Jak jste snášely narkózu při zvětšení prsou?

Jo já jsem se taky nemohla zvednout ke sklenici s brčkem, pak přišel doktzor,že musím pít a já že se nezvednu, tak mi držel tu sklenici u pusy a ja vesele bumbala jak mimino
Já byla schopná se zvednout z postele až druhý den ráno a ještě mi pomáhaly-to byla hrozná bolest. A pak se mi točila hlava,kdž jsem se viděla v zrcadle,tak jsem měla uplně bílý rty a obličej. No uplně slabá jsem byla,tak jsem pak zase rychle zalehla.

Já se strašně bála, že budu zvracet. Ale probrala jsem se a byla jsem akorát taková nedospaná, když mě převezli na pokoj, tak jsem šla s pomocí sestřiček na záchod, pak jsem zbytek dne prospala. Druhý den jsem šla domů

Ahoj holky,
já byla na opce dvakrát a každé probuzení bylo v něčem jiné.

Poprvé: probudila jsem se předsálí (nebo alespoň tohle je první, co jsem vnímala, protože mě pravděpodobně probouzeli ještě na sále, aby mě ovázali), po probuzení jsem měla neuvěřitelnou zimnici, ale opravdu otřesnou, cvakala jsem i zubama poté jsem znovu na chvíli usnula a proudila se na pokoji, kde mě vzbudila poměrně silná bolest, takže jsem okamžitě volala sestru, aby mi něco píchla. Zvracela jsem pouze 1x a to až druhý den ráno, jinak mi nevolno nebylo.

Podruhé (podotýkám, že reoperace probíhala na jiném místě): pamatuji si až probuzení na pokoji, sestra mi později řekla, že když mě probudili na sále, byla mi také zima. Bolest žádná, protože tentokrát jsem měla 2 dny napíchnutou infuzi, což zpětně velice oceňuji, byl to opravdu komfort, bylo mi po ní i celkově o dost lépe tentokrát mě ovšem ale narozdíl od předchozí operace trápil pocit na zvracení, který jsem měla střídavě po oba dva dny.

]marrie
Ahoj Marie.. ty jsi byla taky 15.9. viď? Akorát já byla u Remeše. Když si teď vzpomenu jak jsem se bála a teď už je to za mnou.. Vím, že jsem si tenkrát říkala, že se máš, že už máš jednu operaci za sebou,tak že tě to asi nebude tolik bolet a víš do čeho jdeš
A teď vím, že to zase nebylo tak horzný jak jsem si myslela...a navíc....STOJÍ TO ZA TO

Lucka2982

Nebyla jsem sice na operaci prsou, ale na gyn.operaci a narkoza byla jeden z nejkrásnějších pocitů, jaké jsem zažila. Sama nevím, jak to popsat, ale cítila jsem se tak lehce a v bezpečí, že po probuzení bylo líto, že jsem se probudila.
Dneska říkám - narkozu kdykoli znova, operaci už nikdy

Ahoj, já jsem se po probuzení z narkózy po zmenšení cítila výborně a skoro všechny nepříjemné pocity které tady holky popisují se mi vyhnuly. Po 3,5 hodinové operaci jsem neměla naprosto žádné bolesti, nebylo mi špatně od žaludku takže žádné zvracení, zimnice taky žádná, spíš mi vadilo veliké horko. (červenec) Do druhého dne jsem měla infuze a ležela na JIPce a sestřičky mě obskakovaly a mě připadalo všechno skvělý a byla jsem šťastná jako blecha že to mám za sebou. Jediná nepříjemná věc bylo škrábání v krku a nucení na kašel, ale to byl detail. Ráno mě převezli na pokoj a po výborné snídani jsem se cítila dostatečně posilněná a sama jsem si došla na záchod a umyla se.Takže pro mě bylo všechno skvělý

ahojky jsem 4 dny po opce a můžu říct že s následky anstezie se potýkám ještě dnešní den a modlím se doslova za každou maliu chvíli kdy by to mohlo přestat..motá se mi od té oprace neustále hlava,sotva dojdu na wc..bolesti v prsou nemám,horkost taky ne jen tohle mi znepřijemňuje pořádně život..musím ležet..anestezie klasika bez komplikací...když mě uspávaly dali dávku antibiotik,kde mi po nich začalo tak hrozně hučet v halvě a motala se mi,že to ani není možné...skoro na omdlení..podotýkám,že nejsem žádná padavka,ale tohle se mi ještě nestalo tak dlouhé motání hlavy..dále pobírám antibiotika a pokud nevezmu tramal na bolest,motám se dál jak o život...už nevím co s tím...celé odpoledne po opce jsem prozvracela a další den a půl prospala...prsenka jsou krásná,ale nemohu se z nich těšit,když nejsem schopná si vlézt ani sama do vany a umýt se....obdivuji holčiny co šly druhý den o op hned domů..já tam ležela 3 dny a ještě mě čekala 4 hodinová cesta domů ata bez kinedrilu nebyla naprosto možná...podložená dekama a polštářema..takže kdo ste to zvládli,máte moji poctu...

