Je ten, kdo nemá rád zvířata, špatný člověk?

U nás chodí jedna paní s vlčákem, pes je opečovávaný opravdu neskutečně, ale kolem paní aby se člověk bál projít, že ho švihne berlou

Naopak mně někdy přijde, že někteří lidé, kteří mají rádi zvířata až přehnaně, tak nemají rádi lidi. Příkladem je moje babička, která je blázen do koček, skoro celý den nědělá nic jiného, než že se stará jen o ně, chystá jim jídlo, mazlí se s nimi, ....jinak doma si ani není schopná uklidit( ne kvůli tomu, že by byla nemocná), fakt skoro nic jiného než to, že se stará o kočky, nedělá, navíc je pořád hromadí a má jich čím dál víc. Naopak mi u ní ale nepřijde, že by měla kladný vztah k lidem, spíš pořád říká, že ji všichni pomlouvají, jsou proti ní, nikomu nevěří, takže já bych to fakt nezobecňovala.

já nemám ráda kočky, spíše se jich bojím, nevím proč nikdy mi nic neudělaly. Psy mi nevadí ale doma bych ho nechtěla. Mám ráda svůj klid a myslím že kdyz zvířátku nemůžeš a nechceš věnovat svůj čas tak je lepší ho nemít. Proto žádné nemám a nemyslím si že jsem špatná.

"kdo nemá rád zvířata - nemá rád lidi" - spíš bych se dívala na to, jak je který člověk ochotný pomoci zvířeti, které je v nouzi - hladové, zraněné, bezprizorní. Někdo nemusí mít zvířata zrovna v lásce, ale pomůže. V tom případě je to dobrý člověk.
Pokud někdo do zraněného zvířete ještě i kopne nebo ho odežene, je zlý.

Zdravím všechny,
taky přihodím svůj názor. Já mám ráda všechny zvířátka. Například kočky moc nemusím, protože nemám ráda jak se obtírají a jsou vlezlé ale to neznamená, že by jsem je vysloveně nesnášela.Když už ke mně přijde tak ji pohladím a pomazlím se. Potkany a myši jsem neměla ráda protože jsem se jich bála, ale když mi ve zvířecím obchodě jednou dali do ruky malého potkana tak se mi tak zalíbil, že jsem si ho musela koupit.A najednou ty malé potvůrky vivím v úplně jiném světle a zdají se mi roztomilé. Tím nemyslí, že doma ve sklepě hledám myšky aby jsem si s nimi pohrála, to zas ne. Hadů se taky šíleně bojím, ale když je vidím v televizi tak je obdivu.Jsou některá zvířátka, které by jsem se bála pohladit a nechtěla by jsem je chovat doma, ale nikdy by jsem jim nedokázala ublížit.
Záleží na člověku, ale já to prostě nevím pochopit jak někdo nemůže mít rád ty malá nevinná stvoření. Nemusí to být zlý člověk, ale myslí, že nedokáže být tak něžný a citlivý.
A co se týče pejska v bytě. Když vidím pražské bytové psy, nevypadají nešťastně, ale já by jsem ho v byte mít nemohla z toho důvodu, že jsem odmalička bydlela v rodinném domku a psa jsme měli vždy na dvorku.Mě by bylo líto mít ho v bytě protože vím, že by jsem neměla čas s ním ráno jít ven a z práce se taky občas vracím různě takže by chudáček byl celý den doma sám. Pejska mám doma u rodičů.Je to německý ovčák, většinou je venku, ale přes zimu, nebo když venku hodně prší tak mu otevřeme garáž, dáme mu tam staré deky, které stejně vždycky roztahá a nakonec se uvelebí v teploučkém křesle. Když byl malý tak jsem s ním dokonce spávala v posteli a docela dobře sloužil jako teplý polštář.
Napsala jsem teda pěkný román, ale jenom jsem tím chtěla říct, že zvířátka zbožnuji a nedovedu si bez nich představit svůj život,asi by mi připadal dost prázdný.

Zvířata miluju. Jsou to úžasní tvorové. Moje zvířátka mi dodávají energii, bezmezně milují, jsou oddaní. Je radost je pozorovat. Mám koně, psa, králíčka a sladkovodní krevetky... Ten, kdo nemá rád zvířata, mi příjde přinejmenším zvláštní. Pro mě je to jedna z největších radostí...

