Jak se vám měnil pohled na školu v průběhu let

pak vyjde VŠ a kouká na inzeráty - hledáme SŠ/VŠ, nastoupí jako absolvent za mizernou mzdu (v lepší případě, v tom horším nesežene práci) a říká si - měl jsem tohle sakra zapotřebí?

Ale když nic jinýho, tak na škole pozná spoustu přátel, může tam najít i kluka, užije si studentský pohodový život, na kolejích zažije bezva párty a zážitky, na který bude ještě dlouho vzpomínat. Nemusí hned skákat rovnýma nohama do dospěláckého života a pořád se může dost vyblbnout.

to víš, to je těžký... ne každý na to má, nebo na to má, ale má k tomu odpor a nic mu to neříká...

ve 12 letech jsem se bála, že nedodělám ani základku a když jo hned pak půjdu makat, školu jsem nenáviděla, pak teda, jsem svolila, že zkusím učňák prodavačku no a tam se mi tak zalíbilo - hlavně tím stupidním učením jak v páté třídě a praxe mě naučila, že makat se mi nechce, tak pak i nástavba a teď jsem ráda, že mám jak základku, učnák tak maturitu, učnák byl každopádně největší lehárkouž bych se ale učit nechtělo válet si šunky doma je nejlepší

Základka fajn, střední teď s odstupem 2 roky od maturity děs. Když to srovnám s nynější VOŠkou, tak SŠ byla hrozná- přístup učitelů šílený, buzerace, demotivující. Naopak na VOŠce jsem zatím hrozně spokojená

U mě to byla katastrofa Devítka byly časy záškolactví a ignoranství, v prváku se to ještě prohloubilo ( studovala jsem ekonomku ) a zjistila, že mě naprosto nebaví, tak jsem se rozhodla jít na gympl ( začala jsem ho dělat od začátku ) protože sice jsem prostě chtěla na gympl, ale pořád jsem byla flink, co si neuměl představit, že se bude učit na rozdílovky..no a teď jsem druhý rok na gymnáziu a trošku už moje myšlení obrátilo Učím se, snažím se.. a jsem rozhodně šťastnější , než jsem bývala

Tak ZŠ užasné..boože, jak já bych se tam vrátila..Chodila jsem na vesnickou ZŠ..měla jsem tam oblíbeného učitele..ještě ted se občas setkáme. Je to borec..Milovala jsem to tam
SŠ-taky užasné,prostě 4 letá láska...vůbec jsem se nemusela učit..dělala jsem pedagogickou školu. Všechno mi šlo na výbornou...měla jsem to bez potíží,takže flákárna jako blázen,taky bych šla hned znovu.
No a VŠ-katastrofa absolutně jsem se minula oborem..nebavílo mě to..spolužáci-mírně řečeno-nesypatičtí lidé.Škola hnusná,učitelé hrozní... Naštěstí jsem tam byla půl roku..Teď jsem doma a na brigádách a podala jsem si nové přihlášky, naštestí už na můj pedagogický obor, tak snad se dostanu..těším se.. Hodně záleží na výběru školy a u VŠ se mi to potvrdilo. Všechno předtím mě bavilo ZŠ i SŠ, to byla paráda..ale na VŠ jsem si vybrala obor, který mi nic neříkal a šlo to z kopce, tak snad dostanu druhou šanci

ZŠ si moc nepamatuju, po pátý třídě jsem nastoupila na gympl... tam byly první čtyři roky docela v pohodě, pak se nám změnili všichni učitelé a začal můj boj s matematikou a taky s ponorkovou nemocí. Nicméně jsem to tam nějak přežila, úspěšně odmaturovala a teď studuju na VŠ obor, kterej mě baví (i když teď čtvrtý rok na mě opět dopadá krize, nejradši bych zas změnila prostředí...). Vedle toho ale pracuju na sebe a u toho asi zůstanu, páč s oborem, kterej studuju, se už neplánuju živit... Myslím, že nejsem zas až tak moc studijní typ a hlavně jsem na to strašně líná .

