Jaký počet "postelových" partnerů je optimální?

Valetta
Gratuluju. Hlavně aby Ti ten optimismus vydržel, až Tě podobně bude podvádět Tvůj přítel a věř, že následky budou vždy katastrofální a že příjdou v tu nejnevhodnější dobu, protože hold za všechno se musí platit.

Jsem s manželem 10 let,není zdaleka můj první a taky přiznávám, že chutě na někoho jinýho by někdy byly, ale domluvit se s ním na nečem takovým, jako Valetta, mi připadá fakt drsný. Valetto, vážně by ti nevadilo, kdyby si přtel užíval s jinýma? byť bys o tom nevěděla?
Jinak radím všem, které mají pocit, že o něco přišly - zkuste si to s jiným, ale musíte být připravené na to, že to s váma pořádně zamává. Pokud budete chtít stávající vztah udržet, tak se za žádnou cenu příteli nebo manželovi nesvěřovat i kdybyste měli svědomí sebečernější. Jestli nechcete na současném vztahu nic měnit, tak to fakt nezkoušejte, je to chůze po velmi tenkém ledě

pokud máte někdo pocit, že jste si dost neužily, bylo by dobré si užít, dokud nezaložíte rodinu. Kamarádka mě před několika lety pořád osočovala, jak to střídám, že to je strašný. Užívala jsem si a jsem za to ráda, dnes jiné nemám potřebu vyhledávat, narozdíl od té kamarádky, která si teď,když má manžela a dítě vzpomněla, že si v životě s mužskýma vlastně neužila a myslím, že ji nebude dlouho trvat a nasadí manžovi parohy...dle mého, pokud se chráníte před sexuálně přenosnými chorobami, je jedno,kolik mužů se v životě ženy vystřídá, pokud to není na úkor druhých... Každá máme jiné potřeby..

Valetta
Tak tohle mi přijde opravdu dost nechutné, ale už jsem si zvykl, že lidé dělají spousty podobných hloupostí. Snad jenom aby ti vydržely ty představy o rodině a nerozsypaly se ti za chvilku jako domeček z karet.

Jak už jsem psala, to, co jsem chtěla od něj jsem i nabízela jemu, zatím nechce, pokud se to změní, nechci o tom vědět, což platí i naopak.

Stoprocentně jsem s tím smířená nebyla (ale to bylo v době, kdy jsem neměla jasno ani ve věci svojí nevěry), ale když se to stalo a se mnou to po citové stránce nic neudělalo, smířila jsem se i s myšlenkou jeho nevěry. Ono je totiž důležité vědět, kdo je u vás na prvním místě, ať se děje, co se děje a v tom má jasno. Prostě neberu sex smrtelně vážně( a budu se opakovat- sex pro mě nutně neznamená lásku), je to zábava, vzrušení a když to trochu zlehčím, tak do kina nebo nebo na diskotéku taky chodím s jinýma lidma a nerozcházíme se kvůli tomu Je mi jasný, že teď rozvířím vlnu morálního pobouření,ale prostě takový je můj postoj k sexu a nehodlám se za to kát nebo omlouvat...

Óóó, v jakým žiješ světě, že ti TOHLE přijde nechutné? Asi v jiném než já, protože na světě se děje takovýho hnusu, že případ, kdy se holka a kluk vzájemně dohodnou, že si dají na nějaký čas trochu volnosti, aby se cítili spokojenější ( zatím je to sice víc z mojí strany,ale co na tom?) se mi nezdá jako čin hodný ukamenování.
Podotýkám, že tady nejde o to mít paralelní milenecký vztah se současným vztahem,ale o jednorázovou záležitost....

To se může stát kdykoli a sex v tom nemusí hrát vůbec žádnou roli.

Holčiny mám to úplně stejně. Stejně jako některé z vás mám přes 3 roky prvního přítele. Je super, hodný, ohleduplný atd. Taková ta chemie už ale taky z větší části vyprchala, ale zamilovaní v pravém slova smyslu jsme byli hodně dlouho.... pořád je to kvalitní vztah, je mi s ním dobřea umím si s ním představit žít napořád. ALE- taky je ve mně ten červík, že jsem nikoho kromě něj nepoznala a nemám s čím srovnávat? co když na mě někde čeká někdo jiný? no je to opravdu začarovaný kruh.......

Ano děje, o to vím, ale to neznamená, že s tím musím souhlasit a když už je na světě takového hnusu, proč přidávat další, že? To, že to dělají všichni ostatní neznamená, že to musím dělat taky. A ano, je to čin i hodný ukamenování, pokud bych se tak rozhodl.
Samozřejmě, není nad pohodlnost.

Sex v tom roli hrát nemusí, ale takhle se to drasticky zvyšuje. To co děláte je nepěkné. Oba.

sheili
...hele pokud ti ten červík nedá pokoj, tak ho prostě společnými silami utlučem a je to
Pokud jsi spokojená a tento vztah tě naplňuje, tak jak píšeš, že je to pořád kvalitiní vztah, tak takový bude stále, ale musíš to taky podporovat. Takže zapoj fantazii a trocha počáteční chemie se znovu dostaví
...a jestli na tebe někde čeká někdo jiný?...ale ale, vypusť takové myšlenky a žij tím co cítíš k dané osobě...

