Jak moc je Praha nebezpečná?

Ahoj, bydlím v Praze velkou část svého života..řekla bych od narození a nikdy jsem tady nebyla obtěžovaná nebo okradená. Dříve jsem se vracela sama pozdě večer z centra a vždy to bylo OK. Nemůžu tedy říct,že bych se při tom cítila nějak super,ale nikdy se mi nic nestalo. Člověk by asi apriori neměl chodit na místa,kde to není uplně bezpečné, každopádně Prahu bych nazvala za vcelku bezpečnou..

Pokud dotyčná dokáže v takové situaci utéct. Jednou, když jsem měla pocit, že mě sleduje jistý muž, mi tak zdřevěněly nohy a tak moc se klepaly, že jsem byla ráda, že jsem se na nich udržela. Navíc, člověk má tendenci v určitých situacích reagovat jinak, než by si za rozumného uvažování pomyslel, že reagovat bude.

Tohle jsem také četla, ale popravdě asi záleží na koho narazíš. Je to zkrátka o velkém štěstí, že to tvoje chování a "sebeobrana" bude zrovna ta správná a úspěšná.

On ten pocit nebezpečí bývá (aspoň v mém případě) taky dost subjektivní. Já jsem z Brna a daleko více se bojím jít sama domů na vesnici, kde pracuju a přebývám u přítele. Vždy chci aby mě doprovodil, případně otravuju kolegu
Sama nevím, kde mi potenciálně hrozí větší nebezpečí, ale snažím se uvažovat v takových situacích logicky, mít u sebe v ruce něco, čím bych se bránila, neustále se otáčím a rozhlížím, jestli někdo kolem mě není, vypínám mp3 a jdu rozhodně a sebejistě, pokud jsem napitá, snažím se, aby to nebylo poznat..v rozjezdu koukám, kdo se mnou vystupuje....a taky si říkám, že opravdu úchyl nebude čekat v odlehlým křu (kór ještě teď v mrazu) až kolem půjde náááhodou nějaká ženská. Taky se snažím jít daleko od silnice a spíš se jim vyhýbat, myslím si, že větší nebezpečí hrozí od někoho v autě, nebo že si tě někdo vyhlídne a ne že někde v uličce někdo čeká, až půjde někdo kolem...
Mimochodem tma je také dost matoucí faktor, paradoxně více se ve svém bydlišti a okolí bojím třeba dopo, kdy jsou ulice vskutku liduprázdné - to už i v noci je tam víc lidí, aspoň pejskaři a tak....když tu lítal nedávno nějaký úchylák, rozhodně ke střetu s ním nedocházelo třeba ve dvě ráno, ale např. dopoledne, nebo odpoledne...
Btw uchyla se mi "podařilo" potkat právě v parku na malém městě. naštěstí šlo asi o neškodného, doufám, že taková a horší setkání už se nebudou opakovat...

Nicméně si myslím, že na jakémkoli místě bydliště by se žena měla co nejvíce vyhýbat situacím, kdy jde sama domů. Pokud je to možné, vždy jít s přítelem, kamarádkou, případně jet taxíkem. Člověk nikdy neví, kdy se mu kde může něco stát...

Reaguji na Erinka:
Tak je fakt, že se ti nebude utíkat snadno, jak jsem psala vím jaké to je, ale pořád lepší běžet než čekat na reakci. A o štěstí je to každopádně, o tom žádná.

Sohlas, jsem rodilá pražačka a musím zaklepat, že se mi ještě nikdy nic nestalo. Ale faktem je, že jsem ostražitá - vždy někdo ví, kam jdu a kdy se mám vracet, pokud to jde, tak mi přijdou naproti k tramvaji (máme pod barákem docela ošklivý park), v tramvaji nebo metru jsem napozoru a vystupuju na poslední chvíli aby mě nemohl nikdo následovat (a obvykle si sedám dozadu, abych měla přehled). Možná je to paranoi, ale já si říká, že lepší je být obezřetnější víc než míň......Třeba si nedovedu představit mít ucpané uši - sluch je jeden z nejužitěčnějších smyslů, já ho mám navíc dost dobrý a když k tomu připočtu své dobré periferní vidění, tak mám docela slušný přehled co se kolem mě děje a ani se nemusím moc nápadně otáčet.....
BTW "neškodného" úchyla co obtěžoval jen slovně jsem potkala taky dopoledne

Jj, některé útočníky to může víc rozdráždit.....

