Jak bych měla začít. No, tak tedy, já o své víře moc často nemluvím, protože naše země je ateistická a jsou lidi, kteří se k věřícím chovají nepřátelsky. No, ale k věci. Vždycky jsem věřila v Boha, v to, že je dobrotivý a milosrdný. V to, že když budu respektovat desatero, budu se ke všem chovat pěkně, tak mi odměnou bude šťastný život. Víra mě držela v těch nejhorších chvílích.
Všichni víme, co se stalo minulou středu. Honza Marek nebyl jen skvělý hráč, ale taky velký patriot, spousta lidí v našem městě ho měla za vzor, všichni kdo ho znali o něm tvrdí, že to byl skvělý kamarád. Všichni víme, jak moc miloval svou ženu, jak moc se těšil na syna. Jako jeho velká fanynka vím, že své fanoušky nikdy neodmítl (když měl autogramiádu tak tam byl vážně dokud se nedostalo na všechny). Nedávno jsem se dozvěděla, že i on byl věřící.
A já pořád nedokážu pochopit, proč? Proč teď bude malej Honzík vyrůstat bez toho nejlepšího táty na světě? Proč to Bůh dopustil?...Nějak mi teď to v co jsem věřila nedává smysl.
Vlastně ani nevím, co bych od vás chtěla slyšet. Asi to, jestli jste některá taky zažila takový 'otřes' vaší vírou, jak jste se s tím srovnaly?