Já jsem taky tak nad tím přemýšlel a mám to stejně jako autorka diskuze. Zvířata mít doma prostě nepotřebuji. Mám pocit, že bych jim nedal to, co si zaslouží. Nesnáším, když si někdo pořídí psa, nejlepší a nejdražší plemeno a pak se mu absolutně nevěnuje a nechá ho zavřeného ve voliéře. Psa vytáhne jednou za měsíc ven, aby se ukázal před sousedy.. Pes pak táhne a akorát se škrtí na vodítku..

Můj názor je ten, že zvířata ano, ale pokud je člověk doopravdy chce a je zodpovědný. Už čekám, jak mi tu někdo napíše, že když se nepostarám o zvíře, jak se budu starat např. o děti. To je ale podle mého názoru úplně jiná věc..

nihaso
Naprosto souhlasím. Myslím, že od člověka se nikdy nedočkáš takové lásky jako od zvížátka. Já jsem taková, že se i psovi omluvím když mu třeba nechtěne stoupnu na pacinku. Můj pes je sice divoch a občas neposlouchá, ale když ho třeba za něco okřiknu a vidím jak si hned lehne a kouká na mě těma smutnýma očičkama tak to nevydržím a hned k němu přiskočím a řeknu, že jsem to tak nemyslela. Opravdu si nevím představit, že by jsem ho neměla. Není nad to, když jsem třeba smutná, nebo prostě jen tak nemám co dělat, tak jdu ven a hned mě přivítá s vrtícím se chvostíkem a má radost, že mě vidí. Tehdy si můžu říct, že i kdyby mě někdo neměl rád, tak doma mě čeká někdo kdo mi zvedne náladu.

marioll
Máš pravdu. Je zase jiná věc když chce někdo psa jenom proto, že se mu líbí, ale pořádně ani neví jak se má o něj starat. Občas sleduju na Animal planet pořad, jmenuje se Zvířecí policie Houston, nebo tak nějak, je to ve více městech. A když vidím k jakým případům ti policisté jezdí tak mi někdy i slzy vyběhnou. Třeba pes podviživený, s ostnatým obojkem vrostlým do krku a tak zablešený až mu na bílé srsti je vidět krev jak ho blechy žerou za živa... Tak to je na mě opravdu moc. Nejsem žádný tyran, ale tomu člověku bych dopřála to samé ať ví jak to zvíže musí trpět. To je člověk opravdu bez srdce, ještě když do kamery tvrdí, že neví jak je to možné, že toho pejska pravidelně krmí a miluje ho nadevše.

kačulík:

.. no přesně.. je to hrozný.. já mám právě sousedy (z obou stran) hrozné.. mají vlčáky, oba dva.. ti z levé strany ho mají zavřeného celý den ve voliéře, kterou čistí tak možná jednou za rok.. ta voliéra je k naší straně.. v létě to opravdu smrdí..

no a další soused je starý dědek co pořád hraje divadlo jak svého pejska miluje, přitom když nikdo není na ulici tak do něj kope a já nevím co všechno... a má ho na 3 metrovém řetězu celý den.. jednou se ten pes málem uškrtil.. no hrůza..

na druhou stranu znám i takové extrémy.. že má třeba matka raději své pejsky než děti.. jejím dětem nedá ani korunu, ale pejskovi koupí přístroj na opalování a jezdí s ním po celé Evropě po výstavách..

marioll
Tak tohle fakt nechápu. Já jsem taky někdy možná trochu blázen, že mýho pejska pusinkuju a říkám mu jak ho mám ráda, prostě ho beru jako kamaráda, ale nejsem na tom tak zle, že by jsem si lidí vůbec nevšímala, a žila jenom ve zvířecím světe. Lidi mám ráda a pro blízké by jsem se i rozkrájela, ale jakmile vidím, jak někdo ubližuje pejskovi, tak ve mě začne vřít krev.
Můj pes má taky voliéru, ale v té je zavřený jenom když je nějaká návštěva, protože dost pouští chluby a pokaždé prolítne pod stolem, nazvedne ho a rozlije všem pití, ale jinak si běhá po dvorku kde se mu chce.
Několikrát už jsem si domů vzala psa z ulice. Šla jsem si do školy, hele pejsek chudák má hlad asi nikomu nepatří, dala jsem mu sváču a už u mě zůstal. A můžu říct, že pes z ulice je nejvěrnější. Dali jsme ji zaočkovat proti všem chorobám, vykoupali a zůstala u nás. Nikdy jsem ji neměla na vodítku a i tak se ode mě nepohla ani na krok. Chodila se mnou ráno do školy, tam mě celý den čekala, pak šla se mnou domů.Prostě hodně vděčnej a věrnej pejsek. Proto by jsem nikdy nemohla tomu malému stvoření ublížit, vždyť to dokáže projevit člověku tolik lásky.
Jednou jsem měla králíka, byl to takovej malej bytovej albínek. Jenže jsem pak přestala na něj mít čas. Už jsem se mu nemohla tolik věnovat, tak jsem ho podarovala někomu o kom vím, že se o něj bude starat dobře, než aby se měl u mě pak trápit.

