Jaký počet "postelových" partnerů je optimální?

Uff, jsem ráda, že to máme tak, jak to máme. Pro nás oba první vztah, naprostá věrnost a důvěra. Nic čistšího snad neexistuje. Pokud jeden z nás selže, ten druhý to pozná (plus máme dohodu, že si to případně řeknem, tím pádem žádné pochyby jestli náhodou...) a jsme oba natolik vyzrálí, že si něco tak pěkného, jako je náš vztah, nenecháme zkazit nějakým úletem. Mně se to tak líbí. Neříkám, že ostatní chlay nevidím nebo nevnímám, ale dokážu si vyvodit případné důsledky...

Valetta
Ale já uznávám tvůj názor i to, že si můžeš dělat co uznáš za vhodné, ale já mám právo tě za to odsuzovat. Za cokoli co se mi nelíbí a ano je to skutečně špatné, protože je to můj svět a ty v něm děláš špatnou věc. Někdo jiný má jiný svět a tam to třeba špatné není.
a pokud by dokázal každý říci, že rozezná dobré od špatného, žilo by se tady mnohem lépe než teď.
Je důležité co si o tom myslíte, ale celý vtip je v tom, že zítra už si můžete myslet něco zcela jiného.

to máš pravdu. Pro mě je to co děláš horší než to co jsem napsal.

A tohle už sem nepatří.

Valetta
Víš, já nemám pocit, že byste měli rovné podmínky. Ty jsi svého přítele tak trochu k tomu svolení "dostrkala" (to slůvko "jakoby souhlas" , copak asi znamená?), nemyslím, že by z té situace měl radost. A až se Tě zeptá, zda jsi to svolení využila, co mu řekneš? Osobně vás stejně vidím na rozchod, je jen otázka, než se do někoho z postelových partnerů zaláskuješ...
Skoro si říkám, že sis to mohla nechat pro sebe, a vykompenzovat tu potřebu dohnat zkušenosti docela obyčejnou nevěrou. Takhle je jen on tím, kdo trpí, a trpět zřejmě bude, což mi připadá opravdu nešetrné. A s tím novým, hm... vídáte se?

já Ti to věřím a vím, že pokud je to opravdu ten první tak tě láka vyzkoušet i další, já osobně bych s tím prvním a nikoho nepoznat dál nechtěla a nebyla...spíš jen to že ta domluva mi přijde taková divná,ale pokud to bereš se vším co může nastat tak proč né...já osobně bych se jen raději rozešla ať si pak dělá každej co chce, vím totiž že i když to třeba tolik najevo ten druhej nedává tak ho to opravdu bolí....ale to už je každýho věc...někdy si člověk myslí, že něco zaměškal a začne někoho vyhledávat, pak zjistí že ten první byl ten pravej, ale aby už nebylo pozdě....však uvidíš jak a co tě počká, třeba názor zase úplně přeměníš....

Ahoj,
teď mi bude 20 let a sexuálních partnerů jsem měla 7. Možná to zní jako vysoké číslo, ale v polovině případů šlo jen o jednorázovou akci. O panenství jsem přišla v 15cti, jenže jsem se s ním potom rozešla a byla s dalším přítelem až do 18cti let. No a od 19 nám přítele jiného a teď spolu budeme rok......nějak to nevychází ty počty, ty jednorázovky byly když jsem samozřejmě byla sama - než jsem vždy měla dalšího přítele. Myslím si, že každá má mít tolik sexuálních partnerů, na kolik se cítí - není dobré, či špatné číslo......ale rozhodně se na sebe nechci ve 30 podívat a zděsit se jak moc jsem jich vlastně měla. Nemohla bych si pak vážit sama sebe...

Tak nevím, jestli se mám tomuhle smát nebo brečet,ale raději no comment...
Možná si natluču, možná to náš vztah upevní, kdo ví.....nejsem ráda, že se to zvrhlo na posuzování mých činů,původně jsem jen chtěla sdělit pocity autorce tématu, která řeší podobné dilema.

Teď přesně nevím, co tím myslíš...já si to nechala pro sebe...a sdělovat mu to nikdy nehodlám, navíc on se ptát nebude, tím jsem si jistá. To dostrkání k souhlasu...ani bych neřekla,opravdu jsme si o tom hezky popovídali, bez emocí, drželi se přitom za ruce, říkali si, co cítíme a nakonec dospěli k tomuhle rozhodnutí- nedávala jsem žádná ultimáta, nevyhrožovala, to vážně ne.
Co se týká zaláskování- tady jsem si jistá tím, že je to nemožné, já se jen tak nezamiluju a vůbec už ne, pokud je to založeno na fyzickém vztahu. Máme s partnerem úžasnej vztah, lásky máme na rozdávání a v téhle rovině mi nic nechybí ani nic nehledám, jen na sexuálním poli potřebuju něco víc (nebylo to zbrklé rozhodnutí, než jsem s tím přišla, skoro rok se mi to mlelo v hlavě). Na rozchod to vážně nevidím ani z jeho ani z mojí strany.
S tamtím klučinou se vídáme ve vší počestnosti, byly mezi námi od začátku velké sympatie, ale věděl, o co jde a teď je náš vztah opravdu ryze kamarádský a takový už zůstane-jak jsem psala,paralelní vztah jsem nikdy v plánu neměla.