Tak u mě základka úžasná, byli jsme výborný kolektiv, takže jsme se tam opravdu těšili. Na střední to bylo o něco horší, kolektiv nic moc, trochu nám tam vadil přístup vyučujících, my jsme si připadali už téměř dospělí, pro ně jsme ale byli malí smradi Ono podle mě přestože je škola těžká, tak v příjemném kolektivu se to snáší mnohem líp, všichni se podporují, drží při sobě a i ty roky pak hrozně rychle utíkají. Na vysoké jsem pak potkala zase spoustu skvělých lidí. Po základní škole jsem si taky neuměla představit, že ještě budu studovat tolik let, ale ono to strašně rychle uběhlo a jsem ráda, že jsem nešla hned po střední pracovat (i když to mě ani nenapadlo jít do práce, jít na VŠ jsem brala tak nějak jako samozřejmost). Na VŠ je to přece jenom něco jiného, sice tě už nic nenutí tam chodit, a proto se na to spousta lidí vykašle, na druhou stranu je tam ale úplně jiný přístup, jsi už dospělá, podle toho s tebou taky jednají, navíc je to tam takové více anonymní. Na základce nebo na střední jak se kdo u učitelů zapsal, tak se to s ním většinou po celé studium táhlo, celou dobu stejní vyučující, kteří si vše pamatovali. Na vysoké se pak v podstatě každý semestr začínalo tak nějak s čistým štítem, nikdo si tě moc nepamatoval, pokud se někomu něco nepovedlo, měl nějaký problém, přerušil studium..nebo přešel na jiný obor, nikdo to nebral jako nic divného. Na ZŠ a SŠ by to byla hrozná potupa, že někdo propadl, ale na VŠ už je to prostě čistě tvá věc a pokud zjistíš, že daný obor pro tebe není vhodný, není žádná ostuda přejít jinam nebo skončit.

Pro mě taky. VŠ jsem nedokončila, odešla jsem.

Léta prožitá na základce byla fajn, nechyběla sranda, měli jsme docela dobrý kolektiv i fajn učitele. Po škole jsme vždycky šli všichni ven a blbli, to bylo stokrát lepší než počítač. Na gymnáziu už to bylo o něco horší, kolektiv nic moc, ale nebylo to špatné. Učitelé většinou v pohodě, s děckama se dalo bavit, ale už to nebylo ono. Na gymnáziu jsem vlastně neměla nikoho ze základky. Teď jsem ve čtvrtém ročníku na VŠ ekonomické a nemůžu si stěžovat. První tři roky jsem studovala prezenčně, teď studuji kombinovanou formou, mám tudíž jiné spolužáky, většinou starší o jednu generaci a rozumím si s nimi. Studuji ráda a baví mě to, i když je toho dost... Pamatuji si, jak jsem si na základce říkala, že mě ještě čeká mnoho školních let, ale to bohužel opravdu uteče jako voda. Občas nostalgicky vzpomínám na léta na ZŠ a SŠ...

Závidím vám všem, že studovat VŠ můžete všichni brát jako pohodlnou variantu, to já ani s příjmem mámy nemohla... Na základku vzpomínám celkom ráda, na kolektiv, mimoškolní aktivity a naše maloměšťácký tradice. SŠ o dost horší, obor by mě bavil, ale přístup učitelů, matika, k tomu třída plná bab a ještě většina intráků ,kteří drželi pohromadě (já byla z města školy) a moje pubescentní palice teda nic moc...Necelý rok po SŠ i docela lituji, že jsem se nesnažila víc... Koncem posledního roku SŠ jsem až měla tyhle šílený zoufalý vyhlídky "co jako bude, he?" Ambice na VŠ byly, jenomže ne finanční přístupnost a s tou mojí leností a představou, že to nejspíš neudělám jsem to vzdala. Možnost najít práci v mym regionu dost bídná. S příchodem maturity jsem měla čím dál tim víc depresivnější myšlení. Naštěstí jsem si ještě před dokončením SŠ našla práci v oboru (konkurzem ne tlačenkou) a teď budu snad dokonce přestupovat na lepší místo. Rychle jsem se osamostatnila, mám vlastní příjem, domácnost a už bych nejspíš neměnila. Akorát mě občas sžírá takovej závistivej pocit, jak by to vypadalo na VŠ, ten věhlasnej studentskej život, kamarádi, chlastačky a tak.. k čemuž se mi už pomyslně uzavřela brána. Chtěla bych do budoucna zkusit něco dálkově a rozšířit si vzdělání, tak uvidíme. Jinak se holt budu muset smířit s tímhle průměrem.

