Jak říct rodině, že jsem skončila se školou?

Taky jsem dnes ukončila školu. Nedávala jsem zkoušky a nervy mám jen jedny. Bylo mi dost blbě od psychiky, navíc to nebyl můj vysněný obor. Mlj vysněný obor je speciální pedagogika, je to takový můj sen, co si chci splnit. Obor, na kterém jsem teď byla, bylo jen takové zaplácávání prázdného místa...
Moje mamka si taky přeje, abych školu měla, ale já tam nebyla šťastná, jak děláš obor, co tě nenaplňuje, tak je to konečná. Takže já si letos znovu podávám přihlášku na specku a snad si sen splním.
Naštěstí už bydlím s manželem a ten na tom nelpí, abych měla VŠ. Podporuje mě v tom, abych šla za tím, co opravdu chci. Takže mi pomáhal i s přijímačkama a snad to letos dám.
Tady ten obor, na kterém jsem byla, byl sice fajn, ale nebyla jsem tam šťastná. Takže mi ani nevadí, že končím a navíc mi zbytečně neutíkají roky zdarma.
Mamce jsem to taky neřekla, tyto věci řeším s manželem a jeho názor je pro mě ten nejdůležitější. Mamce by to asi bylo dost líto, ale vychladla by...ale je to prostě moje věc a já se tak rozhodla. a takhle to mamka bere. Řekni to narovinu, jak to je. Navíc ty máš práci, takže budoucnost tam je.

Reaguji na Miccy:
Výsledkem vysokoškolského studia by mělo být uspokojující uplatnění na trhu práce, což se ti podařilo i bez diplomu. Rodiče budou možná zprvu zklamaní, ale určitě to časem pochopí. Nehledě na to, že školu si můžeš kdykoli dodělat, ale lukrativní pracovní nabídku člověk dostane často jen jednou.. Život je otázka priorit

Taky tak..Ted po prvním semestru končím. Jsem na ekonomickém oboru ale střední mám pedagogickou a můj sen je něco v pedagogickém oboru(sociální,speciální,předškolní nebo pedagogika pro ZŠ) Sice chodím na zkoušky abych mohla chodit do školy i ten další semestr ale budu tam chodit jen abych nezlenivěla v učení a přitom si už podávám přihlášku jinam..rodiče z toho byli taky zmatení ze začátku ale už se s tím smířili Tak doufám, že už to podruhé vyjde. A tobě určitě taky, tak se toho neboj. Pokud máš dobrou a jistou pozici i bez VŠ a na VŠ se to nelíbí a trápíš se, tak co bys tam dělala

Reaguji na Miccy:
Myslím, že tví rodiče to pochopí.. Školy nechceš nechat z nějakých malicherných důvodů, ale z naprosto pochopitelných.. Já jsem v posledním ročníku na navazujícím, budu končit Mgr. v červnu, už teď se snažím hledat si nějakou práci, mapovat terén, ale zatím to vidím velice bledě.. Upřímně, být absolventem VŠ na úřadu práce není žádná výhra, co si budeme povídat.. Takže já tě chápu Ještě mě napadlo, pokud bys školy nechtěla úplně nechat, tak nelze ve tvém oboru třeba přejít na kombinované (tzn. dálkové) studium? Není tak náročné na čas co se týče případné docházky a mám provnání od několika kamarádů a i sama na sobě (mám druhé studium kombinované), že ke kombi studentům se přistupuje s o něco nižšími nároky u zkoušek (samozřejmě nechci generalizovat).. To je taky možnost.. A zároveň kompromis vůči rodičům.. Pokud by to ani pak nešlo skloubit, věděla bys, žes vyzkoušela více možností

Jako bys mi mluvila z duše Moji rodiče mají taky výuční list a asi z toho důvodu maka i táta lpěli na tom, abych vystudovala VŠ. Chodila jsem na prezenční studium, jenže pak jsem se sestěhovala s přítelem a chtěla vydělávat, což při prezenčnim studiu nejde (dálkové nenabízeli), tak jsem školu ukončila. Mamka to obrečela, táta z toho byl taky špatnej...nyní dělám práci, která mě baví a u toho jsem už ve 3. ročníku dálkového studia, takže ve finále spokojenost na všech stanách. Do školy jsem se ale vrátila kvůli sobě, protože i když v oboru stoupám pomalu vzhůru, chtěla bych k tomu mít i odpovídající vzdělání, nejen praxi a hlavně do budoucna člověk nikdy neví

To pro mě taky, asi máš pravdu, zkusím to našim nějak říct, je to přece jenom už můj život....

Reaguji na Monus: taky je pro mě prioritou práce, kde získám praxi, kterou mi VŠ nedá, ta jenom na tu praxi připravuje.....

Reaguji na Miska86: problém je v tom, že už jsem vyzkoušela obě možnosti, chodila jsem na denní, ale v tu dobu jsem nebyla podporována našimi finančně, tak jsem chodila do práce, vstávala jsem v 5, odcházela z práce v jednu, pak jsem letěla hned do školy, že školy jsem přijela domů v deset, vyčistila zuby, políbila přítele a šla spát. Druhý den to samé... pak jsem se na to vykašlala podala přihlášku na dálkové na školu týkající se nynější práce, která mě baví a naplňuje jak duševně, tak finančně. Bohužel, šibeniční termíny... práce, přítel, domácnost... nevadí mi, že to vzdám a zkusím to zase někdy jindy, ale rozhodně mám jedny nervy, jenom se mi nechce moc do toho jít a říct to rodičům

Reaguji na Blanchet: to je pravda, koukám, že stejný osud, akorát já se tam vrátím možná později

No právě je tady ten faktor "do budoucna nikdo neví", co když tě z té práce za dva roky vyhodí? Být tebou tak se aspoň poohlédnu po dálkovém studiu - to bys pak ani nemusela rodičům říkat, že končíš studium, protože ho končit nebudeš... A později se sice škola dodělat dá, ale jde to mnohem hůř, protože člověk má spoustu jiných starostí a vypadl už ze zvyku učit se. A tvému zaměstnavateli je jedno, že nemáš vysokoškolské vzdělání? To je divné. Aby pak místo tebe nevzal vysokoškoláka co umí čtyři jazyky, až se mu zamane. (Člověk musí počítat se vším, že.) Co vím, tak zaměstnavatelé jsou vstřícní pokud chce někdo studovat (dálkově) a nechají mu těch pár dní volno...

VŠ je fajn, ale nejdůležitější je být v životě spokojený a šťastný. Takže pokud bych měla na výběr být nevyspalá, nervní, nemít čas na přítele a snažit se dokončit VŠ nebo VŠ ukončit a věnovat se práci s tím, že budu mít aspoň nějaký volný čas - Volím druhou variantu.
Jak už psal někdo výš, nervy máme jen jedny, nemá smysl si je zničit už ve 22

Reaguji na Bajucha: Ano mohli by, ale jelikož je to IT obor, ve kterém už mám nějakou praxi, i kdyby vyhodili, i kdyby firma zkrachovala, nemusím se o budoucnost bát... Je tu spousta jiných firem, které by mě vzali všemi deseti a možná i za víc. Není to naivní názor, mluvím ze zkušenosti...

Reaguji na Bajucha: K tomu ještě je to cizí firma, ve které se mluví denno denně anglicky, takže ani v tom nejsem indisponována pokud se jedná o hledání nového místa.

Reaguji na Miinka: rozhodně to hodlám zkusit znovu, ale momentálně chci v práci vysoko, jelikož až už tu někdo říkal, taková šance se naskytne třeba i jednou za život a pak si školu znovu zkusím