Je mi trapné přiznat cenu mých věcí

S tím naprosto soulasím,taky nesnáším tento typ lidí. Spíš je mi líto těch rodičů,tohle je prostě výchovou,at si každý říká,co chce. Na brigádu sice nechodím,zato o to poctivěji studuju,aby ze mě něco pořádného bylo. Ale u některých,ačkoliv třeba vystuduji budu pořád spratek a protekční holka,takových je mi líto. Já to dělám jen pro svůj pocit a pro radost našim. Nevděčným fakanům bych nakopala *****... Být pokorný je tady asi vyjímka.

mě by zajímalo....budeš dobroty rodičů využívat do nekonečna? co až budeš sama v pracovním procesu a zjistíš, že si sama na ty věci, na které jsi zvyklá nevyděláš

Reaguji na Lucrezia: Když budu potřebovat,vím,že jsou tady naši pro mě. Ale jak jsem psala-já se dokážu velmi dobře uskromnit. Samozřejmě,že než dostuduji vysokou,naši mě podporovat budou,potom bych se chtěla živit sama. Tak,abych se najedla a ošatila si snad vydělám,nejsem náročná.

Reaguji na panda08: Ne podle mě,říkájí to o mě všichni,co mě znají,že se tomu diví,jak jsem normální a v pohodě,takže na tom asi něco bude,co myslíš?

Reaguji na panda08: Řeknu to takhle: Užívám si toho,že mám vše,co chci,ale v případě potřeby vyžiji s minimem,ačkoliv doufám,že se toho nedožiju. Jsem našim vděčná,že díky nim můžu dělat,co si zamanu,ale nezneužívám toho,takže rozežraná nejsem. Ale každý má jinak nastavené,co už je pro něj rozmazlenost a co ne.

Reaguji na panda08: Říkají mi to i lidé,kteří mě znali z doslechu z těch klepů,jak jsem namyšlená,a pak se seznámí a diví se,že jsem jaká jsem. Dělá mi to vždycky velkou radost. Ted už jsme asi hooodně OT.

Jezdila jsem tři roky do školy autobusem,než jsem si udělala řidíčák,a nikdy mi to nějak nevadilo,a dokonce to bylo kolikrát příjemnější,zvlášt v zimě. Nikdy mi tohle nedělalo problém,ačkoliv ted už bych si na autobusovou dopravu zvykala asi těžko. Ale nikdy jsem s tímhle neměla problém-proč taky.

Beru to spíš podle toho,jak to vnímají ostatní,myslím,že to je nejobjektivnější.

Reaguji na Janissinka: nene tak jsem to nemyslela, ale mám to vyzkoušené. Pokud tobě vyhovují, tak je to v pořádku.

Neviděla... ale stojím si skálopevně za tím, že to není produkcí v Číně, pouze špatným managementem a kontrolou výroby.
Myslet si, že "made in China" je a priori známkou horší kvality je absolutní blbost. Toto už neplatí několik let.
Viděla jsem příšernou originální Birkin od Hermés - prostě se to může stát. Pokud se to stane ve strojové výrobě - tak je většinou celá série taková - a záleží na firemní politice - Boss nemá pouze luxusní artikl, takže se ani nedivím tomu, že dají i méně povedené kousky do oběhu.

Mám taky věci velmi drahé. Ale když se někdo zeptá, řeknu cenu narovinu - pokud s tím bude mít problém, je to jeho věc. Když se mi cenu říkat nechce, neřeknu ji a hotovo. Ale to se většinou nestává, protože sama moc dobře vím, že závidět není co. Jsou to jen věci, v životě jsou důležité úplně jiné hodnoty než hadry za desetitisíce. A když někdo závidí kabelku se značkou, je podle mě hlupák. Ta kabelka sice stojí x tisíc, ale v životě je k ničemu. V nemoci nepomůže, lásku nepřinese a štěstí už vůbec ne. Mnohem štastnější může být žena, která má laciný fake.

Myslím si, že to moc řešíš. Pokud se někdo zeptá na cenu, nemusí to myslet zle, ale třeba si chce koupit to co ty, nebo se jen snaží konverzovat nebo mu to prostě neslušné nepřipadá...Nebo je jen zvědavý, ale kvůli tomu tě přece nemusí hned soudit a závidět. Já taky řeknu kámošce cenu svých bot a ona obrátí oči v sloup a řekne, že tolik by za ně nedala...No a co? Tak nedala a já dala, to přece neznamená, že nemůžeme být kamarádky, ne? Zasmějeme se tomu

Jsou lidé, kteří závidí. Ale ten kdo závidí kabelku, auto nebo šátek musí ještě v životě hodně prožít, aby pochopil, že věci jsou jen věci. Na ty co závidí se vykašli. A pokud ceny říkat nechceš, tak neříkej - ono to okolí přežije

Kvalita značkových věcí je často dost stejná jako věcí za poloviční cenu, ale to už je na každém, aby si vyzkoušel. Přirážka za značku je stejně největší položkou ceny, často nehorázně vysokou. Ale taky takové věci mám. Jen si uvědomuju, že jsem něco málo připlatila za kvalitu a zbytek za značku.

