Interupce

Víš tohle je těžké....mám kolegyňku v práci, která porodila mentálně postižené dítko a doufala, že péči o něj zvládne. Ale opravdu to nezvládla, byla zcela na dně, trápila se, nejedla, nespala. Nakonec musela děcko dát do ústavu, bo začalo jít o živoj jí osobně. Dnes je její potomek už v "pubertě" , ale mentálně na úrovni kojence a ona ho za celou dobu zvládla navštívit jen jedenkrát, prostě to nešlo.
Vím že jí řada lidí odsoudila, ale ono je to vážně velmi těžké rozhodnutí a nikdy to z hlavy nevymaže

Víš tohle je těžké....mám kolegyňku v práci, která porodila mentálně postižené dítko a doufala, že péči o něj zvládne. Ale opravdu to nezvládla, byla zcela na dně, trápila se, nejedla, nespala. Nakonec musela děcko dát do ústavu, bo začalo jít o živoj jí osobně. Dnes je její potomek už v "pubertě" , ale mentálně na úrovni kojence a ona ho za celou dobu zvládla navštívit jen jedenkrát, prostě to nešlo.
Vím že jí řada lidí odsoudila, ale ono je to vážně velmi těžké rozhodnutí a nikdy to z hlavy nevymaže

Chudák dieťa, chudák ona. Neviem čo je pre matku väčšie psycho. Zrútiť sa dopredu a ísť na potrat alebo zaťať zuby a nezvládnuť to.

Když jsem se narodila, měla jsem obrnu, celkem jsem se z toho dostala, ale jednu nohu mam kratší a užší. Zažila jsem si hodně posměchu na zš, teď na střední je to mnohem lepší, ale doteď nabírám sebevědomí a když se na mě někdo podívá - spíš na moji nohu, tak jsem strašně nervózní a jen čekám, kdy se začne smát. Snažím se ale na to nemyslet, jsem ráda, že moje mamka na potrat nešla, ale neumím si představit vážnější postižení. Kdybych zjistila, že má být mé dítě postižené, na potrat bych asi šla. Možná to někomu bude připadat jako sobecké.

To je právě ono. V případě, že je opravdu velice vážné podezření na těžké postižení, ať fyzické nebo mentální (a to už jde dnes ve většině případů opravdu zjistit) je potrat "psycho" pro budoucí maminku, no a když se narodí opravdu těžce postižené dítě, tak je to dle mne trápení pro maminku i to dítko. Obě varianty jsou strašně těžké.

Mě to nepřide sobecké ani malinko. Máš jistou zkušenost a o to trošku jasnější a reálnější pohled na věc Mám to podobně, přesně vím co bych já i děcko zvládla...dnes už je medicína na vysoké úrovni a s lecčíms se dá vyrovnat. Ovšem těžké postižení je pro mne "nevydýchatelné".

Inak to s tym postihnutým dieťahom veľa závisí aj na peniazoch. Keď by som na to mala, zabezpečila by som mu opatrovateľku a ja by som si šla oddýchnuť do práce. Ja mám dobrý pocit z toho, že som ho neodvrhla od seba a pre dieťa je to super byť pár hodín s profesionálom.
Michaela18
Obrna snáď nieje postihnutie, koli ktorému sa chodí na potrat. Myslela som, že sa bavíme o ozaj ťažkých prípadoch. Tak ako SabinaG písala o mentálnom postihnutí, kde dieťa je na úrovni kojenca.

No tady převládá názor, že by postižené dítě každý zvládnul a že by ho nikdy nedal pryč, ale já si to nemyslím. postižené ditě je sice dar,ale ne každý to zvládne bohužel. Každý toho není schopen je to dost psychicky náročný.

Právo o potratu nemají poslanci ,ale především, žena je to na každé ženě a má mít tu možnost volby.Nemyslím si ,že je na tom něco špatnýho a že by se proto ten dotyčný člověk měl odsuzovat.Nikdy nevíme jaké důvody a pohnutky k tomu žená má.
Určitě jen tak pro nic za nic nikdo na potrat nechodí.

každý ať koná podle svého úsudku, neodsuzuji ani nekritizuji za to nikoho ,to se v takových situacích ani nepřísluší!

a hlavně zákaz potratů by neznamenalo, že by se to nedělalo..dělalo by se to pořád, ale ve středověkých podmínkách někde po hotelích se špinavou jehlou v děloze bez lékařského dohledu a bez možnosti mít ještě někdy děti..Zakaz nic neřeší, naopak situaci ještě zhorší, já bych na potrat nešla, ale jak může někdo kdo s tím nesouhlasí rozhodovat o činech druhých? To má být nějaká demokracie?

Ale lekár by mal právo odmietnuť potrat. Ja by som to psycho nevydržala! Vyškrabovať ručičky nožičky z delohy.

zrzka22
Ano, s tím souhlasím.

jsem přesvědčena o tom,že jen žena má právo si rozhodnout jestli chce jít na potrat nebo ne a nikdo jí do toho nemá co mluvit,je to mé tělo,i co se týče důvodu je to její věc.

naprosto souhlasím, amen

já u prvního dítěte od potratu utekla - chtěl ho totiž hlavně muž a u druhého jsem odmítla odběr plodové vody, protože vim, že to není 100% výsledek

u té plodovky v 80% je vidět na uz i jiné postižení -