Fobie z poševního sekretu

Reaguji na Raketa:

Připadá mi, že ten tvůj problém se sekretem jiných žen je jen zástupný. Myslím, že t cítíš správně, že někde je hlubší příčina. Napřed mě napadlo, jestli nemáš problém se sexem jako takovým... a vůbec s těmi "nižšími", pudovými věcmi, které jsou součástí člověka (žádost, neovládání se, agresivita, tělesno - jídlo, sex.uspokojení...) - jestli nejsi typ, který má rád vše pod kontrolou, nemá rád změny, bojí se něčeho nečekaného a neovladatelného. Ale máš pravdu, jak jsi psala o tom tátovi, podle mě to může být klidně i vztahové. Tu příčinu beztak víš jenom ty sama. A jak jsi psala o tvém otci, tak to na tu situaci sedí - zažila jsi mamku jako tu v "podřízené" úloze (podváděnou, ohroženou...), mohlas mít o ni strach a protože jsi taky žena, tak jsi to mohla přenést i na sebe. Ale nevím, taky bych být tebou ještě zašla za psychologem -zkus jiného, chtěj jít víc do hloubky. Podle mě když tomu budeš sama líp rozumět, bude se ti s tím líp bojovat.

Reaguji na Liliane:
výborně, děkuji, mám pocit, žes tak trochu uhodila hřebíček na hlavičku. Přesně jsi mě popsala. Ráda mám věci pod kontrolou, ráda se ovládám, rozhodně NESNÁŠÍM změny, jsem konzervativní člověk a velmi těžce je nesu. Sex si sice umím užít, mám ho ráda, sice jsem nikdy neměla u sexu orgasmus, což je mimo téma, ale třeba to s tím taky souvisí. Ten otec, vztah máme tak trochu komplikovaný, od smrti maminky žiju s ním, měl od té doby x žen, všechno vdané paní, tudíž se neubráním tomu vyjadřovat se o nich velmi nelichotivě, stejně jako někdy i o tátovi, teď se usadil ve vztahu s jednou rozvedenou paní, ona je fajn, ale měla rakovinu děložního čípku, přišli jí na to včas a můj otec ještě neměl ukončen ten předchozí vztah nevztah, zatáhl do téhle stávající paní chlamydie a bůhví, co ještě. Absolutně nechápu, tu sobeckost, to vyš...ání jinde a ohrožování zdraví, neřku-li života věrných partnerek, které mají doma. Tudíž odtud možná pramenící fobie z onoho cizího sekretu. Dá se říct, že mu tak trochu možná dávám za vinu i maminčinu smrt, jelikož věděla, že ji podvedl, mám jednoho nevlastního bratra a otec se nežinýroval mi sdělit po tom, co maminka již nežila, že když takhle byly akce a nějaká příležitost, tak s tím zřejmě neměl až tak velký problém. Nehledě na to, že tu dámu s chlamydiema a bůhví čím ještě neprokázaným, měl ještě za života mojí maminky. Absolutně to nechápu, je mi z toho blivno a skoro se štítím sáhnout na ručník, který používá. Možná je to opravdu tím, že maminka byla v mých očích postavená do té roli "oběti", tudíž nechci být ve stejné roli. A možná si tento svůj strach přenáším do vztahů s muži a fobie ze sekretu je důsledkem.

pokud by mě přítel s někým podvedl a já se to dozveděla asi bych už sním taky nemohlá spát, protože bych si u toho musela furt říkat, "jestli to tak taky dělali" a bylo by mi to odporné, ale pokud by mě přítel podvedl tak bych se na něj už nemohla ani podívat natož se sním vyspat, takže nad tím fakt nepřemýšlím a ani nechci. Ale pokud měl přítel předemnou partnerku se kterou spal, tak to mě teda nijak nevadí, pokud by partner dodržoval hygienu

Ahoj Raketo!
Četla jsem si celé téma, a i když už od začátku se Tě snažím pochopit, tak ten Tvůj poslední příspěvek to hodně vysvětluje.
Chápu Tě, měla jsem dříve podobný problém. Když jsem potkala nějakou přítelovu bejvalku, podívala jsem se na rty a představila si, jak mu to dělá! Ne schálně, samo se to tlačilo na mysl a nemohla jsem se nikomu svěřit. Naštěstí to samo odešlo. Asi to bylo tím sebevědomím. teď už nemám pocit, že se to mému příteli nemůže líbit se mnou (= nezkušeným zajícem, co měl před ním jen jednoho, a to ještě panice) tak, jako s těma staršíma a zkušenýma. (Přítel je totiž o 12 let starší než já a zajíce přede mnou nikdy neměl).
(A je to zvláštní, ale protože to byly kočky, představovala jsem si lesbický sex s nimi a to mi vytěsnilo ty předchozí nepříjemné myšlenky. Jenže to by u Tebe asi nešlo... )
Ale ten Tvůj problém má ještě hlubší příčinu v té rakovině a chlamidiích.
Tohle nevím, jestli odezní samo, holka. Ale moc bych Ti to přála.