Já jsem rodilá pražačka a se sledováním a obtěžováním jsem se vícekrát setkala. Jak už tu někdo psal, v případě že máš pocit že tě někdo sleduje, nikdy nevcházej do domu. Taky si holky nikdy neberte taxi na ulici. Já jsem to dřív dělala a jednou v létě kolem 18 hod., tedy za světla mě taxikář kterého jsem si zastavila v autě zamknul (já si vždy sedám dozadu). Slyšela jsem to "cvaknutí" a instinktivně jsem zkusila otevřít dveře a ono nic... Zeptala jsem se co to má znamenat a on nic, vůbec nemluvil, jen se na mne díval do zpětnýho zrcátka. To už jsem začala panikařit a říkala mu ať okamžitě zastaví. On byl ticho a jen na mne koukal. Začala jsem na něj ječet, lomcovat dveřma, mlátit do okýnek a on nic, to bylo horší než kdyby třeba říkal nějaké oplzlosti. Strašně jsem se bála a už jsem přemýšlela, že si sundám botu (měla jsem vysoký podpatky) a zkusím rozbít okno. Naštěstí jsme projížděli místem kde byl nástupní tramvajový ostrůvek a z druhé strany chodník. Před námi zastavila auta a taxi zůstalo zablokované. Na zastávce byli lidi a já jsem v tom autě dělala šílenej kravál, křičela jsem o pomoc, mlátila do okýnek a jen jedna stará paní zareagovala. Nejdřív asi nevěděla co se děje, ale jak jsem viděla že na mne kouká, tak jsem se k ní úplně upnula a křičela jsem. Ona přišla k autu a chtěla otevřít dveře kde jsem seděla, což nešlo. Taxikář najednou odemknul a říkal, že zamknul omylem, že se asi nevědomky opřel loktem. No vylítla jsem z toho auta úplně v šoku.Té paní jsem asi ani nepoděkovala což mne moc mrzí a hned jsem volala přítelovi. Ten během chvilky přijel a šel se mnou na policii. Bylo to fakt hnusný. Kdyby tam ta paní nebyla, bůh ví co by se stalo. Od té doby bych si nikdy taxi na ulici nezastavila. Holky pokud máte jet sami, volejte si taxi přes dispečink!

Reaguji na chanelinlove:
To je drsný. Já bych se ani nedivila, kdyby to byl nějakej pošahanej ******, kterej takhle schválně děsí holky (nebo samozřejmě potom někdo nebezpečný)
Jako defakto ti nic neprovedl a když se vymluví na to, že omylem zamknul a ty jsi začala zbytečně vyvádět, hysterka...a svědky asi taky nemáš, když si pak ty lidi na ulici už neviděla...
jak to na policii dopadlo?

Děkuju za rady, např. to z vystupováním na poslední chvíli je dobrý nápad.. Jinak z některých historek mi tu jde mráz po zádech.. Stát se mi to co Santě Marii, tak se snad odstěhuju.. a ChanelinLove - to je naprosto šílený, já zrovna nedávno chytla na ulici taxík a ještě jsem řidiči naivně říkala, ať mě doveze opravdu až před dům, že se bojím ! Měla jsem za to, že alespoň v označeném taxíku je člověk v bezpečí.. asi ne no. A jak ti to teda dopadlo na té policii? Pokud jsi věděla číslo auta tak nebyl problém ho nějak identifikovat ne?
Myslím, že asi nejvíc mě děsí představa, že se to může stát kdykoliv znovu.. Ok, jednou se ubráníš a počká si na tebe za týden u domu znovu-a tentokrát už s nějakou bandou..

Většina mobilních telefonů má foťák a bylo by lepší místo telefonování vyfotit to auto pokud bylo taxi registrované,tak by se to dalo řešit.
Místo hysterčení jsi už v tom autě mohla někomu zavolat.Panika je nejhorší co můžeš dělat.

Reaguji na Laky:
Ono se to lehce řekne. Za racionálního uvažování ví každý, co by měl udělat. Svoji skutečnou reakci poznáš, až když se dostaneš do té situace. Já se dostala do několika takových situací. A pokaždé jsem se zachovala jinak. Ale je pravda, že mít telefon, tak bych snad někomu volala...

Vystupování na poslední chvíli ano, sedání dozadu je ale sporné. Taky jsem si tam sedala kvůli většímu přehledu o lidech, ale taky je tam větší možnost, že vás někdo bude obtěžovat.

Jasně,proto není špatné si různé modelové situace promyslet předem.Prostě předpokládat a trénovat.

Reaguji na Laky:
To dělám, až mi už ostatní říkají, že jsem paranoidní.

Pořád lepší než být nepřipravená a nechat si pak někde zakroutit krkem

Reaguji na Sportacka:

Tohle se mi stalo před cca 11 lety ... mobil jsem měla (v té době samozřejmě bez foťáku), ale v ten moment jsem se snažila dostat se ven z toho auta a když jsem byli na tom místě mezi ostrůvkem a zastávkou, tak jsem za každou cenu chtěla upoutat pozornost někoho z lidí na ulici, což se mi naštěstí povedlo. Samozřejmě jsem se podívala na číslo i jméno na dveřích taxi, ale v tom šoku jsem to hned zapomněla. Na policii jsem uvedla značku, barvu a typ auta + křestní jméno které bylo na dveřích (byl to Evžen - na to nezapomenu dodnes). Příjmení a číslo mi ale úplně vypadlo v tom šoku. Přístup policajtů se mi moc nelíbil, dost to zlehčovali, já jsem to šla nahlásit hlavně proto, že já jsem se z toho auta naštěstí dostala, ale ten cvok si jezdil (třeba ještě jezdí) po Praze a bůh ví čeho mohl či může být schopen... Možná mu opravdu dělal dobře jen můj strach a to mu stačilo. Pak by mne třeba někde vysadil , ale třeba taky ne a nechci domyslet co by se stalo, kdybych se díky té paní z auta nedostala.