Ideální věkový rozdíl mezi dětmi neexistuje

Souhlasím, známí - sourozenci o 2 roky, jsou to nejlepší kamarádi, strašně si rozumí a vždycky rozuměli, možná na tom má podíl i to, že jsou každý jiný, jeden prostě vždycky ustoupí apod. Pak moje mamka - má staršího bráchu o 10 let, asi do jejích 4 let si spolu hráli, no a potom logicky konec, ani mezi sebou nemají nějak super vztahy, absolutně dva jedináčci. A ještě přihodím jednu zkušenost, vlastní. Jsem se ségrou o 4 roky, není to nejhorší, ale vždycky jsme se strašně hádaly a praly. (A někdy se hádáme i teď).

Reaguji na kivus: Ovšem to je blbost (chyba) jeho rodičů, moje starší dcera byla jedináček do sedmi a nikdy si nic nevymrčovala, neb věděla, že s tím prostě nepochodí.

Jídlo bych odnesla a při další vyděračské hlášce by dostal pár facek aby si uvědomil,že mu absolutně nic do toho co dělají rodiče!
Ale je mi jasné,že jde o rozmazleného synka natvrdlých rodičů,který jim v patnácti dá přes hubu sám.

Reaguji na Laky: přesně, je fakt totálně rozmazlený . . . kolikrát jsem měla chuť mu střelit sama . . . ale pro rodinu je to zlatíčko největší. mě strašně štve

Reaguji na Laky:

Pro mě je ideální rozdíl asi dva roky nebo potom tak deset let. Děti nemám, jen teorie - buď si to "odbýt" najednou (ale nejsem příznivcem otěhotnění ihned po porodu, myslím, že odstup by měl být aspoň rok), nebo potom si dát oddych a hupsnout na další díte před čtyřicítkou.

Kdyby se dala objednat dvojčata, už bych na ně šetřila

Já jsem ze 3 dětí. Já nejstarší, brácha o 3 roky mladší a sestra o 10 let mladší. S bráchou jsme se jako děti docela rvaly, no, brácha se rval se mnou, já jsem spíš odrážela jeho útoky, protože já jsem byla ta nejstarší, co musí mít rozum. Sestřička se narodila jako benjamínek, ale od malička jsme se milovaly. Já jsem byla hodně zaneprázdněná, dělala jsem sport, studovala gympl, ale každý večer si moje malinká sestřička vlezla ke mě do postele a usínaly jsme spolu. Dneska je věkový rozdíl setřený, jí je 28, mě 38 let a jsme vpodstatě nejlepší kamarádky. S bráchou máme taky výborný vztah, ne nijak důvěrný, ale stýkáme se a pomáháme si navzájem.
Já sama mám děti tři. 2,5 roku, 5 let a 17 let. Ten nejstarší si samozřejmě žije svůj vlastní dospívající život, ale vztah k dětičkám má pěkný, má je strašně rád. Ty dvě mrňata se pořád pošťuchujou, hádají a přetahují se o věci. Malá je samotná strašně hodná, ale jak vidí bráchu dělá všechno po něm. Brácha je raubíř, takže výsledek je jasný [beaten]. Přitom když se na syna rozlobím, malá si před něj stoupne a brání ho. Někdy mám chuť je všechny naházet do popelnice, ale přitom bez nich nemůžu být. Když musím někam odjet na pár dní, už druhý den se mi stýská. Přijedu, všechny je zmuchlám radostí a za půl hodiny už zase řvu a nejradši bych je vyházela do popelnice.. a takhle to u nás chodí den za dnem..

Já mám bratra o 5 let staršího a vůbec spolu nevycházíme a nikdy jsme nevycházeli, kamarádka má bratra o 5 let staršího a jsou jako nejlepší kamarádi, neexistuje univerzální rada, je to jak u koho (jako se vším). Podle mě je ale nejlepší rozdíl (jak už bylo několikrát řečeno) tak 2 roky. Čím menší tím lépe, ale nedovedu si představit mít roční děcko a do toho miminko.

