Reaguji na dadabus: Neříkám ve všech barech, jen v těch provařených. Věř mi, že prostitutek v posledním tažení je tam víc než požehnaně a taková společnost není prostředí, ve kterém bych se chtěla pohybovat.
Na seznamky jsem koukala párkrát ze zvědavosti a většinou tam opravdu není o co stát. Jak už jsem psala, buď tam máš fotky frajírků, kteří tam mají deset fotek s autem, barákem a nejlépe hromadou peněz a tohle je u mě z definice totální zoufalec (nebo spíš chytrolín, který ví, že se na tohle nachytá spousta slípek, ještě ho budou uhánět a on si zaskotačí defakto bez práce a každý týden s jinou). Pak tam máš tupouny, kteří píšou všem ženám to samé, jen co se tam objeví a diví se, že si ani po letech nikoho nenašli. Pak tam máš ufňukánky s negativními, litujícími se inzeráty, což pro chlapa není hezká vizitka (ani pro ženu). No a pak tam máš pár narcisů, kde by sis řekla, tak tohle by možná šlo - tělo dobrý, než se trochu zamyslíš nad tím, jaký typ chlapa si bude na seznamku dávat selfie břišáků ... Tohle jsou hlavní typy uživatelů seznamek, výjimka se možná sem tam najde, ale moc jich není.
Navíc mě osobně je rande v podstatě naslepo velmi nepříjemné. Pár jsem jich takhle měla na střední škole, kde bylo v tu dobu max. 5 holek, moje číslo se přes spolužáky rozšířilo a plno kluků mě zvalo ven. Tehdy jsem byla mladá a blbá a myslela jsem, že na rande přijede princ na bílém koni, ale to se nikdy nestalo. Nicméně jsem to rande musela přetrpět, ne vždycky to bylo příjemné a ještě o málo příjemnější bylo vysvětlování, že další "rande" už nebude. Takhle když tě někdo osloví osobně, tak můžeš dát na první dojem (který si z fotky prostě neuděláš) - vidíš jestli je to sympaťák nebo ne a buď poděkovat a odmítnout nebo tomu dát šanci. Takhle když máš domluvené rande naslepo, tak je blbé přijít, pozdravit, zhodnotit situaci a říct, hm, tak tohle by nešlo, nicméně přeji hodně štěstí v hledání, ahoj. Může se domluvit třeba jen krátké kafe, ale i to je někdy peklo.
Určitě se ti může zdát vtipné, že by mi to neklapalo s někým, kdo si neušetří ani na dovolenou v Egyptě. Na penězích by ve vztahu samozřejmě záležet nemělo, ale ve skutečnosti na nich záleží vždy a je to jeden z velmi důležitých faktorů, bohužel. Můj názor je ten, že každý vztah bude fungovat pouze tehdy, bude-li nějakým způsobem vyrovnaný. Typický příklad vztahu je mladá krásná žena, která ale nemůže nic jiného nabídnout, řekněme že je chudá a má mdlého ducha. Taková žena si chce najít chlapa, který ji dokáže zabezpečit, protože si sama na životní úroveň, kterou by si představovala, prostě nevydělá. Pak tu máme starší movitější pány, kteří chtějí mladou a pohlednou ženu, která jim bude sloužit jako módní doplněk a neváhají platit drahé večeře, luxusní oblečení, dovolené, auta ... na takové vztahy se díváme přes prsty, ale svým způsobem je to vyrovnaný vztah a proto většinou funguje (do té doby než pán vymění ženu za novější model - proč by se také vozil ve starém fáru, když může mít za ty peníze co platí nové a lepší).
Pak je tu kategorie úspěšných žen, které jsou soběstačné a vydělávají nemalé peníze, ty už to mají složitější. Jsou starší ženy, které si také sponzorují mladé zajíčky a klape jim to, zajíček je také spokojený a užívá si luxusního života, který mu žena sponzoruje. Tohle uspořádání však většině žen vyhovovat nebude, neboť je ve společnosti pořád zažitá představa, že živitel má být chlap a že se nesluší, aby žena chlapa dotovala. Může stát, že si žena najde chlapa, kterého bude mít ráda a bude jí jedno, že partner vydělává méně, pokud partner nebude pijavice, ale hrdý chlap, tak se nikdy nesmíří s tím, že partnerka vydělává řádově více peněz než on, bude si vedle ní připadat méněcenný a neschopný a takový vztah dřív nebo později skončí.
Pak jsou vztahy plné lásky, které ovšem zničí nedostatek financí, potácet se věčně v dluzích a převracet každou korunu se negativně podepíše na každém vztahu. Jsou vztahy, které mohou být finančně vyrovnané, ale neustojí rozdílné názory na to, jak nakládat s penězi. Pokud se potká ukázkový Harpagónek s bohémkou, která si chce užívat života a nebo s ženou, která si koupí jogurt za 20 korun místo aby si koupila ten nejlevnější, tak to taky nebude fungovat (kdo by si chtěl nechat od konce života vyčítat peníze utracené za jogurt nebo lístek do kina).
Také je možnost dohodnout se na tom, že si každý platí svoje, ale potom jedné straně bude připadat strašně omezující podřizovat se finančním možnostem toho druhého. Ono se lehce řekne no a co, na tom nezáleží. Jenže ono na tom záleží. Já chci konečně cestovat a poznávat svět (kvůli tomu jsem obětovala 8 let života, abych si to jednou mohla dovolit) a pokud si to partner nebude moci dovolit, tak buď se podívám opět maximálně do Egypta a pak nemělo vůbec smysl se snažit a něco budovat nebo budu jezdit bez partnera a tohle by realisticky žádný vztah dlouhodobě neustál (buď bude partner naštvaný, že si jezdím po světě a on musí trčet doma a chodit do práce nebo by mu to přišlo líto a nesmířil by se s tím). Přiznávám, že jsem ze staré školy a sponzorovat chlapa mi přijde zcela nepřijatelné ani si kvůli penězům nenechám kálet na hlavu.
Nejlepší je tedy vztah, který bude po finanční stránce zcela vyrovnaný, nikdo nebude mít pocit, že toho druhého dotuje, že ho ten druhý využívá a dotyční budou mít stejné finanční možnosti. Pak jsou úspěšné ještě vztahy, kdy chce mít úspěšný muž doma úspěšnou ženu a ne ozdobu do domácnosti a tomu nevadí, že partnerka vydělává méně, hlavně když nemá v hlavě slámu a umí se o sebe postarat i bez něj. Takový chlap si ženy váží a chová se k ní s patřičným respektem a úctou, protože si je vědom toho, že na něm žena závislá není a může se kdykoli sebrat a odejít (je hodně chlapů, co se k ženě chová jako ke kusu hadru, protože ví, že nemůžou odejít, že by bez něj neuživila ani děti).
A proč cizince? Protože naši chlapi jsou strašně, ale strašně rozmazlení a nevděční, v domácnosti nehnou ani prstem, manželka je pro ně služka zdarma. Když by si jednou či dvakrát za rok snad manželka chtěla vyrazit do společnosti, tak je z toho peklo na zemi, protože proč by chlap měl hlídat svoje děti, když on má chudáček náročnou práci (menší nebo stejný úvazek než žena, doma nehne ani prstem) a potřebuje si odpočinout s přáteli na golfu nebo na tenise a ne se starat o nějaké děti. Vychování mají zápaďáci také lepší, našinci se bohužel dost často chovají jako burani a vůbec jsou u nás chlapi strašní sobci.