Rozchod nepřipadal v úvahu ani pro jednoho z nás, tohle nás ani nenapadlo. Jak píšeš o tom, že i když to nedává najevo, tak trpí- to si nemyslim, jsme opravdu v pohodě,partner je spokojený,šťastný, kdyby se trápil,poznala bych to. On je takový ten typ, že nemyslí na problémy- pro něj je to tak, že jsme se nějak dohodli a tím to hasne, nešťourá se v tom.
Názory se mění, můžu toho za čas litovat, ale nejde stále žít takhle dopředu, někdy je dobrý nechat věci jen plynout tak, jak přicházejí, protože stejně to nakonec dopadne jinak, než si člověk myslel, představoval...

jj, děkuji, máš naprostou pravdu a taky se tím řídím, jinak bychom spolu už dávno nebyli....v několikaletém vztahu je důležitá oboustranná snaha, jinak by to ani nešlo. Ale ten červník tam pořád je, ovšem nejsem ten typ, co pokouší štěstí a nějaké bokovky taky nepřichází v úvahu, všechno by to na mě poznal v jediné sekundě a ani já sama (i když příležitosti by i byly) bych něco takového člověku na kterém mi záleží nebyla schopna udělat

Valetta
Ale psala jsi, že o tom nechtěl ani slyšet! A najednou to vypadá na úplně harmonickou dohodu ve světle svic...
Nicméně fakt moc nevěřím, že se Tě nezeptá, když už Ti to tedy dovolil, a nebo mu to bude minimálně vrtat v hlavě a začne si klást různé otázky...
No nic, uvidíš časem, co vám ta dohoda přinese.

Tak až mi je trochu Valetty líto, jakou tady za svojí upřímnost dostala sodu. Já zastávám názor, ať si každý dělá, co se mu zlíbí, pokud dělá věci špatné, tak... boží mlýny, znáte to.
Navíc oni dva se evidentně domluvili, takže se nejedná o holku, která by toho svýho podváděla za každym rohem a on byl všude jen pro smích.
Osobně znám poměrně dost lidí, kteří mají pořád svého prvního a víceméně je fakt,že zatím nic jiného nepoznali děsí. A jedná se jak o kluky, tak o holky. A stejně tak zastávám názor, že aby vztah mohl fungovat dlouhodobě, a ten dotyčný neměl ve 30ti pocit, že mu ujel vlak, je potřeba toho vyzkoušet víc. Samozřejmě přiměřeně

Taky jsem si myslela, že teoreticky vlastně můžu,ale do praxe se to nepřevede, protože bych se mu nemohla podívat do očí atd.,ale najednou se to změnilo, protože mi docvaklo, jak je pro mě sex s jiným člověkem paradoxně nevýznamnej....už jsem nějaká zblblá,prostě jsem chtěla říct, že si myslím, že víc ublíží nějaký vodění se za ručičku s někým jiným, šeptání sladkých slovíček a podobné věci,které lidi hodně sbližují než samotný jednorázový sex. Uff, takhle je strašně těžký něco obhajovat, když si lidi nemůžou o tom popovídat naživo.
quote=hašlerka]Ale psala jsi, že o tom nechtěl ani slyšet![/quote]
Jo takhle...to jsem psala v prvním příspěvku, že když jsem to nadhodila poprvé, tak bylo jasný "ne" a konec, to rozebírání ze všech stran bylo pak po pár měsících, kdy se mu to taky rozleželo v hlavě...je to cca půl roku a neptal se,znám ho dost a věř mi-nezeptá se ani později.

JulyJuli: Díky, zvládlas to vyjádřit v jednom příspěvku stokrát líp než já v těch všech zoufalých pokusech.

já tě chápu ani nijak zvlášť neodsuzuju, i když já osobně bych fakt to, co popisuješ, dělat někomu a ( a vlastně ani sobě) nemohla.....ale pokud máš lepší pocit a žádný výčitky svědomí a ten tvůj o tom ví, tak je to jen vaše věc

Je to tak,ale i kdyby ne, byla by to stále jen naše věc.

Se svým přítelem jsem už skoro 3 roky a také je to můj první. Čas od času mě také napadne, že bych to chtěla zkusit s někým jiným. Ale když vidím ty chlapy kolem sebe, tak mě to vždy přejde. Vím, že bych někoho tak úžasného jako je můj nynější přítel nenašla (a to ne jen z hlediska sexuálního). Pokud jsi s ním spokojená, máte se rádi a cítíš, že je to ten pravý, tak bych ho nikdy kvůli "choutkám" neopustila. Potom bys toho moc a moc litovala.
Být tebou bych zkusila třeba nějaké postelové hrátky ála nevinná školačka, zdravotní sestřička, neznámá dívka z baru atp....Prostě si hrát na to, že se vůbec neznáte.