Jak, kde si najít někoho na sport?

A odkud jsi?

Zajdi do fitka na poprvé si vezmi určitě trenéra (trenérku), to bude tvůj první přítel pro hubnutí, pak už se nebudeš obávat cvičit sama a najdeš i kamarádky na sport, dobré jsou kolektivní aktivity, Spinning Kruháč a tak, můžeš najít partu začít jezdit na kole, musíš jít prostě mezi sporťáky tam najdeš co potřebuješ

Doporučuju zvyknout si chodit sportovat sama, na kamarádky se v tomhle moc nevyplatí spoléhat Jinak můžeš zkusit třeba tu seznamku a nebo chodit do fitka na skupinové hodiny, tam si taky můžeš najít nějakou kamarádku.

Taky semnou nikdo nechce:-/ ve fitku samý chlapy a když ženská, tak nevypadá, že by se chtěla kamarádit Kdyby někdo chtěl chodit cvičit, plavat a tak a byl z Chrudimi, bylo by to super)
Na seznamku bych moc nespoléhala, bůhví kdo se ozve

Po zkušenostech si myslím,že je lepší chodit sama. Kamarádky buď nemůžou,nechtěj..... prostě pořád výmluvy. Já když jdu,tak jdu sama...ve fitku jsem si našla spoustu známých,které potkávám pravidelně,tak s nima prohodím vždycky pár slov o pauzu nebo u baru. Příjde mi to lepší,kamarádky rozptylují,čekáš na ně..... Takhle je pozdravíš,mrkneš a je to a mluvíš jen když chceš....
Ale pokud to opravdu potřebuješ,dáš do googlu seznámení na sport,tak ti toho vyskáče.....

Ahoj, já vím, že se ptáš kde sehnat kámošku na sport, ale taky se přidávám k holkám, které psaly, že sportují samy. Mně taky chvilku trvalo než jsem si na to zvykla, protože jsem se dřív sama bála, styděla atd. Ale když si to člověk srovná v hlavě, tak tě to baví i bez kámošek já teda chodím sama hlavně běhat, plus do toho na powerjogu nebo pilates, které cvičím na lekcích ve městě. Občas rozhodím sítě a avizuju několika kámoškám že v týdnu půjdu cvičit tehdy a tehdy a občas se i některá přidá, což je moc fajn. Ale jdu sama, a kámošku beru jako bonus spoléhat na ně se nedá, těžko se domlouvá na čase, občas se stane, že jdu na pozdější či dřívější lekci atd. Takhle si to můžu určovat sama zkus to, ono to opravdu jde, hlavně teda na skupinové cvičení jako je ta powerjoga a nebo naopak u tak individuálních věcí jako je běh, je to skutečně super

Ale ještě bych dodala, že já jsem teda dost samostatná jednotka, chodím sama i do kina, na různé kurzy, a tak Přátel mám dost, ale ze strachu jít někam sama, už jsem před pár lety vyrostla

Nejlepší místo kde někoho sehnat na sport je nějaké skupinové cvičení.

Taky se přidám do řady "samosportovkyň". Dřív mě to hrozně žralo, milovala jsem sport, chtěla jsem pořád někde s někým lítat, ale věčně jsem narážela na výmluvy všeho druhu začínající "Tyjo, já bych fakt jako šla, ale zrovna teď tohle a támhleto" - nechce se, jasný, nazdar. Naštěstí co se kolektivních sportů týče - trávila jsem hodně času mezi klukama, ti byli dost akční, ale když jsem chtěla nějakou kámošku vytáhnout na brusle nebo cokoli, málokdy to vyšlo a když už, troskotalo to prozměnu na tom, že já jela opravdu třeba těch 40km nabruslit, ale ony měly představu 1,5km rovinky, kde za dvě hodiny probereme všechno (na jejich obranu - zas je fakt že já jsem celkem šílenec a bohužel i s poměrně dobrou fyzičkou ) . A tak jsem si jednoho dne řekla, že na to kašlu - kdybych měla pořád čekat až se někomu bude chtít, nepůjdu nikdy nikam, je pro mě jednodušší než dvacet zpráv sebrat svůj zadek a jít. A světe div se - je to už tak čtyři roky co všechno dělám sama - inline, běh, rychlý procházky, kolo, chodím na dlouhý pochody... Jsem fakt šťastná, strčím si sluchátka do uší a několik hodin se mě nikdo na nic neptá, nikdo na mě na kole nehuláká "Hele a neměly jsme odbočit tady?" - prostě si jedu kam chci a naprosto si užívám tu volnost a prostor pro to si srovnat věci v hlavě... Mám dva pejsky, jeden je už dědula ale druhej je hrozně moc akční, takže na kolo a procházky (třeba i 30km) beru jeho a jsme oba v sedmým nebi. Teď spíš narážím na problém opačnýho rázu se kterým si nevím rady - neumím tyhle sporty dělat jinak než sama. Mě to prostě nebaví. Nebaví mě si u toho povídat, vadí mi, že si neurčuju tempo, že jsem pořád jakoby "pod tlakem" (ach ta soutěživost ), že nemůžu úplně vypnout. Trochu mě to i mrzí, protože přítel by hrozně rád takhle něco společně podnikal, ale... nevím no. Tenis, squash, cokoli kdykoli, ale sporty k nimž nikoho nepotřebuju si už neumím užít jinak než sama..

Reaguji na Dlouhonožka:
Přesně tak... Ze začátku to člověku přijde divný, spousta lidí se k tomu ani neodhodlá, ale ve finále mám pocit, že je všechno tak nějak.. jednodušší, když se na nikoho nemusím spolíhat.

Reaguji na Peeetulka: řekla jsi to naprosto přesně

taky už nemám ráda společnost.. radši sportuju sama..a přemýšlím si u toho..každopádně..když si zajdete do fitka nebo nekam , kam chodi víc lídí a budete tam chodit pravidelně, tak ti lidi se s vama začnou bavit a najdete i kamarády na sport..

Ahoj, ráda bych se zeptala z jakeho města pocházíš? Mám stejny problem..nikdo z okoli se mnou nechce do fitka a vubec..

A já se naopak děsím toho, že by se mnou někdo chtěl jít cvičit Ale pokud někoho hledáš, tak se napoprvé osměl a jdi na nějaký skupinový sport sama. Seznámit se na místě je jednodušší

Ahoj, taky chodím sama.
Mimochodem je tu někdo ze Zlína?
Podepsala jsem dvouleté členství ve Vita Sana a žádná kámoška nebyla ochotná jít do toho se mnou. Musí se totiž platit každý měsíc a jim se prý přes léto sportovat nechce, jdou radši na zahrádku na pivo...
Teda já si sem tam taky jedno dám, ale radši si jdu nejdřív zamakat do fitka, zaběhat na pásu, dát si nějakou sportovní lekci. Vyzkoušela jsem všechno - SM, Port de Bra, Bosu, Power jogu, Trampolínky... a zjistila jsem že to jde, že nejsem takové nemehlo.
Už jsem na tolik dospělá, že si nepřijdu divně ani když jsem tam sama, ale taky mě trošku mrzí, že si nemám s kým pokecat - ani ne tak při cvičení jako spíš po nebo mezi....