Jak moc je Praha nebezpečná?

Zas tak bych se nebála, v Praze jsem se narodila a od doby co vyrážím večer za zábavou se celkem pravidelně vracím domů sama během noci. Kamarádky mají například pro větší pocit bezpečí v ruce připravený pepřák, což je aspoň taková první záchrana.. Kde přibližně bydlíš? Nejdůležitější je asi si zvyknout na otravy, co v noci, posilněni alkoholem, zkouší na kolemjdoucí svou neodolatelnost

ahoj, já jsem v praze víceméně vyrostla a můžu tedy se zaklepáním říct, že se mi nikdy nic nestalo. ale nemohu mluvit za všechny, nebydlím tam ale bydlela jsem a to jsem pozdě večer venčila psa nebo courala po venku.
samozřejmě můžeš potkat bezdomovce, či fetáka, ale dle mého to můžeš potkat kdekoli.
takže praha jako taková je prostě velkoměsto, ale že by bylo přímo nějak extra nebezpečné to asi přímo ne. já osobně se fakt s ničím takovým nesetkala a to se v ní pohybuju hodně dlouho.

Bydlím v Praze přes rok a pokud mám jít někam v noci, tak si to ještě 3x rozmyslím. Nevím, jestli jsem přecitlivělá, ale mám strach, ani ne tak v centru nebo okolí metra, tam je většinou dost lidí, ale stačí mi, i když jedu autobusem přes Žižkov. Opatrnosti není nikdy nazbyt a je lepší se chránit, než pak litovat.
A sama bych tu parkem v noci ani neprošla, nejen kvůli úchylům a zlodějům, ale taky kvůli feťákům.

Já v Praze bydlím celý život, jednu dobu jsem se často vracela domů během noci až k ránu a nikdy se mi nic nestalo. Zpětně si myslím, že jsem měla štěstí - slyšela jsem od známých několik příběhů o tom, jak je přepadli (a to i za bílého dne), zmlátili, okradli, případně znásilnili nebo zabili (o tom naštěstí jen z doslechu). Takže po půlnoci radši jezdím taxíkem.

já jsem v Praze 6 let a bydlím teda v centru a vždycky dobrý, tady jsem se nikdy nebála.

Žiju v Praze celý život a musím poděkovat a zaklepat, že se mi nikdy nic nestalo. Nepovažuji Prahu za nijak nebezpečnou, myslím že pokud uvažuješ a přizpůsbíš se prostě tomu, že je to velkoměsto a že noční život má i své stiné stranky.
Takže bych řekla, že je to celkem i bezpečný město, musím říct, že já jsem trochu "uchyl na bezpečnost"..asi už mám menší fobii
Kdž jedu noční tramvají sama, mapuju si všechny lidi okolo sebe. Bohužel už sem tochu detektor, odhadnu "špinavý" lidi hned jak vejdu do tramvaje
Jsem "ve střehu". Když už se stane, že musím jít v noci sama domů, pro jistotu u toho celou cestu telefonuji s přítelem. Určitě neuškodí vlastnit něco na obranu, i když samozřejmě jsou tu zase poznámky typu, jako že pepřák nestihnu vytáhnout ani z kabelky

Takže abych to shrnula, mě osobně ani nikomu z mých přátel a známých se nikdy nic nestalo. Ale na druhou stranu jsem obezřetná, nijak svůj noční život neuozuji jen u toho člověk musí uvažovat

Poslední poznámka pro staršpytle jako jsem já: Nejvíc se bojíme lidí, který neznáme, ale ze statistik vyplývá, že ublížení na zdravý(násilí, znásilnění) nějčastěji spáchá člověk z našeho okolí, kterého obět osobně zná.

A kde přesně bydlíš? Třeba takové Letnany, kde jsem bydlela, tak tam přesně před vchodem do baráku na kamarádku vyskočil úchyl z křoví, ukradl jí botu a utekl....už tam naštěstí nebydlím....necítila jsem se tam dobře....

