Jezdíte nebo jezdívali jste stopem?

Já nikdy nestopovala ale od spolužačky slyšim pořád jak byla na nějaký akci a pak si šla někoho stopnout aby jí někam zavez..
Docela se o ní začínáme bát..

Nejezdila a nejezdím. Na to se mám moc ráda a bojím se. Člověk opravdu nikdy neví, na koho narazí. A tak to platí i opačně. Sice neřídím, ale i kdyby, tak stopaře bych nebrala. Sice jsou rizikové situace v každodenním životě, ale nač ještě přispívat troškou do mlýna a koledovat si.

Reaguji na Klariska1241: no, si pamatuju ten opruz, když před náma zůstala fronta..a byla jsem třeba až čtvrtá v řade

Jo no
Já měla naštěstí výhodu v tom, že předemnou stáli vždy kluci Takže jsem odjížděla jako první, i když jsem byla třeba poslední...pak mi těch kluků bylo líto

nejezdím a neberu. mám pud sebezáchovy.

Reaguji na Klariska1241: To už nevím, vidíš, to mě ani nenapadlo
Takže kdyby jo, udělal to stejně zbytečně

Přesně, asi proto je vlastně neberu, že je ani tak moc nepotkávám. Si pamatuju ty páteční fronty u výpadovek ven z města, to bylo někdy jak na nádraží.

Já taky a já byla jedna z nich...Ne v pátek, ale celý týden...

Nikdy bych nenastoupila do cizího auta a nikdy bych si do svého auta nenechala nastoupit cizího člověka............sedám do auta a zamykám celé auto,já se prostě bojím

V roce 1985 jsem byla ve třeťáku na gymplu a moje spolužačka se svou kamarádkou v pátek jely stopem na diskotéku a v pondělí nebyla spolužačka ve škole,její mamka jí samozřejmě hledala a tak kriminálka ve škole,já na té inkriminované diskotéce byla taky,ale holky tam prostě nedorazily.Takže jsem spolu s kriminálkou se snažila dát dohromady seznam návštěvníků,kdo kde seděl a kdo kdy přijel................
Holky našel za dva dny houbař v lese poblíž Loučné u Litvínova mrtvé a znásilněné.Ony na tu diskotéku opravdu mířily a stoply si chlapa,který pracoval ve fabrice spolu s mamkou té jedné.......byl to člověk,který byl půl roku na svobodě po trestu za násilný čin............prostě a jednoduše je zabil obě,bez výčitek a bez milosti!
Proto ne stopem a proto nebrat stopaře...........ony ho od vidění znaly,byly dvě a stejně bez šance!

já tedy jen v zahraničí - respektive v létě a vždy minimálně s kamarádkou - tam to bylo v pohodě, ptz vždycky zastavovali starší páry co tam byli na dovče a měli pronajmuté auto - nebo třeba lidi co jeli do města na nákup - ale u nás nikdy - to bych musela být v nouzi nejvyšší

Já jezdila stopem často na střední,ale nikdy ne sama.Vždycky jsme byly aspoň dvě nebo tři a je to už ale 20 let zpátky.A abych byla upřímná,dnes bych stopaře do auta nevzala ani za nic a sama bych do cizího auta taky nevlezla.

Nikdy jsem nestopovala - teda jednou jo - bylo mi asi 5 a šla jsem s mamkou a bratrem asi 2 km domů od babičky. No a cestou jsme se s bráchou nudili a stopovali... Úspěšně! Akorát ten pán jel v protisměru.... Když mu mamka vysvětlila, že si jen hrajeme, trošku nechápal... Jinak na takovýhle věci nemám odvahu, ale vůbec... Neřeknu, kdybych stopovala s nějakým klukem, ale sama nebo s nějakou kamarádkou... Nene, to nikdy

Fuj, tohle fakt nesnáším... Auto přibržďuje a já už vím, co bude následovat... Vždy ve mně mrazí a pak se celou cestu ,,do cíle" bojím každého projíždějícího auta... Nejhorší v tomhle jsou ty silnice, kde projede za celou cestu 5 aut...

Tak to já jsem tedy stopovala, často a dokonce sama. Vydrželo mi to cca do 21 let, od té doby už nikdy a ted už bych si to neriskla.
Nikdy se mi nic nestalo, ale když se na to dívám zpětně tak dost z těch lidí, kteří mi zastavili byli trochu podivní. Nikdy mi nezastavila žena, vždycky jen muž.

A moje zážitky:
- jeden tenkrát cca 30 chlapík mi (podotýkám slušně) nabízel, abych se stala jeho milenkou, že s manželkou to za nic nestojí neb mají malé dítě..
- jeli jsme dvě, ujel nám poslední bus z Prahy - byla už tma a stopovaly jsme na nájezdu na dálnici.. v podstatě nám nic jiného nezbylo než jet stopem.. zastavil nám vcelku normální týpek který nám po cestě začal vyprávět jak byl v base apod. nakonec se kvůli něčemu naštval a začal na nás v autě ječet... bály jsme se strašně obě ale dobře to dopadlo..
- zastavil mi starý pán, kterému jsem se musela dušovat, že si nevymyslím znásilnění apod.. bál se mě
- o chlápcích kteří nemluvili, pouštěli v autě divnou hudbu a pod nemluvím..

zkrátka ted už bych do toho nešla, ale tenkrát jsem byla strašně naivní..

Já jsem jezdila hodně, ted už méně, ale občas ano. Před dvěma lety jsem s kamarádkou stopem projela půl republiky, spali jsme pod širákem a byl to fantastický zážitek. Jsem dobrodruh a prostě se nějak nebojím, většinou jsem měla štěstí na prima lidi. Je to nebezpečné a nezodpovědné, ale adrenalin...Je mi jednadvacet a ještě jsem z toho nevyrostla

To jsem už taky zažila...Ale já se těm řidičům ani nedivím...Spíš mi říkali, že ne, že se lidí bojí stopovat, ale že řidiči se bojí zastavovat stopařům, asi na tom něco pravdy bude...