Jesličky

Reaguji na Sally Carrera: Tomuhle tématu se poměrně dost věnuji a nejrůznější studie většinou ukazují, že děti, které nebyly do tří let jen samy doma s matkou, jsou samostatnější, průbojnější, lépe navazující vztahy apod. Není pravda, že "dítě do tří let" jesle nevnímá. Znám pár dvouletých dětí, které dokonce prosily, aby mohly s kamarády do jeslí chodit.

Můj názor, nikomu to nebudu vnucovat, ale myslím si, že rozumné skloubení života matky vč. její kariéry a péče o dítě jejich vzájemný vztah jedině posílí. Málokoho full time sezení doma na prdeli tři roky těší a frustrovaná matka je asi to nejhorší, co může být.

já neříkám, že to vnucuješ, já jen říkám, že každý dítě je jiný a nelze zobecňovat. My třeba měli s bráchou naprosto jiné podmínky a každý jsme úplně jiný.
Frustrovaná matka...a co frustrovaný dítě, který může ty jeste brát jako to, že ho ta matka odloží? Švagr byl v jeslích od devíti měsíců a ten vztah s matkou je dost na pováženou a ty jesle v tom roli hrají. Já si taky krásně malovala, jak budu mít do dvou let dítě z krku a nazdar. Nejde to, takže se to vyřešilo jinak, dělám z domu po večerech jak je třeba a rozhodně si nepřijdu jako frustrovaná matka a nemám ani frustrovaný dítě

To byly studie z Blesku, ne. Dítěti jsem se věnovala celé tři roky, žadná flustrovaná matka se ze mě nestala. Plně jsem si to užila, dítko nastoupilo do školky, umělo písmenka, nakreslit postavičku.....chodili jsme plavat, jezdili do zoo, do klokánka (společně maminky s dětmi), poznávalo stromy atd. Do tří let dítěte je období z celého dětství to nejhezčí. Žádné ranní vycházky za jakéhokoliv počasí do jesliček, nemoce atd., ale společná snídaně a dívání se na pohádku. Když to finanční situace nevyžaduje, do jesliček nikdy.

Reaguji na sarra: byly to studie převážně ze zahraničí, tam je totiž rodičák cca rok a pak hajdy do práce.

Vykašlete se na nějaké studie. Každé dítě je jiné, některé je vyspělejší, jiné pozadu. Já jsem od 1,5 roku chodila do jeslí a prý ráda, ale byly to mikrojesle kde bylo pět dětí a to je sakra rozdíl než když dneska má jedna třída dětí 26. Za sebe můžu říct, že když už to náš stát umožňuje a finanční situace rodiny to dovolí, tak na tom že je dítě do tří let s matkou nevidím nic špatného.

Já teda dítě nemám, ale až jednou (doufám) bude, tak s ním doma rozhodně nebudu 3-4 roky jako to vidím v okolí. Upřímně si sama sebe nedovedu představit doma s dítětem takovou dobu. Když vidim klasickou českou maminu, která přijde z mateřský a nikde jí nechtěj, protože se během mateřský nijak nevzdělávala, tak mě lehce řečeno pojímá hrůza. Proč být doma 3 roky? Ano, některé vidí smysl svého života v budování rodinného krbu, ale já takové potřeby rozhodně nemám. V okolních státech běžně matky po půl roce odcházejí do práce.

Druhý aspekt je socializace dítěte. Moje sestřenka má ročního kluka, se kterým je doma a na ní přesně vidim, jak to není dobře. Kluk je na ní úskostlivě fixovaný. Jakmile na chvilku odejde do vedlejšího pokoje, už brečí. Nikam si nemůže odběhnout ven, pořád musí být u něho. Já sama se také necítím ve společnosti pohodlně a přisuzuju to tomu, že jsem právě jako malá byla odstrčená od dětského kolektivu.