Ahoj hoky, já jednou slyšela, že "domácí zvířátko je jediná láska, která se dá koupit", s tím bezvýhradně souhlasím. Každý, kdo má psa nebo kočku (a hezky s ním jedná!!), to musí potvrdit. Já bych svý dva kocoury nedala za nic na světě, ale stejně tak mám ráda psy, na dovčách krmím "hotelový" kočky, dokážu se postarat sestře o papouška, o rybičky.. Sice mám o malinko radši kočky, kvůli jejich nezávislosti a individualitě - a tomu, že když za Váma přijdou, je to proto, že chtějí, nikoli že musí - ale nemám problém s žádným zviřetem. Kromě sklípkanů, ufff .

Lidi, kteří mají rádi zvířata, ale nemůžou si je z nějakého důvodu pořídit, beru, prostě jim připadá špatné si pořídit velkého psa do 1+1. Proč ne. Ale pokud člověk nemá vůbec rád zvířata, něco to o něm vypovídá. Pokud neutrpěl nějaké trauma. Takoví lidé mi nesedí, nemohla bych s nima kamarádit, prostě pokud nemá rád zvířata, je to citovej rampouch a já radši léto ..Můj názor.

Ale já jsem psala naopak, že mám psy i kočky velice ráda. O té fixaci jsem psala z jiného důvodu. A že tohle dilema pořád řeším. Prosím pozorněji si přečti můj předchozí příspěvek.

Zazněla tady pozměněná varianta rčení ... Kdo ubližuje zvířatům, je špatný člověk.... Vzpomněla jsem si na jednoho mého bývalého spolužáka, který se špatně choval ke zvířatům. Jeho příklad myslím mluví za všechno... Dostal na ZŠ dvojku z chování z důvodu, že se na něj doneslo, že utýral jednu kočku (je to strašné, ale vypíchnul jí oči a ubil ji, ještě s nějakými svými kamarády). Myslíte si, že by se choval jinak k nám spolužákům? Vůbec ne. Pamatuji si, že jsme z něho měly my holky strach a konkrétně mě o přestávce švihal namočeným ručníkem (moc si pamatuji, jak to bolelo a ta místa na kůži jsem měla červená a opuchlá).
Ale tohle je fakt extrém, který taky možná odbočuje od tématu. Já jen jsem přesvědčená, že pokud má někdo sklon k týrání zvířat, tak má určitě sadistické sklony i vůči lidem a raději od něj pryč. Dovedu si představit, že pokud se takový člověk ožení, tak k domácímu týrání své manželky nemá daleko.

Neny
To stopro ano. Znala jsem od vidění jednoho kluka od nás ze sídliště, malej haj.zlík, mimo jiné i ubližoval zvířatům....
Dnes jsem si v blesku přečetla, že je z něho nějakej zevl a spolu se dalšíma ubili svýho "kolegu"-bezdomovce a dostali každej kolem 9 let....
marioll
A není možné kontaktovat nějaký útulek, spolek pro ochranu zvířat, nebo poslat tip na Novu (to často zabírá). V těchto spolcích pracují lidé, kteří s tím opravdu něco dělají, třeba by aspoň mohli pána přimět k opaku nějakou rozumnou cestou, což někdy zabírá lépe, než nějaký "oficiální" krok...
Upřímně, nedovedu si moc představit koukat se přes plot na trpícího psa a aspoň se nepokusit něco udělat. Minimálně požádat o radu lidi, kteří s tím mají nějaké zkušenosti, tyto organizace mají int. stránky, diskuzní fóra...
Chápu, že to není lehké, ale vše je lepší než ignorace...