Jak přimět zaměstnavatele, aby vzal na volné místo právě vás

Ještě by mě zajímalo, zda jsou tu někteří z vás, kteří jsou již také delší dobu bez práce a co proto dělají, aby se dříve nebo později nezbláznili. Já jsem také pár let zpět byla asi 7 měsíců bez práce a bylo to velké utrpení, člověk má pocit, že je to tak trochu (nebo i hodně, dle každého) k ničemu.

ivise
víš, ono to hodně funguje tak, že firma naoko vypíše volné pozice, přitom si tam dosadí svoje lidi, kolikrát ještě dřív, než ty inzeráty vůbec vyjdou (neměla bych se tím chlubit, ale tohle byla taktiky mé teď už naštěstí bývalé firmy). Takže v tomhle směru v týhle době prostě záleží i tak trochu na štěstí a chce to trpělivost, já vím, lehko se to říká, ale sama jsem si tím prošla, byla jsem unavená z věčného obíhání, sledování, volání, pohovorů a vysvětlování, proč zrovna mě by měli přijmout, a vždy jsem našla práci v momentě, kdy jsem řekla, že na to kašlu a nechám to osudu.

Ale proč to takhle firma udělá? Jaké to má pro ni výhody, že vyvěsí nabídku pracovních míst, ačkoliv už tam má předem nasmlouvané jiné zaměstnance. Jak to myslíš "svoje lidi", něco jako známé, příbuzné lidí z personáních odd., vedoucích té firmy?

Ano, je to náročné pro nás oba, stojí to hodně peněz, telefony a benzín něco stojí, ale snažím se přítele podporovat a pomáhat mu v hledání, už je v tom kolotoči zapojená celá rodina, příbuzenstvo ...zatím teda bezvýsledně, je to opravdu frustrující.

tak to jsem nikdy pořádně nepochopila, u nás si tam dosazovali své známé a hlavně, to se stávalo častěji, přesouvali lidi z místa na místo, toho povýšili, toho sesadili, ten teď půjde dělat to a ten místo něj tohle. Jestli z toho mají nějaké výhody, jakože dostanou nějaké bonusy třeba od pracáku, to netuším, nikdy jsem do toho nepronikla, tam bylo docela uzavřené vedení. A i když jsem k němu svou pozicí měla docela blízko, tohle mi zůstalo utajeno...

ivise
já už jsem na podobné téma liché inzeráty založil jedno téma které bylo dosti zamotané,myslím tím předmět řešené ne diskuze samotná...
Nyní se po čtyřech měsících na ÚP se podařilo mě uplnou náhodou místo najít
já jsem se třeba nebránil práškům jako je lexaurin nebo frontin protože jinak jsem byl už tak frustrován že bych ani nevylezl na ulici natož absolvoval pohovory

Ahoj, já jsem vždy kontaktovala potencionální zaměstnavatele přes email, tudíž bylo důležité mít velmi dobře vypracovaný životopis a průvodní dopis. Jinak je důležité zaujmout ať už přes virtuální komunikaci nebo naživo při pohovoru. Hodně tipů a rad jak se připravit na pohovor najdeš na všech možných pracovních serverech např. jobs.cz

To se bohužel stává, všechna volná místa se musí nabízet přes úřad práce, tudíž někdy je kandidát už vybraný a udělá se jen ten cirkus okolo pro úřady, aby firmu nikdo nemohl napadnout. S tím nenaděláš nic, ale nemyslím si, že se s tim můžem setkat často. Přece jen většině zaměstnavatelů jde o to aby vybrali toho nejvhodnějšího člověka, co se na tu práci nejvíce hodí, tak probíhá normální výběrové řízení.
A určitě nejsi sama, kdo dlouho hledá než najde požadovanou práci, já jsem byla po dvou měsících už na dně, spoustu známých mě utěšovalo, že to neni hrozne, že čekali třeba rok na dobré místo. Já moc vybíravá nebyla a naštěstí ho po těch dvou měsících sehnala ale ber to pozitivně, máš spoustu volného času, tak se zdokonal ve svých schopnostech a určitě si tím zvýšíš i šanci na přijetí

Jsem taky na ÚP, momentálně chodím na rekvalifikaci, která mne baví, problematika mne zajímá, tak trošku je mi líp. JInak-bohužel, zaměstnavatele nepřiměješ...musí to být asi známý, nebo známý známého, který tě doporučí.

Ano i já jsem před časem takhle našla práci a opravdu byl to osud, kdybych šla jinam, tak bych nepotkala svého přítele, nastupovali jsme tam současně
Chápu všechny, co jim "hrabká", je to deprimující. Lidi, musíme to vydržet, na každého se štěstí usměje!

Bohužel musím říct, že to potaklo i mě, měla jsem úžasnou práci na řídící pozici, která mě bavila, motivovala a domů sem chodila absolutně vylusaná, ale šťatná. S radostí jsem řešila všechny problémy, rozčilovala se u toho, starala se. A teď? Přestěhovala jsem se x desítek km k příteli, dala výpověď. Od května nemám práci, tohle "město" je tak zapikané...nikde nikoho nechtějí, chtěla jsem jít už i do fabriky...a nic. Je mi ze všeho akorát zle. Zvykla jsem si, že když se mi něco líbilo, mohla jsem si to dovolit, když jsem šla ven, nevadilo mi pustit korunu.. Teď jenom počítám, počítám a počítám a mám depky...

Ono to asi bude podobné, jako když někdo nemůže mít děti, že to přijde, když už v to nikdo nedoufá. Ještě pořád nevím, jestli se mě to taky bude týkat, a ta nejistota je daleko horší, než už hotová napsaná výpověď v ruce.

Děkuju za postřehy a všem nezaměstnaným rovněž přeju co nejdřív nalezení nové práce. Doufám, že na přítele se co nejdříve usměje štěstí, musí se to stále dokola zkoušet a časem se určitě musí něco najít Snad mě nic podobného nepotká, dělám v cestovním ruchu, kdy je to letos také slabší, tak se modlím, at ta krize co nejdříve skončí, vize jsou různé, někdy říkají, že se to bude ještě prohlubovat - to doufám, že ne, jiní že to nejhorší máme za sebou...

Velmi důležitý je vzhled. Jít na pohovor upravená a hlavně vkusně. Já si na sebe na pohovor vzala tmavě červený kalhotový kostým, takového spíše pánského střihu. Žádný vyzývavý model, ale ta barva byla dost výrazná, aby si mě všimli... Tu práci jsem dostala. Ale taky mám nějaké schopnosti, jako tři cizí jazyky, tak si mě nechali.

Podle mě je základem věřit si - tj. hlásit se na pozci, o které jste přesvědčeni, že zvládnete. Buďte upřímní a dívejte se při pohovoru protistraně do očí. Nezapomeňte mít pevný stisk při podání ruky a úsměv na tváři. A pokud jste žena, nikdy se nezmiňujte o tom, že plánujete děti!

Ivyse
Vy asi nejste z Prahy, že? Tady si myslím, že je práce pořád ještě dost, tak možná by to chtělo to risknout a jet blíž ku Praze nebo k nějakému většímu městu. Asi nic moc příjemného, takhle dojíždět, ale zase se to vyplatí, i mzdy jsou pak lepší.