Jak jste prežili studentská léta?

Asi ti moc nepomůžu, ale co ti můžu říct je to, že tě chápu a plně s tebou soucítím. Ale jak vidíš, jsou tu lidi kteří měli úplně jiný typ školy a tohle ani nemá cenu to vysvětlovat. Kdo nezažil celodenní utrpení ve škole pět dní v týdnu, nepochopí. Navíc VOŠ je co se týče docházky neuvěřitelně náročná. Navíc ne každý má energii studovat, pracovat, být bez peněz a nemít vůbec čas na relax. Ne každý má na to sílu. Není to vůbec o schopnostech toho člověka. Je to i o tom, že v 19 a ve 24 je ta energie rozdílná a každý není na takový život stavěný a potřebuje oddychu víc než někdo jiný. Není to ostuda, jen jsme prostě každý jinak stavěný. A proto úplně nenávidím lidi, kteří lidi jako jsi ty odsoudí stylem "kdo chce hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody". Je to kravina, neboť jak už jsem napsala - každý je na tom s energií a životní sílou na takový způsob života jinak. Proto narozdíl od některých chápu, jak ti je a jak je to těžké. Tady bych to ale nevykládala, protože tady je to samá paní dokonalá která se zvládne živit sama a do toho být výborná hospodyňka, chodit cvičit a do toho mít milion koníčků. Že jim byt zajistili rodiče a s tím živením sama sebe to v 90% případů není tak horké, to už tu nenapíšou (Jestli si to tu někdo vezme na sebe, není to můj problém. Předem říkám, že po vašem životopise netoužím, pokud by měl někdo potřebu se tu vychloubat svou "dokonalostí".).

Vidím to jako ty, držím ti palce, a kdyby to nevyšlo, pamatuj na to, že svět se nezboří.

Tak samozřejmě je to jiné, když má někdo školu dva dny v týdnu a zbytek může pracovat a bavit se... Já studuji stejný obor, co tady zakladatelka, akorát na VŠ, takže jí rozumím. Ono to není jen o času stráveném ve škole, ale často člověk přijde ze školy a musí se znovu učit, je potřeba i příprava na cvičení, což na nějakých školách vůbec nehrozí... My se třeba musíme učit na jednu zkoušku průměrně 3 týdny, na ostatních školách za tu dobu stihnou celé zkouškové a zbytek mají volný čas... A já mám třeba energie dost a snažím se opravdu využít každou minutku. Ale stejně - mrzí mne to, když vidím jinak většinu studentů jiných škol, že se baví a užívají si to, ještě si školu prodlužují, pro mne by to byla smrt! Já se opravdu moc těším do práce. A taky to není o tom, že by si studentský život užívali lidé, co bydlí u rodičů. Já u rodičů bydlím a právě to je taky fakt, proč si to neužívám - člověk se cítí, že už se chce osamostatnit a žít si podle sebe, ale nemůže, doma je pořád dítě, co musí poslouchat... A to je opravdu někdy dost frustrující. Spíš bych si dovolila tvrdit, že studentská léta si užívají ti, co nemají příliš náročnou školu, škola je pro ně koníčkem - jsou tak nadaní, že se ani nemusí učit apod... Tudíž mají hodně volného času, který mohou využít, jak chtějí - pracovat, flákat se, cestovat...

Ale závěrem: Je strašně důležité při těchto myšlenkách myslet na tu svou motivaci - bez ní by se to asi vydržet nedalo...

Pro přežití je hlavní neposlouchat takové ty řeči o "sladkých studentských letech" která prý představují samé pařby, kulturní akce, alkohol atd. atd.
Já se domnívám, že tuhle představu šíří hlavně lidé, kteří vůbec nestudovali.
Jinak se to týká jen minima lidí s bohatými rodiči. Já jsem absolvovala letos na jaře a doteď mě fascinuje jaké mám obrovské množství volného času. Každý den z práce už v pět, šest, max. sedm večer? A každý den můžu vstávat až v sedm ráno? A každou sobotu a každou neděli je volno? Neuvěřitelné. A já si jako můžu vzít placenou dovolenou? A můžu být nemocná a ten papír od doktora bude sloužit nejen k tomu, že nedostanu pokutu, ale že dostanu nějaké peníze?

Já bych to brala jako pozitivní věc, aspoň člověk ví, že ho čeká něco lepšího - na rozdíl od spolužáků, kteří mi třeba řekli, jak je pro ně hrozně těžké, že se teď nemůžou ráno převalit na druhý bok a říct si že "dneska na to kašlu". Pokud máš potřebu se s nimi porovnávat, tak si můžeš zlomyslně pomyslet, že oni jednou budou muset do práce a pak se jim to nebude líbit ani za mák, zatímco pro tebe to bude úleva.

To je pravda, tyhle věci se dost liší - a rozdíly jsou i v takových základních věcech jako je potřeba spánku (pokud se mi někdo chlubí, že je "naučený" spát pět hodin denně a stačí mu to, tak se mohu jen usmát, protože to rozhodně není naučené, nýbrž vrozené) nebo jestli je člověk typově "skřivan" či "sova" (což je asi známější).
Kromě toho mají lidé tendenci zobecňovat a roubovat svoje vlastní zkušenosti s VŠ/VOŠ na jiné školy; často je to vidět na radách ať si dotyčný "sestaví rozvrh tak, aby..." což je možné jen na některých oborech, případně ať přejde na kombinované, které taky existuje jen někde. Já jsem se opakovaně setkávala - ze strany zaměstnavatele - s tím že "na vysokou školu se přeci chodí jen o zkouškovém". Další věc je otázka štěstí při hledání nějaké práce či přivýdělku; já jsem například měla brigádu, kde jsem byla vždy na osm hodin (= osm hodin zaplacených), ale z toho jsem tak šest hodin měla možnost učit se. Ale rozhodně nebudu nikomu radit "tak si taky najdi takovou práci", protože je mi jasné, že to byla otázka prachobyčejného štěstí... a koneckonců, když jsem o tuhle práci přišla, tak už jsem takovou podruhé nenašla.

Velmi pěkně napsáno MiaMia. Děkuji