Podle mě záleží na lokalitě, já také nemám moc příjemný pocit když musím jít pozdě v noci sama, nadruhou stranu zrovna ve čtvrti kde teď bydlíme se cítím docela bezpečně - i po setmění je venku vždy nějaký pejskař, osvětlení také.
Po setmění se vyhýbám místům kde je hodně bezdomovců a feťáci jako třeba park u Hlavního nádraží.
S napadením osobně naštěstí zkušenost nemám, ale kdysi se mi stalo, to jsem chodila snad ještě na základku, že za mnou šel nějaký chlap, všimla jsem si toho, ptže mi bylo podivné, že jde za mnou nějak dlouho, bydlela jsem tehdy v Nuslích a taky jsem domů chodila ze zastávky přes takovou ne příliš frekventovanou uličku, bála jsem se tam sama zajít, tak jsem chvíli postávala u zastávky tramvaje, on tam stál na rohu a koukal po mě, tak jsem poprosila jednu paní co tam stála jestli by nebyla tak hodná a nemohla jít ten kousek se mnou. Teď to asi nezní tak hrozně, možná mi ani nic udělat nechtěl, ale pamatuju si, že jsem měla fakt nahnáno, to mi bylo asi 14.

Záleží na tom, kde se pohybuješ. Některým místům s větším soustředěním různých individuí, narkomanů, opilců atd. je lepší se vyhnout. Koncentrace těchto lidí je v Praze vyšší než v malém městě nebo na vesnici. Anonymita velkého města k bezpečnosti také nepřispívá. Na druhou stranu jsou i větší města s vyšší kriminalitou. Nejlepší je spoléhat na zdravý rozum a také na instinkt, který bývá ještě spolehlivější než rozum.

Já žiju v Praze celý život (na sídlišti i v centru) a nikdo mě ještě nepřepadl (a to chodím v Praze sama i v noci). Myslím si, že důležitá je hlavně prevence.

Většina přepadení se neodehrává v noci na opuštěném místě (proč by taky někdo čekal někde v křoví do tří ráno, že ), ale u vchodu do domu nebo na parkovišti večer. Nejčastěji je taky obět přiopilá a pachatel je náhodná známost.

Já si dávám dobrý pozor vždycky, když jsem na ulici sama. Je dobré nechodit temnými průchody a dát si pozor aby se k tobě nikdo nepříblížil. Nevešla bych do vchodu nebo bych nenastoupila do výtahu sama s cizím chlapem. A mít při sobě vždycky mobil.

Já si myslím, že Praha není o nic víc nebezpečná než jakékoli jiné město. Je to hlavně o štěstí, náhodě a smůle... Já bydlím ve městě kousek od Prahy a bohužel jisté zkušenosti s "přepadením" či obtěžováním mám. Jako malou si mě vyhlédl jistý pedofil, zatáhl mě do sklepa, ale já mu naštěstí utekla. Nedávno jsem čelila sexuálnímu obtěžování v autobuse, kdy nevím, jestli slovo obtěžování není jako označení moc slabé. Ani si nechci domýšlet, co by se mohlo stát, kdyby mi přítel nepřišel naproti. Vlastně ještě teď trnu hrůzou, protože to je někdo, kdo bydlí nedaleko mě a kdo se mnou čas od času jezdí autobusem. Jedinou obranou v tomto případě je pepřák, paralyzér a mít se na pozoru. Do Prahy jezdím za prací a nic se mi tam nestalo. Takže to opravdu není o "Praze". Navíc, co si budeme povídat, není to o tom, jestli je noc či den, ani ve dne se nemusíme dočkat pomoci, jen to v nás vzbuzuje falešný pocit bezpečí. Moje rada zní...Pořiď si pepřák nebo cokoli, aby ses v případě napadení mohla bránit, ale nestrachuj se zbytečně, akorát z toho budeš vynervovaná.

