Je správné zachránit vztah kvůli dítěti?

Pokud bych manžela nemilovala a dítě by bylo maličké, tak nežila.

úplně souhlasím...vztah by dříve nebo později stejně skončil....

i přesto, že byste byly na mateřské dovolené...začínat znova

záleží co myslíš tím "vztah pro Vás nic neznamená".....pokud to znamená, že láska vyprchala jen z tvojí strany, ale jinak vztah "funguje"-žádné hádky, nevěry, problémy....tak bych asi zůstala, pokud ale jsou ve vztahu oboustranné problémy, nemá to cenu...dítě to stejně vycítí..

sarra
zaleží na tom vztahu, kdyby jste se porad jen hadali, tak by tim ta mala trpela mnohem vice, pokud by se ti vylozene hnusilo s nim byt a na kazde slovo by jsi byla alergicka,tak bych odesla..
Ale pokud by jsi proste jen necitila lasku, tak bych neodesla kvuli diteti, protoze to potrebuje oba rodice, zvlast kdyz pises, ze ho miluje. Asi bych se s manzelem dohodla na spolecnem bydleni,ale v soukromi at si dela kazdej svoje (s tim, ze by partnery nemohl tahat domu ani jeden).

Jenže já si myslím, že tohle je sakra důležité, cítit lásku! Jinak je člověk nešťastný, do něčeho se nutí a to dítko stejně vycítí, že něco není v pořádku. A taky spokojená matka (otec) = spokojené dítě.

MagdaA
Spokojena matka otec rovná se spokojené dítě, je-li to v jedné rodině, pochybuju, že malé dítě bude spokojené pokud mu někdo vezme jednoho rodiče (pokud se nehádají, tak nic nevycítí, zvlášť je-li malé. A i kdyby mu bylo divné, že se rodiče nelíbají, tak mu tak bude určitě líp než když nebude u obou(dítě je sobec).
A jak jsi psala, že je sakra důležité cítit lásku, tak to si asi měli vyříkat ředtím, než splodili dítě, teď už nejde o ně,ale o to dítě.
A jak jsem psala, kdyby se hadali a vyloženě spolu nesnesli být tak, je jistě lepší i pro dítě být od sebe, ale pokud prostě jen necítí lásku, tak zůstat spolu mi příjde pro toho mrňouska příjemnější. (Nehledě na to, jaké by mohl mít psych. problémy z odloučení nebo jaké by mohl poznat náhradní rodiče). Aspoň do určitého věku mi to příjde lepší.

No pravě male ditě vyciti vše, co citi matka. Je na ni velmi naladěno. Do 3 let nejvice odnaši nevyrčene trapeni/nespokojenost/pocity na vlastním zdravi a vyvoji. V rodinach, kde zůstavaji spolu kvůli dětem a nehadaji se, se velmi často projevi u děti kožní problemy, zejmena exemy a alergie. Od 3 do 6 let se vazba postupně oslabuje.

Já si myslím to samé, co Tavimi, nemůžu svobodně a šťastně vychovávat dítě, když se tak necítím já sama, ale je to jen můj názor. Máš pravdu v tom, že si to jaksi měli vyříkat předtím, ale praxe je často jiná.

ono se to vyříkat předtím nelze....když partneři žijí sami a pak najednou přibyde človíček....vše se obrátí ne o 30..60 ale o 360 stupňů. Ne ten človíček, ale rodiče se musí přizpůsobit. Bohužel v našem vztahu jsem to pochopila jen já. A to už jsme starší rodičové. A také jsem pochopila, že býti závislá (myslím tím finančně) na druhém parnerovi je cesta do pekla. Malého miluju a přes všechny ty sváry a neshody bych to opakovala znova, jen s jedinou změnou "zůstat sním sama" , už od narození.

sarra
Jestli to cítíš takhle a není v tom jen to, že mě jaksi opustila ta prvotní zamilovanost, tak si myslím, že není moc co řešit.

sarra
Ještě si zkus položit otázku, jestli by jsi s ním byla, kdyby jste dítě neměli anebo jestli si dovedeš představit, že jednou dítě odejde a vy zůstanete jen spolu?

MagdaA
zamilovanost.....víš pro mě jsou důležité činy, gesta...ne ty sladká slovíčka, šeptání do ouška. Samozřejmě, jsem ženská a mé srdíčko potěší a zaplásá při slovech miluji Tě, mám Tě rád, líbíš se mi...ale přece o tomto není život. Potřebuješ se v životě o někoho opřít, dělat někomu radost, poslouchat a vnímat co jsi v životě přeje. U mne to byl dětský pokojík...vymalovat, opravit parkety...jsou tomu již dva roky a realita...prázdný pokoj obsahující starou sedačku a rozloženou skříň. Nemalováno šest let, zdi bílé, prý to díě nechápe že jsou bílé....to je zamilovanost?.