Jak se žije v odlehlé vesnici?

Já se bojím všude. Dost mě to omezuje, za tmy nejdu ani před barák

S přítelem jsme oba z vesnice, já tedy 10 minut pěšky od města. Taky jsme chtěli bydlet na malé, zastrčené vesnici, není až tak zastrčená, je 10 km od města, aut tam za den projede dost, ale nic tam není. Koupili jsme pozemek a teď ho prodáváme, protože jsme si uvědomili, že bychom museli mít 2 auta, pro všechno dojíždět, děti vozit do školky a školy a pak zas pro ně, nakoupit zase do města...ono je to sice "jen" 10km, ale ono se to nasčítám, hlavně při dnešní ceně benzínu, takže momentálně pozemek prodáváme...

Ano, vždycky se někdo najde, kdo bude říkat, no JÁ jsme to tak měla nebo dělala. ALe je to tak správně?
Upřímně, v současné době, kdy se tu nekontrolovatelně pohybují takoví podobní jako byl Novák nebo Tomek svoje dítě nespustím z očí dokud to půjde. Ale to je každého věc.

A bavilo tě to? A proč jsi tam teda nezůstala a nejezdíš občasným busem doposud?

Reaguji na azuritek: Názor někoho, kdo to zažil.

A ještě je tu jedna holčina, myslím že tywee, která také žije někde mimo civilizaci, zkus jí napsat a zeptat se.

Myslím si, že to, co jsem napsala, je taky názor

Ano, asi jsem se špatně vyjádřila, ale já to myslela dobře. Že se k tomu vyjádřil někdo, kdo to zažil. Což je fajn.
Hodně lidí si myslí, že to je romantika bydlet někde mimo město. Dle mého si spoustu věcí ani neumí představit, V zimě zapadané a neprotažené silnice atp.
Sama jsem z velkoměsta a pohodlí tady bych nevyměnila za nic.

Reaguji na sartre:
Jo takhle, promiň, to jsem špatně pochopila.
Přesně, my si to taky mysleli, ale ono na to člověk přijde časem. My bohužel až, když jsme ten pozemek měli, ale ještě, že jsme nezačali stavět . Kdyby jsme byli prachatý a nemuseli řešit peníze, tak si pořídíme dům v úplným zapadákově na kraji lesa, ale takhle bohužel ne, nakonec jsme rádi za město .

To nedokážu posoudit, jestli je to tak správně, ale v té době to jinak nešlo. Do školy jsem chodit musela a do kroužků jsem chodit chtěla. Jezdění autobusem byl pro mě pořádný opruz, to vůbec nepopírám. Ostatní děcka už ve dvě hodiny se flákaly na hřišti, my jsme ve škole mívali odpoledky i do půl třetí, pak jsem šla do kroužku do pěti hodin a domů jsem se třeba dostala až o půl sedmé (ale to bylo max. dvakrát týdně a rozhodně ne hned v první třídě, odpoledky nám dávali až tak od třetí čtvrté). Když máti párkrát do měsíce dostala služební auto, tak to byl pro mě svátek, když mě mohla odpoledne vyzvednout a hodit domů. Určitě je lepší, když rodiče děti vozí, ale pokud to nejde, tak to nejde a musí se spoléhat na autobus. Zakladatelka má auto a čas děti vozit, tak to má dobré. Moji rodiče neměli ani auto, ani čas mne kamkoliv dopravovat, tak jsem to musela zvládnout sama autobusem.

Kamarádka končí v 14:50 a bus domů ji jede v 16h, ovšem může jet dřív ale jít pěšký od hlavní cesty 10min, další čeká dokonce 1,5h na spoj domů. Příjemné to není ale tak co už. Kolik lidi to tak má, i dospělí.. S tím se musí počítat pokud není auto.

Reaguji na Lintu: Já nežiju někde ve výškách a je mi jasné, že hodně lidí tak bydlí a je odkázáno jen na občasné spoje. Moje kolegyně, ač bydlí 30 km za Prahou, tak teď dojíždí kvůli uzavírkám do práce dvě hodiny.
Ale ti lidí tam bydlí už odmala, nemají třeba možnost to moc změnit.
Jen jsem chtěla říct, že je třeba si nejdříve zvážit, než se odstěhuji někam mimo civilizaci, jestli jsem tohle všechno ochotná podstupovat. A v tom je ten rozdíl o čem se bavíme.
Romantika to je, když jsi v přírodě týden na dovče. něco jiného to je, když tam žiješ.
A to je dle mého jen špička ledovce života na odlehlém místě.
Týká se to i nákupů, lékařů atd. Určitě ten život není jednoduchý.