Já i když si koupím boty za 600,- v Deichamannu, tak některým mojim kamarádkám to připadá hodně Takže ráda zamachruju a cenu řeknu
Jinak nějak drahé věci nekupuju, za kabát jsem třeba ochotná dát 2000,-

Nechápu, proč by se měl někdo stydět říct cenu svých věcí, pokud si a ně nevydělává vleže nebo nějakou nelegální aktivitou a zároveň proč by mělo být někomu trapně, když se kamarádky nebo známé na cenu zeptá (samozřejmě slušně). Já se taky zeptám, protože tu věc třeba chci a zkoumám, kde a za kolik ji lze sehnat. Spíš by mi bylo trapné kamarádkám lhát nebo u očividně drahé věci tvrdit, že si nepamatuju (u kabelky za 30 tisíc asi člověk těžko zapomene kolik stála, pokud není zrovna milionář). Taky by mi přišlo divné, kdyby mi přítel kupoval drahé věci a jeho rodiče doma střádali každou korunu nějak mám zafixováno, že děcka mají rodičům v případě potřeby vypomoct, ať už finančně nebo jinak, ale každý to tak asi nemá.
Některé ženské opravdu vidí za jakoukoliv negativní reakcí závist, já jsem zase nejednou viděla vyloženě šerednou, přitom značkovou a drahou věc, takže podle mě to bude tak půl napůl - někdo jen závidí, někomu se opravdu ta kabelka/boty/auto/...nelíbí. Já osobně už radši věci, co se mi nelíbí nekomentuju, je to tak nejbezpečnější

Ad luxusní značky - nemám ráda lidi, kteří tvrdí, že si kupují Dior, LV, Gucci, Hermés atd. kvůli kvalitě, nikoliv značce Tomu snad nikdo nemůže věřit. Jasně, budou to kvalitní věci, dlouho vydrží, lalala...ale pořád tvoří nějakých 80% z ceny (a kolem 40% z atraktivity) právě značka, přitom výrobek ve stejné kvalitě by se dal pořídit nebo nechat na zakázku vyrobit daleko levněji. Neříkám, že kupovat značky je špatné, sama plánuju z první výplaty pořídit Coccinelle kabelku, ale buďme trochu upřímní k sobě i okolí...

Zvláštní názor, že to, co je drahé, je také kvalitní. Neztotoňuji se s tím, protože kvalita se odvíjí primárně od materiálu a zpracovaní, nikoliv ceny. Nápis Armani sám o sobě nezaručí, že se za půl roku daná věc nerozpadne, i když, představa by to byla krásná, že.
Jinak holky nerozumím tomu, proč byste se měli stydět za cenu svých věcí. Ať se to někomu líbí nebo ne, je to vaše VĚC. Pokud se na cenu někdo ptá jen proto, aby vás mohl jízlivě popíchnout, a ne z pouhé zvědavosti, evidentně je to jen závist.
Pokud se nepovyšujete nad ostatní, neděláte se kvůli značkám lepším člověkem, tak je to neztotožnitelné se snobismem, a vy se přece nemáte za co cítit provinile, nebo se zač stydět. Někdo je schopen utratit desetitisíce za elektroniku, a někdo zase za oblečení, každý má jiné zájmy, a měl by to taky každý akceptovat, nehledě na to, zda si to může dovolit nebo ne.
Trochu OT, moje sestřenice (jen) díky partnerovi žije ve velkém nadstandartu, a bohužel se u ní objevilo to, čemu se říká - "peníze kazí charakter". Jednoduše začala mít "manýry". Teta a strýc každý s platem 10.000 nedisponují penězi, a ona svou zhýčkaností ztratila jakousi empatičnost, takt, a schopnost chápat, že teď na něco zrovna nejsou peníze. Zvykla si vše brát jako samozřejmost. Jednoduše když přijede k rodičům, je věčně nespokojená. Vadí jí to a támto, je to samé to by potřebovalo opravit, nebo to je strašný. Má fascinující zálibu v organizování a kritizování všeho a všech, například je schopná vést i patnáctiminutovou debatu na téma, že má teta tvrdé ručníky... koupit jí dárek, kterým by se jí člověk zavděčil, je nadlidský úkol, protože na vše má připomínky, a nic jí není dobré. A to, jak kritizuje oblečení druhých (včetně tety) nemá smysl vůbec rozebírat. Vždy musí být po jejím, a to i umístění nábytku, tetina rodina neodporuje, a asbolutně ve všem se jí podřizuje. Mají strach jí cokoliv říct, aby se neurazila a už nepřijela... (jezdí za nimi jednou za dva měsíce).
Co tím chci říct, ať si každý materiálně dopřává to, co chce, a kolik toho chce, pro mě není nepřípustná kabelka za 15.tisíc, pro mě je nepřípustné chování podobného rázu...