Já jsem se po probuzení nemohla pořádně nadechnout, jako by mi na hrudníku ležel balvan, au. Vůbec jsem nevěděla, která bije...pak jsem si sáhla na prsa a došlo mi to... Po první injekci tato bolest zmizela. Nebyla mi zima ani nic podobného....A zvracela jsem 1x na druhý den ráno..protože já chytrá jsem musela nutně sníst Big Mac

No tak přidám svá probuzení:
1.operace prsou-probudila jsem se v dospávacím pokoji, nemohla jsem dýchat kvůli zahlenění, dostala jsem kyslík a zas jsem usnula, pak jsem se probrala až na pokoji, je mi trochu zima a doost to bolelo. Nemohu se vyčůrat, proto mě sestra vycévkuje. Zvracela jsem celé dva dny. V nemocnici zůstávám 3 noci
2.operace nosu-upozornila jsem anesteziologa, že mi minule bylo dost špatně, takže mi nějak namíchal plyny, přesto jsem jedenkrát zvracela. Probuzení až na pokoji, bolest žádná, jen nepohodlí v operované oblasti, přesto jsem se necítila na to, jít už druhý den domů, takže jsem zůstala ještě jednu noc. Opět cévkování
3.liposukce-upozornila jsem opět anesteziologa, že mi bývá špatně, dostala jsem Zofran do kapačky, nezvracím, jen večer je mi trošku nevolno při večeři. Probudila jsem se na pokoji, žádám sestru o vycévkování, ta odmítá, vyčůrám se až po 3. cestě na záchod-jaká úúúleva. Docela to bolí, ale bolest rychle ustupuje a druhý den už brzy ráno už jdu domů
4.operace prsou, vaginoplastika,labioplastika-dostávám do kapačky Zofran či něco podobného, špatně mi není vůbec. Probudila jsem se až na pokoji, kolem mě 3doktoři a pár sestřiček, mám šok v důsledku velké krevní ztráty, dostávám 2 transfuze. Ráno mi už je dobře, tlak stabilizovaný, ale pořád jsem slabá, bolí prsa, s návštěvou toalety si nemusím dělat starosti, protože mám cévku. V nemocnici musím zůstat až po dosažení krevních hodnot aspoň na hranici normy, což mi trvá 5dní.

Mě po operaci prsou nic nebolelo, naopak mi doktorka nadávala, ať se nezvedám na posteli, asi záleží na práhu bolesti. Jinak uspání, jsem se těšila, jak bude počítat od 10 do 1, ale jen se mě zeptal, jestli už jsem někdy byla uspaná a já že né a pak už nic nevím. Je to fakt individuální

fool

Tak to je dobrý..to jsi mě rozesmála... .(jinak taky mám ráda Big Mac)
Já tam zase nejedla skoro vůbec,protože to co tam dělali za jídla se nějak nedalo jíst, takže Big Mac by mi udělal asi velikou radost...

Takové mastné jídlo není moc dobré, jako první po narkóze... Operovali mě cca v 16 hod a druhý den hned v 8 ráno jsem musela z kliniky pryč, proto jsem měla Big Mac (první věc, co mě napadla, že bych si dala ).

Ale určitě nedoporučuji...Lepší je jíst lehčí jídla, pečivo...pít colu..(ta udělá moc dobře).

Mě bylo po probuzení z narkozy po augmentaci tak všelijak, hlavně jsem cítila velký tlak na hrudi a v důsledku toho měla strach se nadechnout, skoro jsem nemohla mluvit.Ten den jsem se ještě nezvedla,ale už jsem myslím pila čaj a další den už jsem si pomalinku zašla na toaletu, kde jsem samozřejmě nejdřív shodila pyžamo a koukala do zrcadla. Špatně mi nebylo, narkozu jsem vlastně vůbec nepocítila, spíš důsledky operace.
Úplně stejný průběh jsem měla při rhinoplastice na jiné klinice, opět hladké probuzení a spíš jsem pociťovala nemožnost dýchat nosem a celkovou slabost. Mám na narkozy štěstí, pro mě je to jako silný prášek na spaní.

přidávám svoji zkušenost:
vybavuji si, jak na mě ještě na sále mluvili, chtěla jsem odpovědět, otevřít oči, ale vůbec to nešlo... při převozu na pokoj jsem přišla k sobě, ani nevím, že mě dali na lůžko a začaly mě ty prsa neskutečně bolet... než začaly působit léky proti bolesti, bylo to pár minut, myslela jsem, že to nepřežiju, bolest strašná
Další den jsem měla pocit, že mi na hrudníku leží 100 kg, každý sebemenší pohyb mě bolel...
Tři dny byly nejhorší, pak se to postupně zlepšovalo...

Jà se probudila taky v předsàlí, pamatuji si mihající se postavy ( doktor v modrém a sestřičky v bílém, a taky asi anesteziolog v zeleném, no šrumec barev ) a vím, že jsem hekala. No a pak jsem se definitivně probrala na pokoji. Měla jsem taky šílenou bolest, hrozný tlak na prsou a těžce se mi dýchalo. Pak jsem zase usnula a v noci, si pamatuji sestřičku, ta přišla dala mi injekci proti bolesti a pomohla mi na zàchod. No ten vstyk z té postele, to jsem myslela,že mě asi trefí, bolest katastrofàlní. Na zvracení mi bylo jen, když jsem přeprosila sestru aby mi dala napít a jà mermomocí chtěla moji coca colu. Setřička nechtěla, kvůli bublinkàm, ale nakonec mi ji vybublala a dala napít. To se mi fakt navalilo, ale ustàla jsem to, protože moje spolupacientka zvracela a když jsem viděla jak to bylo pro ni bolestivé a ja při pomyšlení, jakou màm bolest a ještě by se mi měl zvednout hrudník, tak jsem to zatlačila. No a pak už ok. Dokonce jsem ještě tu noc vstala sama na zàchod a pak si ze mě sestry ràno utahovaly, že jim tam nacvičuju spartakiàdu, protože už chodím první noc po operaci bez pomoci na zàchod. )) Ale kdyby jste mě viděly, v jakém stylu jsem lezla z té poslete, no to by chtělo poslat do Nevàhej a toč