Jak v MŠ překonat strach o děti

Já myslím, že je to normální a že to časem přejde. Zvykneš si. Je to asi typické pro přechod do nové práce - účetní se bojí aby neudělala chybu v počtech, řidič má strach aby nenaboural a ty máš strách o děti...

Můžeš trochu oblbnout svou mysl tak, že jakmile ti přijde na mysl obrázek nějaké tragédie, představ si křížek a tu danou situaci si škrtni. Je to účinné. A mysli hned na to, jak jdeš s dětmi v klidu po chodníku a pak si představ jak už sedíš v klidu doma

Děkuji, to je skvělá rada Je možné, že bych si to tam ani tolik nepřipouštěla, ale teď mě ty myšlenky hrozně lítají hlavou, ale zkusím co jsi mi poradila

Hlavně buď v klidu. Dělat v rámci bezpečnostích opatření a pozornosti vše na 100 %, ať si něco v budoucnu, když se něco stane, nevyčítáš a jinak je to těžký, stát se může kdykoli cokoli, takže stresovat se z něčeho dopředu ti moc nepřidá a spíš budeš dělat chyby z toho strachu. Známá pracuje jako učitelka už přes dvacet let, zkušeností hodně a i tak jednou jí kluk spadl, šel přímo vedle ní, ani neběžel, jen prostě zakopl a nabil si bradu. Z ničeho nic. Prostě nehody se občas stávají a někdy proti tomu nic nezmůžeme.

Jasný, s tím počítám, že se tomu nevyhnu.. Hold jsou to děti a nebyli jsme jiné ) Já se spíš bojím extrémních případů, aby mi někdo nevlítl pod auto a tak.. Je to prostě zodpovědnost za cizí děti Ale tak každé povolání má nějaké úskalí a co by potom měli říkat takoví lékaři, co mají lidské životy na starosti každý den..

Já si naopak myslím, že je dobře, že v sobě ten strach máš, to je vidět, že jsi zodpovědná. Horší jsou ti, co berou vše na lehkou váhu a myslí si, že jim se nic stát nemůže. Řekla bych, že ten strach z větší části opadne, jakmile budeš s dětmi.

No ono se ti může stát všude něco.., ale hlavu vzhůru, ty jsi tam odo toho, abys dětem vše vysvětlila, co se má a nemá. Náš malý je vytrénovaný ode mě, že nesmí vbíhat do silnice, že se chodí vpravo, na přechodu se rozhlédnout vlevo, vpravo a pro jistotu ještě jednou vlevo, kdyby tam něco vjelo...

Pracuji s dětmi a ten strach mám taky, v podstatě při každé procházce, v létě v bazénu apod. Pořád mám v hlavě takový vykřičník, který mě nutí neustále počítat hlavičky a kontrolovat stav končetin je to asi o zvyku, teď už se tím tolik nestresuju, ale úplně jsem se toho nezbavila - a je to asi i dobře. Úraz se může stát i v na první pohled bezpečném prostředí, děti vymyslí ledacos.

K těm procházkám - pokud to jde, tak se snažím chodit někde stranou od aut, spíše po polních cestách než silnici, ideálně do lesa atd., protože mám strach z projíždějících aut a hlavně kamionů, zvlášť teď v zimě.

Tak pevné nervy
A přeju, aby se taky o tobě takhle zpívalo

Já myslím, že je to naopak dobře, že máš obavy a nebereš to na lehkou váhu A navíc předpokládám, že na děti nebudeš sama a zkušenější kolegyně ti pomůže