Tohle taky neplatí všude Jak říkám, já si to (kromě chlastaček) užila akorát jeden rok z pěti Protože prvák na bakaláři bylo maso (rozkoukání plus pomalu nejtěžší předměty), druhák byl právě v pohodě, třeťák bakalářka, prvák na magistru už člověk dělal na diplomce a v druháku ji dokončoval......

Mně se líbilo všude na základce byla sranda, poprvé jsem se zamilovala. Na střední to bylo taky fajn, měli jsme dobrý kolektiv. VŠ je pro mě asi nejlepší. Začala jsem hodně jezdit za prací v létě do zahraničí, tím si vydělala dost peněz a procestovala půlku Evropy, což byl vždycky můj sen navíc jsem se přestěhovala z nenáviděného maloměsta do velkoměsta a osamostatnila se. Jediné, co mě na VŠ zklamalo byl život na kolejích. Těšila jsem se na party a zábavu.... nakonec to byla docela nuda a po roce jsem odešla na privát. A taky jsem si na střední říkala, že na výšce konečně najdu pořádného chlapa a ono ani po třech letech pořád nic každopádně jsem ve třeťáku a i když je to všechno fajn, už se těším, až ten svůj nekonečný studentský život ukončím a začnu si vydělávat své vlastní peníze, budu mít svůj byt a nebudu závislá na rodičích

Reaguji na bakalářka: Aj, to jsem právě chtěla vytyčit tu příjemnější populární část, pak samozřejmě beru studium, povinnosti a taky podle toho jak se člověk zařadí, chápu

Když jsem skončila základku, byla jsem za to ráda, nic moc kolektiv, ale zase extra pakárna taky ne..
Když jsem byla na střední, tak kolektiv naprosto mizerný - ano nepatřila jsem k těm oblíbeným, ptz jsem prostě odmítala jít s davem namyšlených princezniček - nicméně jsem si tenkrát myslela, že jsem tam našla nej kámošku a pár docela dobrých známých, takže relativně taky v pohodě - nicméně ke konci jsem se nemohla dočkat, až vypadnu, i když jsem absolutně netušila, kam a jak se poděju..
Pak jsem šla na vošku, která pro mě byla asi nej tři roky života - pohodička, správní lidi (i když ne se všemi člověk musí vždycky hned kamarádit) - nicméně byl to pohodový režim, měla jsem dobrý základ ze střední, takže ani s učením jsem to nepřeháněla, fakt nejlepší..
Teď jsem na vysoké, kde, zatím (musím zaklepat), je to v pohodě - i když oproti vošce je to víc anonymní - hodně lidí v ročníku - ale i tam si člověk své kamarády, známé najde..
Uvažuju ještě o dalším studiu, tak se uvidí..

Nicméně aby to shrnula - na základce je člověk dítě, takže tam se o budouvání budoucích vztahů moc mluvit nedá. Teď ale na základku vzpomínám ráda - s odstupem dospělce - jsem i v kontaktu s některými spolužáky, a těším se na srazy.
Střední - člověk je puberťák, který hodně věcí dost prožívá, někdo taky ještě částečně dítě, nicméně leccos se vytříbí, budují se životní postoje, aniž by si to člověk nějak extra připouštěl. Nicméně lidi ze střední (až na pár vyjímek, se kterými se stýkám nebo občas napíšu), bych už v životě nemusela vidět. Nevzpomínám na ni ráda.
Voška - ano, nemám nejmenší problém.
Výška - uvidíme, ale zatím taky v pohodě

Ps: možná jsem to zaměřila víc na vztahy s vrstevníky, ale přijde mi to důležitější, než samotná ,,škola"