Fajn,je to tvůj názor, beru to. Opakuji, že pro mě to žádmá forma hnusu není a že mi je jedno, co kdo dělá, i kdyby to provádělo celý lidstvo, tak je mi to šumák, já to dělám sama za sebe a pohodlnost v tom taky opravdu nevidím, spíš naopak.
Jen si nemyslím, že máš právo někomu říkat, že to, co dělá je špatné, nepěkné atd...možná kdybys to formuloval se slovíčkem myslím si, že...ale tyhle jednoznačný soudy nemám ráda, ale dost to o tom člověku řekne.....
Add ukamenování...nejsi z oblasti Saudské Arábie nebo podobně
Ohledně utloukání červíčka jsem realistická- budu žít dejme tomu ještě alespoň 50 let a takovou dobu bych cokoli zatloukávat nevydržela.To raději červíka vypustim na chvíli ven,on pak zase zaleze a už mě nebude otravovat

...no ve tvém případě, když jsme u té reality, tak pochybuju, že by ten červíček zalezl a už tě neotravoval...spíš jsi se s ním zkamarádila, ale je to tvoje volba...
Ve tvých příspěvcích pociťuji jistou míru sobeckosti, však co žiješ si pro sebe a je ti fuk komu tím ublížíš...

Valetta
Ale samozřejmě, že mám právo říkat, že je to nepěkné a špatné, protože já cítím že je to nepěkné a špatné. Pokud někdo zabije malé dítě, je to nepěkné a špatné, každý to řekne a nikdo se nad tím nepozastaví. Zabít masového vraha? To už může být i prospěšný čin, přesto se stanou dvě naprosto stejné věci. Zemře člověk, ale každý to soudí podle svého. Proto mám právo říkat co je nepěkné a špatné, protože poznám zlé od dobrého.

no ono je to nechutné pro více lidí...ono je sice fajn se s partnerem na něčem jako jakžtakž dohodnou že o ničem vědět nebude,ale pozor? Aby si časem nenarazila. Nepřeju ti nic zlýho, partner s tím vším třeba teď souhlasil, protože tě má rád,ale věř mi toto se nelíbí nikomu....znám opravdu jen minimum lidí kterým toto svědčí z vlastního okolí snad nikoho, dělá to vždy jeden a ten druhej trpí, protože ho nechce ztratit,ale to už je pak opravdu lepší se rozejít

Jelikož je to oboustranná dohoda, myslím, že sobectví v tom není- nikdy bych přítele nepodvedla, pokud by mi nedal "požehnání" a za druhé- má stejné možnosti jako já, což taky není znak sobectví....je to citlivé téma, bylo jasné, že se vyrojí spousta emocí...ale zdržela bych se příspěvků typu, je ti jedno,komu ublížíš...ale asi mám nepochopitelně velkou míru tolerance pro činy a názory ostatních lidí.

Ano, TY to cítíš, to ale neznamená, že je to SKUTEČNĚ nepěkné a špatné pro jiné konkrétní lidi. Samozřejmě si někteří myslí, že ano, někteří, že ne, ale v tomto případě je důležité, co si o tom myslím já a můj přítel.

Tak tyto příklady opravdu odmítám považovat za srovnatelné s probíraným tématem...

A jéje, máme opravdu rozdílné smýšlení i pohled na svět...jak tohle může o sobě někdo říct...to, že ty něco pokládáš za takové a makové neznamená, že tomu tak opravdu je a že je to převažující světonázor (nemluvím o vraždách, znásilňování atd., což v naší kultuře odsuzuje každý), ale všude je to trochu jinak...názory na potraty, eutanázii jsou strašně různé a můžu s někým diskutovat o svém a jeho názoru,ale nebudu ho považovat za jediný možný správný , nebudu ho odsuzovat a narozdíl od tebe uznávám nejen svoje práva,ale i právo každého jiného na jeho názor...

no a tak ještě nějak k tématu...pro každýho je optimální něco jinýho...já už jich pár vyzkoušela ale spočítala bych to na prstech obou ruk, s někým to byl delšlí vztah, s někým jen tak jedna nebo pár nocí....myslím si že je to tak akorát, teď vím, že nepotřebuju a nechci nic zkoušet dál....kdzž tu potřebu jeden partner má, tak bych v tom vztahu nezůstávala, tady už pak něco neklape ....chápu že když máš člověk toho prvního, že ho pak lákají i jiní, ale když o tom jen přemýšlí, tak snad...pokud to chce uskutečnit, tak bych vztah ukončila ať si užívá pak jak chce.....taky jsem v tomto možná staromodní,a le pro mě věrnost a věřit si hodně znamená, taky jsem věřila, pak se hodně zklamala, proto teď su opatrná a na nějaký takový ty řeči, když o ničem nebudu vědět, tak ať si partner užije nejsem a je mi to odporný....

Jsem si vědoma všech možných následků, s tím jsem do toho šla...dřív jsem byla taky proti,kamarádku jsem odsuzovala,ale časy se mění a já taky změnila názor.
Měla jsem na výběr- pořád ve vztahu prudit, být nespokojená, protože mám pocit, že mi mládí utíká mezi prsty a nebo si s drahým promluvit, rozebrat to ze všech stran (nebyla to jen jako dohoda, ale opravdu jsme si o tom dlouho povídali) a zkusit to jinak. Nerada bych, aby i on měl za pár let pocit, že nic nepoznal a začal blbnout až budeme třeba svoji a s mimčem.
Aby tím trpěl bych nedopustila a pokud by řekl, že se mu to rozleželo v hlavě a že už s tím nesouhlasí, skončím. Mám to v hlavě srovnané.
A aby nedošlo k omylu, nikde žádné úlety nevyhledávám, žiju tak, jako vždycky a mým cílem není ani to, abych jich vystřídala kupy.
Díky za Vaše názory.