Reaguji na kivus: no, tak naší bude 5 v únoru a nevydírá nás ničím, je naprosto v pohodě a to její dvě nej kamarádky mají teďa 3měsíčního bráchu, takže to vidí každej den....

Tak já mám s bratrem odstup 6 let a přijde mi to v pohodě (já jsem ta starší ). V dětství jsme si hráli, pak nastoupila puberta, takže jsem byla nejhorší nepřítel a teď už jsou naše vztahy zase úplně ok.
Jinak výhoda z tohoto odstupu zejména por mámu byla ta, že jsem jí jako šestiletá už s bratrem docela dost pomáhala - byl jako živá panenka A když začal chodit do školky/školy, tak už jsem byla dostatečně velká na to, abych ho mohla sama vyzvedávat......
Podle mého jsou 2 a méně let rzdíl síla - nějak si to prostě nedovedu představit. Mimčo třeba prořve celou noc, ale to je (ze začátku) nepohyblivé, kam sepoloží, tam zůstane, ale hlídat po probdělé noci ročního raubíře co vleze kam může, to si nedovedu představit.......

přesně takhle to mám já...brácha teda o 4 roky mladší,když jsme byli menší,tak jsme se mlátili,hádali a teď? úplnej opak on má teď 18 já 22 a rozumíme si a máme se hodně rádi,chodíme spolu pařit,jezdíme na fesťáky,prostě paráda...ještě máme sestru,ta je o 14 let mladší,je to naše sluníčko,které milujeme nadevšechno na světě a nedovedu si představit,že by sme ji neměli

tak to já zase nesouhlasím...není to od odstupu,ale o lidech a výchově....s bráchou jsme o 4 roky se ségrou o 14 let a máme všichni stejné zájmy odjakživa...protože nás k tomu rodiče vedli stejně...

To u vás tedy panuje vzácná shoda,
Nicméně si myslím, že je to až podezřelé, neboť každé dítě má jinou povahu a tím pádem i jiné zájmy.
Když napíšeš, že vás k tomu rodiče vedli, pak mi to zavání velmi přísnou výchovou, která potlačuje mentalitu každého z dětí.

Tak já mám dva kluky, 4,5 roky od sebe. Zatím těžko říct, jaké to bude do budoucna, mladšímu je 5 týdnů ale nevím, já si myslím, že asi čím blíž k sobě, tím líp. Ale asi je to šílenej záhul pro rodiče a osobně jsem se na to necítila. Touha po miminku přišla až tak před rokem. Mám dost kamarádek, který maj děti tak o rok a půl od sebe, a ač je to už docela ok, všechny byly první dva roky vyřízený. Tím nechci, říct, že já třeba nebudu. Mě to, co máme my, ideální nepřijde. Starší syn sice už leccos chápe, na druhou stranu ale ne všechno, takže se mu to v hlavě honí, ale neumí ještě vysvětlit, proč se třeba cítí ohrožený konkurencí atd. Takže za mě asi hned po sobě, nebo pak tak až po šesti a více letech. Máme známé, ti mají děti 23 let, 17 let a 5 let a je to super. Jsou to pořád stejní rodiče. Tak kdo ví, třeba si ještě taky za pět let pořídíme jedno. Tentokrát holčičku prosím
Se ségrou jsem o 3,5 let a až do konce její puberty dost šílený, hádky, rvaní atd. Ale to spíš záleží na povaze dětí než na věkovém rozdílu. Spíš mi přijde, že prostě většina maminek to musí stihnout do konce první mateřský, tak to teda má většina mých kamarádek. Proto teda rozdíl maximálně ty tři roky.

Vše, jako i ostatní věci má svá pro a proti.... já osobně jsem asi pro menší věkový rozdíl...

Mám bráchu staršího o 6 let a ségru o 12 let, a i když mě jako malou měli pořád na krku, tak bych neměnila. Teď to jsou sourozenci k nezaplacení.