Hledám malicherné chyby a vyvolávám hádky

Reaguji na tarell08: ahojky taky bych to chtěla vědět jsem hrozně výbušná a vadí mi každá blbost.. někdy mám tak moc blbou náladu že mi vadí když se někdo pohne

Taky jsem to tak měla a nakonec jsme se rozešli

Holky, bývávám taky taková. Řekla bych, že já osobně jednak myslím dost do budoucnosti a už si hledám partnery spíš jako případné manžele, a proto bych všechno chtěla mít podle svých vysněných představ. Dále mě štve to, že partner není schopný dělat věci stejně jak já (např. uklízet stejně poctivě, dělat věci pořádně a s rozvahou). Trošku se taky bojím, aby to časem nebyl impuls pro rozchod... No a poslední době se zamýšlím nad tím, jestli to není vliv HA, kterou beru už přes 5 let a která, se mi zdá, umocňuje všechny moje negativní vlastnosti, jsem zbytečně vzteklá a hledám chyby. Řešení toho všeho - nevím. Buď časem uvidím a možná si uvědomím, že toto není ten pravý partner, nebo vysadím HA..nevím..

A nemáš nějakej problém s přítelovou povahou? že ti třeba nesedí jako osoba a ty sis to uvědomila až teď? Já třeba se mi zdál bývalej přítel ze začátku skvělej, zábavnej, ale po dost krátký době se stalo to, že mi začalo strašně vadit co dělá, co říká, jak se u toho tváří, jeho hlas, vzhled.. prostě úplně všechno a první jsem si ze začátku taky říkala že na něm nebudu hledat chyby (který mi u jinejch lidí ani nevadily), ale pak už to nešlo, já na něj chytla totální alergii a nedokázala sem ho vystát ani dvě hodiny v kuse..

Reaguji na nicolblabla: Myslíš si tedy, že s tím "pravým" partnerem by se toto nestávalo?

Reaguji na Vendys123:
Vím o čem mluvíš, tohle se mi stalo s mým prvním přítelem, úplně se mi zprotivil a přestal mě přitahovat....Jenže tady to je jiné, jo je pár věcí, které mi třeba úplně nevyhovují, ale nemyslím, že jsou nějak zásadní... Problém je v tom, že ani přesně neumím říct co mi vlastně vadí...Pokaždé to je něco jiného, co řekne apod...
Dokazuje mi ale lásku i pěknými gesty, ty ale jakoby zapomenu a pamatuju si jen to zlé... Teď je mi to líto...Nechci aby to tak bylo, ale nemůžu si pomoct...Jsem hodně citlivá, ale teď začínám lézt na nervy pomalu i sama sobě...
Přítel je největší optimista jakého znám, nikdy si s ničím neláme hlavu...Závidím mu to....

Myslíte že takové chování, smutek a negativistický přístup může mít za následek HA? Mě přijde, že se dnes pomalu vše svaluje na HA...Ženu bolí hlava = může za to HA....Beru nízkohormonální antikoncepci.... Změnila se vám opravdu nálada po jejím vysazení? Nejedná se spíše o placebo efekt?

Reaguji na tarell08: Podle mě je kouskem taková každá ženská - jsme na to snad tak nějak nastavené?
Já to mívám podobně, teď jsem s přítelem 3 roky, bydlíme spolu, hledáme další bydlení, pojedem na dovču a já taky kolikrát řeším kraviny jako ponožka pod postelí, neodnesený hrníček od stolu, drobky u PC, nevynesený koš. Většinou ve chvílích, kdy jsem naštvaná i z jiný sféry života. To ho sjedu, on mi řekne, že na tom se vztah nedá stavět, ale že mě chápe, mám pravdu, vysvětlí mi svůj postoj, já se uklidním a měsíc fungujeme, pak přijde další dusno (většinou z mojí strany, trvající třeba 30min - neřveme na sebe, vysvětlíme si to, chvíli jsem uražená, a pak je klid).
Víš proč já to dělám? Protože si uvědomuju, že s tímhle chlapem asi zůstanu. Prostě ho miluju i s tím jeho bordelařením, odkládáním problémů, spoléháním se na okolí víc než na sebe a dalšíma věcma. Jednoduše vedle sebe nechci mít chlapa, kterej si neumí uklidit hrníček, tak to dávám najevo takhle - jinej způsob jsem ještě nenašla, ale doufám, že na něj co nejdřív příjdu.
Jakmile si uvědomíš, že je něco vážnýho v mozku jakoby se ti stisklo tlačítko "Pozor" a už jedeš...

Reaguji na noninek:
Sakra, ty mi vidíš do hlavy a napsala jsi uplně přesně to samý, co cítím já, nad čím už nějakej pátek přemýšlím, ale zatím jsem to nedokázala takhle logicky rozebrat jako ty. Díky ti za to, žes mi pomohla (i když nevědomky), abych pochopila, proč je to tak u mě ) ...jinak, můžu se zeptat kolik je tobě, přítelovi a jak jste spolu dlouho?