Reaguji na Raketa: Ty jo, tak to je zapletenec...brrr, fakt to nemáš jednoduchý. Ale připadá mi, že sama v podstatě všechno "víš", že by sis to potřebovala jen zformulovat nahlas, hledat souvislosti... a nějakého průvodce (nejlíp psychologa nebo terapeuta), který ti s tím pomůže. Bylo by škoda, kdyby ti to mělo nějak pořád sešněrovávat život Ale určitě s tím pohneš

Moc Vám děkuju!!
No, já úplně koukám, co všechno ze mě vylítlo, vůbec jsem to nedávala do souvislostí, než jsem to tady popsala a pospojovala si to. Přijde mi, že odtud by mohl vítr foukat. Vlastně mě to do týhle doby fakt nenapadlo, až teď. Tak jsem ráda, že mě tahle diskuze aspoň někam trochu směruje, že to mělo nějaký smysl, jelikož založit takové téma nebylo úplně jednoduché, kor s vědomím, že se k tomu i lidi mimo virtuální realitu staví dost zvláštně a nechápavě. Já právě když vidím nějakou bejvalku, tak si představím, jak do ní... skrze malé pysky.... , všechny ty šťávy... :-/ No prostě je faktem, že mi to taky nepřijde úplně normální, obtěžuje mě to a ráda přijdu na příčinu a zbavím se toho A jak tu někdo psal, tak pro mě je právě nevěra z tohoto důvodu naprosto nepřijatelná. Nedokázala bych se přenést přes tento problém, i kdybych si to asi stokrát odůvodnila. Děkuju za Vaše příspěvky

holky vy mi dáváte, to je téma.... ještě že mě takové věci nenapadají ale přijde mi zbytečné přemýšlet nad takovými věcmi. Navíc to musí otravovat jak normální tak i sexuální život a i vztah s partnerem, nebo jemu to nevadí?
Každopádně to už je asi na to vyhledat odbornou pomoc, jestli se toho nedokážeš zbavit sama
Každopádně držim palečky

Reaguji na Raketa:
Tvůj problém se sice nevyskytuje často, ale kvůli tomu to není o nic menší problém než problémy jiných lidí. Hodně sis tu odpověděla sama, ale sama se toho asi nezbavíš. Pokud jeden psycholog nepomohl, zkusila bych jiného. Ví o tvém problému přítel?

Já nad tím přemýšlela, když jsem přišla na to, že mě manžel podvádí a chtělo se mi zvracet.
Ale u jiných chlapů je mi to šumák. Panice bych nechtěla

Ano, ano, přítel to ví. Nějakou dobu jsme se přes tento problém prokousávali. Teď je to lepší, ale jak jsem psala, střídavě oblačno a polojasno Že mi vadí bývalé partnerky je jedna, závažná věc a když si představím nevěru (bez kondomu) a že se to pak ke mně nějakým způsobem dostaně ( občas jdu až tak moc do důsledku, že si představuji, jak přes tu kůži se ten sliz vstřebal a dostal se mu do krevního oběhu ) .. když to takhle napíšu, tak mi to opravdu přijde až směšné, ale nemůžu si pomoct. Zkrátka to beru až do molekulárního hlediska a že tam něco z toho ulpělo a on je tím celý "prožraný" :-/. A představa, že to nevím a mám to mít v ústech, no, potěšpánbů. Já jsem s psychologem řešila x problémů z minulosti, hlavně tu mamku, samozřejmě, tohle jsme vztali tak jak jako hopem a okrajově..

Kdybys měla opravdu nepřekonatelnou fobii, tak by ses k sexu nepřiměla, prostě by to nešlo. V tuhle chvíli dokážeš s těmi představami žít, aniž bys na sex rezignovala, dokonce sama občas vidíš, že ty úvahy jsou docela humorné, to je velký výkon!! Takže jsi na dobré cestě. I když - úplně změnit myšlení asi nejde, ale je možné dospět k tomu, že člověk nebude jeho otrok.

jasně, termín "fobie" bude možná nadsazený a přemrštěný, dejme tomu, že nazvat to úzkostí bude ta správná cesta. Jen mi zkrátka nedá o tom nepřemýšlet a nepředstavovat si to. A představovat si místo svých úst rozcapenou vaginu je zkrátka docela úmorné a zejména zkraje vztahu to hodně obtěžuje intimní život a člověk se pořádně neuvolní.

Ale jo, přiměla, jen by u toho měla pocity na umření.

neřeším, nemyslím na to

No ale ty evidentně nemá, říká, že si sex umí užít. Neumím si představit fobika, co si užívá toho, čeho se k smrti bojí. Nasadila by nějakou strategii vyhýbavého chování a bylo by.