Fobie z většího množství lidí

Storm
Podle mě je vždycky nejdůležitější krok si uvědomit, že člověk má nějaký problém...jakmile si to přizná a začne to řešit, tak už to jde.

Pokud nezvládneš cestu do Prahy, tak už bych řekla, že to je docela komplikace v běžném životě a je škoda, se celý život protrápit, když to řešit půjde. Ne třeba 100%ně, on jakýsi strach a nepříjemnost v tobě zůstane vždycky, ale bude už na takové úrovni, že se s tím dá docela dobře fungovat. A kamarádka by určitě měla radost, když bys za ní přijela

Nejhorší je, že většinou si to okolí vykládá špatně, pokud o tomto strachu neví...nechápou to a myslí si, že jsi divná (nechceš nikam, nikoho navštívit,...). A pak ti vzniká dost nedorozumění a nepochopení.

Patty
Přesně,já se bála,že v takovém prostředí omdlím,nebo se mi udělá najednou špatně.A začala to právě tím,že jsem málem omdlela,prostě prekolaps,a byl to hrozně nepříjemný pocit,v 18.Nejdřív jsem se bála chodit ven,pak jsem ale začala tu terapii,prášky pomohly,a doktorka radila,hlavně nebýt pasivní a čelit tomu,i já jsem se toho chtěla zbavit,tak se dá třeba začít vycházet v okolí domu,potom jít dál,chodit na procházky,jít do toho supermarketu,opravdu to pomohlo.Většinou se ta fobie něčím spustí,takže asi i tady mohla být nějaká nepříjemná situace a odstartovat to.Nějaký nepříjemný zážitek?Třeba jsem poznala holku,která agorafobii dostala právě taky kvůli tomu,že omdlela,nebo když se člověk topil,cokoliv...

Muffy
to máš pravdu, většinou bývá nějaký spouštěč..i když o příčinách se tolik neví, pořád jsou spory, zda to může být dědičné apod. Ale řekla bych, že právě bývá na začátku nějaký ten "trapas" a člověk se bojí, že se to bude opakovat.

ano, tohle je ta nejlepší léčba, překonávat to...postupně, po krůčkách, pomalu, pomalu, pořád přidávat těžší a těžší situace...strach asi nezmizí nikdy, ale dá se s tím pak dobře fungovat a to je základ. Každý má na překonání jiné fígle, někdo si čte, někdo poslouchá hudbu, někdo si z hluboka dýchá, někdo myslí na hezké zážitky, někdo si představuj, že je kolem něj nějaká bublina, která ho chrání...podle mě to pomáhá,najít si to,co člověku pomůže a naučí se ty situace zvládat.

Muffy

Moc děkuji za poznatky! Nepříjemný zážitek - no dá se to tak říci, ty tři, čtyři roky zpátky jsem prožila dost nepříjemné osobní období - zemřel mi velmi blízký člen rodiny, do toho pracovní potíže, víceméně jsem se i zklamala z přístupu blízkých přátel, kteří se namísto pomoci odvrátili... Upnula jsem se na rodinu, na přítele a přestala komunikovat s okolím.

Muffy, máš u toho i nějaké další problémy? Třeba poruchu soustředění? S tím bojuji taky

Myslím tím, že mi někdo něco řekne, ale já jak jsem roztěkaná, za chvíli nevím, co mi to vlastně ten dotyčný říkal. Např. při telefonování s tím takové problémy nemívám.

Storm
Poruchy soustředění nemívám,ani si nevzpomínám,že bych někdy měla.Ale tyhle psychické poruchy se dost často vyskytují společně,třeba jako depresivní poruchy chování+fobie.Myslím,že to může být taky nějaká ta porucha chování,u psycholožky,společně s pohovorem děláš i hodně testů,aby ti určili přesnou diagnozu,takže to ti poví tvoje budoucí psycholožka.Rozhodně to není žádná ostuda tam chodit,poznáš tam lidi,kteří mají podobné potíže,ale taky tam chodí lidi,kteří se tam chtějí jenom vypovídat. Já jsem si zapamatovala,z toho co jsem četla,že různé deprese a fobie jsou spouštěny tím,že ti klesne hladina chem. látky serotonin v mozku.Mě nejdřív léky nezabíraly,připadala jsem si jako pokusný králík,kolik toho na mě doktorka zkusila,až právě našla lék na zvyšování hladiny serotoninu,teprve ten mi pomohl,beru Apo-Parox,a dodatečně Rivotril.Ale víc než léky zmůže opravdu aktivní způsob života,chovat se jakoby ti nic nebylo,i když se bojíš,nakonec zjistíš,že vlastně není čeho se bát.

Dělejte to, z čeho máte strach. A dělejte to opakovaně. To je nejrychlejší a nejjistější způsob, jak strach porazit.-Dale Carnegie
Tenhle citát je tak pravdivý.Mám ho skoro jak životní motto.

Muffy

Moc děkuji za rady

Myslím, že my tady asi nebudeme kompetentní k tomu, abychom ti poradili. Tohle mi nepřipadá zrovna jako běžný problém, kterým by trpělo velké procento lidí. Určitě bude vhodné vyhledat odborníka - psychologa.

DanielaM

Tomu samozřejmě rozumím a dle rad děvčat k němu určitě zajdu (tedy napřed musím nějakého zkusit vyhledat a nechat si doporučit).

Každopádně mě navedly správným směrem a podaly informace, za což jim moc děkuji

mě docela překvapilo, kolik v lidí v mém okolí tento problém má... jen to uměli dobře skrývat. Ale máš pravdu, že to chce odbornou pomoc, pokud to přesahuje normálni způsob fungování.

Storm
tak Ti vadí třeba koncerty, plesy apod. ?

glorini
Ano, bohužel ano. Na podobné akci chodím opravdu jen z nutnosti a ty poslední tři roky jsem vlastně nebyla vůbec nikde. Přitom teoreticky bych si někam zatancovat nebo na nějaký koncert zašla hned. Ale to bych tam musela být sama jen třeba s přítelem.

Storm

jednou jsem byla v O2 Areně, měla jsem tím zážitek na celý život, je pravda, že jsem vypila tolik vody, kolik jí snad nevypiju za celý týden, ještě, že jsem seděla hned u schodů, vím, že tam už tedy nikdy nepůjdu, i když vím, že koncert byl skvělý a zážitek ze živé hudby nezapomenutelný

stačí mi jít nakupovat a léčím se z toho týden

Určitě psycholog! Je sice v pořádku, že nejsi nějaká hejhou do společnosti, stačí ti přítel a pár přátel, ale to, že se např. bojíš jet za kamarádkami do Prahy už ti podle mě dost znepříjemňuje život a je pro tebe překážkou, tak stopro nějak zajdi....

Jinak já fobiemi netrpím, ale taky si např. sedám na kraje, blízko k východu, mám ráda, když v restauraci vidím kdo přichází - na dveře....to bych řekla, že je spíš aji takovej instinkt