Já bych tě nechtěla nějak urazit, ale myslím, že je to hlavně nevyzrálostí. Nakonec člověk prostě zjistí, že každý má něco a pokud je všechno super, těch pár drobností prostě neřeš. Taky jsem neustále hledala kopii sebe sama, se kterou si budu rozumět a které bude reagovat vždxy, jako já, ale nejde to. Nakonec mě vyléčil přítel, kterého jsem také neustále sjížděla za blbosti, dělala dusno, při hádkách vytahovala sto let staré věci a on se už jednou naštval a začal mi říkat věci, které mu vadí na mě - tak to není nic zásadního, ale jsou to spí takové drobnosti při soužití. Ve vztahu je prostě vzájemná tolerance a respekt. On nechá hrneček na stole, ty ho uklidíš, nebo mu ho tam necháš, než si ho uklidí sám. Ty třeba na druhou stranu špatně parkuješ, ale přítel Tě nechá v klidu a taky Ti nebude nadávat. Mně hodně pomohlo se na věc kouknout z přítelovi strany, kdyby ty mé chybičky pořád vytahoval a vozil se po mě, tak už s ním nejsem, takže se nad tím zkus v klidu zamyslet a trošku jeho nedostatky tolerovat.

Reaguji na Misuleee: Já jsem taky nad tímhle dumala hodně dlouho a přišla jsem na to až nedávno, když mi začaly prázdniny a jsem tím odtržena od každodenního styku s přítelem - on má práci, kde studuji, já mám práci, kde jsem se narodila. Takže to je předchvilkové prozření.
Jinak mně je 22, přítelovi 24, jsme spolu 3 roky. Z toho jsem téměř rok byla mimo ČR, a rok spolu bydlíme.
Reaguji na mikiosaurus: Já teď nevím, jestli tohle byla reakce konkrétně na mě, nebo celkově. Ale odpovím ti, jako by to bylo na mě.
Tak nevyzrálost v tom hraje taky určitě roli, ale myslím si, že je škoda se s něčím prostě jen tak smířit (i když to jsou prkotiny - tím pádem nemůže být těžký na tom zapracovat). To se pak smíříš s tímhle, tímhle, tímhle a nakonec skončíš jako domácí puťka, která jen dělá pro dobro manžílka, kterej se válí u TV, pije pivo, má vlastní záliby a ty mu prakticky nahrazuješ maminku. Já prostě ve svým vztahu chci abychom se o sebe starali navzájem. Ano, on vydělává hlavní podíl našeho příjmu - proto po něm uklízím, vařím mu. Ovšem to neznamená, že on mi maličkostma nemůže pomoci. Nechci aby mi stíral podlahy, to si udělám sama, ale jsou věci, který zvládat může a v soužití se mnou zvládat bude. Tohle rozhodnutí není jen z mojí hlavy, dohodli jsme se na tom společně (přítel má nicnedělajícího tatínka a nelíbí se mu to) a možná tím, že kolem sebe takhle kopu, tak se mu tuhle domluvu snažím dát najevo - jak jsem psala, zatím neznám jinej způsob.
A s tím že já nejsem dokonalá, to taky vím, on to taky ví a taky mi řekne, co se mu nelíbí (třeba má potřeba, aby všechno mělo svý místo a budeme to nalézat a vracet jen na to místo - musel mi říct, že to a to používá denně, tak to nebude hrabat v jiné místnosti, když to používá u PC..).
Ono když si pak spočítáš všechny blbosti nad kterýma máš mávnou rukou, vybalí se jich na tebe nepřeberný množství. Myslím, že na všem se dá nějak pracovat, když se oba domluví...

Tak nějak,.. neznám snad nikoho ( žádnou holku), která by podobné blbosti neřešila, když je jí okolo 20-ceti, ale málokterá to bude řeštit, když je přes 30-cet..

Až budeš mít třeba náročnou práci, platit hypotéku, starat se o děti apod. tak ti fakt hrnek ve dřezu a zapomenutá ponožka pod postelí tlak nezvednou.. tím samozřejmě nemyslím nějaký velký nepořádek, ale opravdu takové blbůstky..

Na druhou stranu.. někdy lidi k sobě prostě nepasují a pak je snad lepší to utnout.. koukla jsem se na tvá založená témata a nemyslím si, když si založíš témata ( navíc mimo toto) " přítel je mamánek" a "s přítelem málo mluvíme", že nemáte problémy, eventuelně že máte "jen drobnosti" ...no jestli si to raději nenamlouváš..ale to musíš vědět sama.

no to asi fakt ne, ale na druhou stranu naučit se dát hrnek do dřezu by se naučil i pes kdyby měl ruce a určitě to zvládne i člověk s hypotékou a dětma.

Reaguji na tarell08:
Taky jsem hádavá a protivná. Pomáhá mi běh hned po práci, už mám endorfiny a jsem jak beránek. A hned si rozplánuju, co budu dělat a tím se vybiju. Pak jsem spokojená, že mám splněno a už nemám to hnusné vnitřní pnutí někoho nas.rat.
Dělání, dělání...to můžu podepsat.
M.