Tak my jsme se rozhodli,že se tam stěhovat nebudeme. To že je to zapadlá vesnička nám nevadí,víc nám vadil vzhled. Ta vesnice vypadala jak bodlářov. Snad ani u jednoho domu nebyla upravená zahrádka,cesty rozbité,vše takové ušmudlané. Já nevím,jestli mě pochopíte,odsoudíte nebo budete nade mnou kroutit hlavou.Ale tohle jsme prostě nepřekousli. Nejsem typ,že bych musela mít vše špígl nígl,ale co je moc to je moc. Prostě jsme si projeli celou vesničku a zhrozili jsme se. Takže budeme hledat dál.Akorát těch přijatelných domu za přijatelnou cenu v místě kde chceme být je poskromnu.
Taky jsem vyrůstala na vesnici,ale byla udržovaná,i když zastrčená,ne úplně ale byla. Vadilo mi to dojíždění,čekání na bus,nedostupnost zábavy ve městě apod. Proto chci být blízko města.

Ale di ty.. Pokud je ta vesnice kde se chce zakladatelka prestehovat 10km od mesta, neni to zadna hruza. Já bydlím 6km a pripadam si opravdu normálně a nic neni slozite.

Ono už ani nejde o polohu vesnice,i když i ta hrála velkou roli v rozhodování.Ale jak ta vesnice vypadala. To jsme s manželem ani jeden nepřekousli. Hrozně neudržovaná,zanedbaná. A to rozhodlo za nás. Momentálně jsme 4km od města.Ale chceme se přestěhovat,z důvodu jak už jsem myslím zmíňovala,že tady v domku spousta věcí nefunguje a majitelé to nijak neřeší.

Reaguji na bisika: Sice bydlíme ve městě, ale fakticky se dá říct, že je to konec světa. Do "města" je to 2,5 - 4km...podle ročního období, v zimě lze jezdit prakticky jen tou delší. Autobus tu jezdí dá se říct jen úterý a na jaře, v zimě k nám jezdí podle odvážnosti řidiče, atd. Zkrátka vše je dál a bez auta se tu příliš žít nedá.

Již nějakou dobu se tu staví nové domy a pravděpodobně tu bude i časem vylepšená doprava atd. a je to důvod proč velmi vážně uvažuje o tom, že se odstěhujeme.
Tedy doprava aj. by bylo ok, ale už tu začíná být příliš moc lidí, klidu ubývá a nám víc vyhovuje mírná odlehlost. Navíc jestli má člověk jet 2 nebo 15km do města...to už není rozdíl.
Takže za mě bych to brala... navíc pokud si člověk rovnou nezakoupí dostatečně velký pozemek, je velmi pravděpodobné, že se bohužel v jeho blízkosti stejně časem začne stavět a tedy i infrastruktura se rozšíří.

Dříve tu bylo jen několik starousedlíků, proti nám velká zalesněná louka, chodili sem srny, bažanti atd... no a dneska...proti dálnice..i když je vzdálená několik kilometrů, tak je zkrátka rušná (jasně s hlukem tramvají se to srovnávat nedá, ale dříve tu skutečně bylo ticho), místo lesa planina s novými domy převážně rodin s malými dětmi atd. Zkrátka naprostý děs.

Před 5 lety jsme se přestěhovali z Prahy do menšího městečka hned za Prahou. Já pocházím skoro ze samoty v Podkrkonoší ( 4 trvale obydlené chalupy), manžel z menšího města, kde bydlel v rodinném domku. A neměnila bych.... Sice to není tak malá vesnička, je tu sámoška, školka, 1. stupeň ZŠ, i tak je to ale proti Praze skok.

V tomhle konkrétním případě bych si zjistila, jak je na tom ta jediná příjezdová cesta...Jak často se stává, že zůstane delší dobu neprůjezdná, kdo má odpovědnost za to, že je sjízdá, bez děr a pod.

Jinak 10 km není moc, pokud máte dvě auta, tak je to v pohodě. A pro děti je to naprosto super.....

Pokud plánuejš, nebo máš děti, tak bych vesnici nevolila. To říkám z mé zkušenosti. Také jsem z malé vesnice, kde je málo lidí a také dětí, když jsem byla v dětském věku, téměř vůbec jsem se nesocializovala, jelikož tu nebyl nikdo, s kým bych si mohla hrát, nebo chodit ven. Později jsem tedy trávila čas u pc a psala si s vrstevníky tam. Do školy jsem musela dojíždět také kolem 10 km, takže jsem byla věčně unavená z cestování. Pokud se ve škole našel problém, nemohla jsem přejít jinam, protože další ZŠ byly dost daleko, takže jsem tam musela vydržet 9 let, i když jsem třeba nepadla učitelům do oka. No a když jsem v 15ti přišla na internát do většího města, tak jsem se snažila všechno dohnat, protože jsem zjistila, že vrstevníci mají daleko více zážitků atd, než já, snažila jsem se bavit se všemi, zkusit téměř všechno (tím téměř myslím třeba drogy, to mě nikdy nelákalo, ale ostatní to třeba zkusit můžou). Pokud život na vesnici, tak nějaké větší, kde děti mají velký výběr kamarádů a můžou mít více zážitků, nebo až příjdou do města, může to vážně skončit tak, že zkusí opravdu všechno.