Tak já bydlím na vesnici znám tu každého, ale stejně se bojím jít sama, když je tma (třeba od zastávky domů).
Já jsem v tomhle až moc opatrná, vždyť nechodím ani přes den sama přes park

Tak mě v Praze přepadli,když jsem čekala s kámoškama na zastavce. Nic příjemnýho to teda nebylo,kluci se očividně nudili a tak nás obtěžovali.Přítel mojí kamarádky dostal takovou ťafku do obličeje,že zustal na zemi bezvládně ležet. Bylo to otřesný měl otevřený oči a vůbec nevnímal. Vůbec jsem mu nemohla nahmatat ten a tak jsem volala záchranku, naštěstí se pak probral a byl Ok, jen měl lehkej otřes mozku. Parchanti mu ukradli I-Pod asi za 15 tis. pak jsme skončili do rána všichni na policajtech. Mno jinak kamarádku už několikrát v Praze přepadli, mířili na ni nožem. Musela jim dat mobil a ten nevim asi i peněženku. Meho byvaleho taky v Praze přepadli a musel jim dat mobil.

Nevím, kde přesně bydlíš, je ta cesta alespoň obydlená? Myslím tím, jestli jdeš vyloženě pustinou, nebo jsou kolem domy? Chodíš tak pravidelně nebo se tvoje doba návratu za tmy mění?
Já bydlím v Praze od narození, nedá se říct, že by Praha sama od sebe byla nebezpečná. Musíš to brát tak, že je tu velká koncentrace lidí a velká anonymita, z toho plyne, že bys měla být trochu obezřetná a cíleně nevyhledávat situace, které si koledují o průšvih.
Pokud máš přítele, popros ho, ať tě přijde doprovodit od MHD. Nebo ho měj na telefonu. A připraveno něco v kapse - pepřák, těžké klíče, cokoli. Nejlepší případná obrana je útěk, co si budem namlouvat - pokud nejsi extra trénovaná v nějakém bojovém sportu a neznáš adekvátní sebeobranu. Ale četla jsem, že pokud už nějakou ženu někdo přepadne, měla by se nebát řvát a být tak agresivní jak jí to její možnosti dovolí. Oni ti agresoři přeci jen počítají s měkkou, vyděšenou obětí a ne s rozlícenou tygřicí. Nevím, nechci to zkoušet, ale bylo to psáno jako dobrá rada na jednom serveru zabývajícím se právě sebeobranou v případě napadení.
Já se jednou v noci vracela domů úprkem před někým, kdo si mě vyhlédl v tramvaji. Věděla jsem o něm už od tramvaje, zdržela jsem se na ještě "rušné" ulici (no, alespoň po ní jela auta, lidí tam moc nebylo) u zastávky, hledala telefon a nechala ho přejít. Pak jsem ho zahlédla, jak o kus dál v ulici, kterou bych normálně šla, zahnul kolem křoví do parku. Dál jsem ho neviděla. Na nic jsem nečekala a pádila jinou, byť delší cestou. Ani ne za minutu byl za mnou. Několikrát jsem změnila cestu, a když už jsem měla fakt co dělat s panikou, zachránilo mě, že kolem čirou náhodou projíždělo policejní auto. Tenkrát jsem nebyla daleko od infarktu. Bydlím taky asi deset minut od zastávky, nepodceňovala bych to.
Pokud tu možnost máš (tzn., nepracuješ někde, odkud se musíš v noci vracet sama domů) tak omez ty noční návraty. Nebo si ber taxíka a popros řidiče, aby počkal, dokud neotevřeš dveře od domu. Nebo vol spolehlivý mužský doprovod (partnera). Nebo i doprovod kamarádky, pořád lepší být s někým koho znáš. Buď s někým v kontaktu (mobil), aby ten dotyčný věděl, že jsi právě na téhle cestě a jdeš domů. Anebo měj alespoň dobré boty - na podpatcích se fakt blbě utíká.
Tím jsem nechtěla říct, že je Praha tak hrozně nebezpečná, jen si myslím, že ať bydlíš kdekoli, dnešní doba je tak trochu o štěstí. A to nebezpečí se dá do značné míry minimalizovat.
Ono ne nadarmo se říká, že je lepší deko prevence než kilo léčby.