Tohle je můj názor. Samozřejmě každý má jiné zkušenosti, ale to bychom tu mohly polemizovat takto o všem. Každý ať se zařídí podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Reaguji na myskin: teda ne že bych objela všechny jesle v republice, ale co jsem viděla, tak to bylo většinou osm batolat nebo čtyři menší děti na jednu učitelku, opravdu ne 26(!?) dětí

Neber to prosím jako proti tobě, nemyslím konkrétně tvůj případ, ale nedá se to zevšeobecnit tak jako to tvrdíš ty. V MŠ jedeme podle určitých integrovaných celků, které jsou součástí vzdělávání (např. v určitém období máme téma lidské tělo, jindy zase zdraví atd., děti se učí všemi různými činnostmi - hudebními, pohybovými atd. a tím jsou obohacovány), nedokážu si představit jak bych takto vzdělávala dvouleté děti. Tam by to bylo spíše o tom, že bych se s nimi mazlila, utírala bych jim slzičky ve smutku po mamince, převlékala bych jim pomočené punčošky a krmila je. Proto pokud se bavíme čistě o školce a o VZDĚLÁVÁNÍ v ní, tak je to reálně možné až u skutečně tříletých dětí. Pod 3 roky opravdu jedině ty jesle, kde ovšem nebudou učitelky, ale zdravotní sestry a tam už se zase dostávám k tomu, že to nenahradí potřebu matky. Rozhodně to v zahraničí není nastaveno tak, že v roku všechny děti mašírují do školky a sekají latinu.

Děkuji všem, tolik odpovědí jsem ani nečekala.
Také si myslím, že se to asi nedá úplně zevšeobecňovat, ale já jakožto člověk extrémně nespolečenský chci snížit vešekeré riziko, že budou děti po mě, na minimum. Mně takhle žít nevadí, ale některé obyčejné úkony jsou pro mě větší výzvou, než by být měli. Neříkám samozřejmě že je to jen tím,jestli jesle jo nebo ne, je to určitě i vrozené, ale právě proto bych to riziko raději minimalizovala co nejdříve.
Našla jsem si nějaký web ProJesle, znáte to někdo? Podle webu to vypadá docela dobře, prý existují už někdy od devatesátých a zdá se, že poskytují spoustu zajímavých služeb. Vypadá to, že je to celkem to, co hledám ( http://www.projesle.cz/o-nas/ ), ale tak na webu toho všichni napíšou vždycky hromadu, raději bych našla někoho, kdo s tím má nějaké zkušenosti.

Odkaz prosím.
Dle mě je to blbost. To, jestli je dítě samostatné, je absolutně v kompetenci matky, která se mu celodenně věnuje. Stejně tak generalizovat - matka tři roky na mateřské = frustrovaná matka- je nesmysl. A btw. mluvit o bůhvíjak směrodatné samostatnosti u dítěte do tří let je taky mimo.

P.S. S dcerou jsem byla doma rok a půl, takže si tu neprojektuju vlastní zkušenost

Byla jsem na mateřské do školky a kluci byli hodně vyspělí a samostatní. Je to o způsobu výchovy, komunikovali beze mě v celé rodině (hlídání podle potřeby prarodiči, kamarádkami, víkendy s babičkami, návštěvy známých, společné dovolené ap). Jesle, ani školka, nemohou nahradit rodinnou výchovu. Co rodiče do dítěte nevloží, to tam budou těžko hledat

Někdo nemá ani babičky ani další hlídající příbuzné takže zbývá buď placená chůva nebo dětské zařízení.

Pokud jste oba s manželem sirotci, tak asi ano. Jinak si myslím že na občasné pohlídání poslouží i přátelé. Třeba na oplátku. Prostě u nás to tak fungovalo. Kluci byli velmi vyspělí i dost samostatní (samozřejmě s ohledem na svůj věk) a klidně s námi všude chodili i jezdili. Ostatně tak je to zvykem i v zahraničí, děti jsou brány rodiči sebou, takže si myslím, že to je hlavní podíl vyspělosti a samostatnosti, ne to, že jsou odložené od mimina do jeslí. Půlroční dítě se nepřátelí s vrstevníky, tak to prostě není

Reaguji na Tiakia: Samozřejmě jako matka na mateřské jsem si děti hlídala sama, píši o hlídání např ve večerních hodinách (kdy jsme si vyšli někam), některé soboty, neděle byly babičkám vzácné, chtěly mít vnuky u sebe. A na výlety, dovolené chodili , jezdili s námi. Myslím, že když se chce, dá se to

no to zrovna ne,ale neměli jsme použitelné sourozence,jedna babička nepoužitelná z důvodu zdravotního stavu,druhá babička pracující v nepřetržitém provozu,dědečkové žádní.
Přátelé měli svých dětí dost ale nebyl problém zaplatit chůvu.

Předpokládám,že dítě do jeslí nedají rodiče z rozmaru ale z důvodu práce a nutnosti vydělávat nebo nevypadnout z pracovního zařazení.