Flirtování

Eevita
když jsem s někým koho fakt miluju a s kým je mi krásně tak vůbec nemám potřebu flirtovat a chlapi tak trochu přestávají zajímat. A před chlapem bych neflirtovala, protože kdyby to bylo naopak, bylo by mi to dost nepříjemné...

lucinkaf

Souhlasím s tebou. Já jsem od toho vztahu trochu vykolejená a přemýšlím o tom, ikdyž je to delší dobu. Ten kluk to dělal vcelku běžně a hlavně přede mnou. Až mě bylo za něj trapně, když jsem se s ním rozešla, tak se z toho sesypal. Vůbec tomu nerozumím. A od té doby přemýšlím, jestli je to normální, že jsem na něj byla zlá (protože jsem nedávno potkala jeho kamarády a ti mě řekli, že nechápou, proč mi to vadilo). Ale vadilo by mě to znovu, to vím jasně. Je to trapný, ja bych to chlapovi neudělala, ikdybych do něj nebyla zamilovaná, protože si toho člověka nějakým způsobem vážím.

Eevita
já i když mám toho svého prince, tak samozřejmě jiné chlapy v pohodě pozdravím, klidně se s kolegou zakecám v kuchyňce, než se uvaří kafe, proistě v rámci slušnosti, ale abych ho sváděla pohledem, měla dvojsmyslné narážky, to ne, na tomhle si ego zvyšovat nepotřebuju a totéž očekávám od svého partnera. Když se chce otočit za pěknou ženskou, ať se za ní otočí, ale kdyby ji přede mnou sváděl, pokukoval, předváděl se před ní, to by se musel sakra snažit, aby si to vyžehlil A opakované flirtování by se téměř jistě rovnalo rozchodu

Prostě já tak nějak ctím chovej se k druhému tak, jak chceš, aby se on choval k tobě. A naopak.

Tak to já se taky pobavím, to je jasný. Ale je rozdíl bavit se a házet lačně oči po druhém jakožto po sexuálním objektu. Nejlepší bylo, že když jsem se s ním rozcházela a říkala jsem mu důvody, tak měl argument, že jsem mu zvedla sebevědomí, tím, že jsem s ním chodila. Ale že se mu to sebevědomí zvedlo jiným směrem a to tím, že chtěl balit víc ženských Inu co k tomu dodat!

No, leda to, ať si teď ty ženský balí jak chce. Kdo chce kam, pomozme mu tam
Jinak mě by to vadilo docela určitě, kdyby se můj přítel takhle choval v mé přítomnosti. A sama to taky nedělám...neříkám, že si občas nezaflirtuju, oplatím úsměv prodavači, bavím se s klukama a užívám si sympatie, ale to je takové nevinné a příjemné flirtování, kdy mě dělá dobře, že se líbím, příteli dělá dobře, že ta kočka je jeho a dává si na mě bacha .
V každém případě, já se ve vztahu řídím svými pocity. Když je mi něco nepříjemné, tak to prostě nechci zažívat a je mi úplně jedno, jestli mi někdo tvrdí, jak je to normální. Tak myslím, že Eevita udělala dobře

Jsem rada holky, že to cítíte stejně. Mě to vždycky tak naštve, když mě někdo z jeho kámošů začne tvrdit, že jsem vyšilovala kvůli blbosti. Že on se prostě jen tak bavil a ja jsem vlastně ta špatná. Ať si trhnou nohou

no od jeho kamarádů-chlapů nemůžeš čekat, že se tě budou zastávat Oni maj lecos nastavené jinak, za něčím, v čem nevidí oni nic špatného, my vidíme konec světa, ve výsledku je to vždy na domluvě, ochotě a respektu těch dvou

lucinkaf

no právě, že mi to tvrdila jeho i jeho kamarádka, ale ona má leckteré názory už hodně posunuté (na můj vkus)

Flirtuju často a ráda, ale do krajností to neženu.

Do krajnosti? Tak to už potom není flirt, ale sex, nebo?

Tak na tyhle holky pozor, mám zkušenost, že se většinou jedná o zamindrákovaný osoby, co se snaží mermomocí zalíbit klukům. Tváří se jako tolerantní, ale přitom popírají samy sebe, jenom aby se vlichotily... Taky jsem měla takovou kamarádku, přitom nechápu proč ten mindrák měla, byla moc hezká a určitě jí to nebylo zapotřebí, přizvukovat všem těm chlapákům, jak jsou ženský nemožný řidičky, jak je nevěra PŘECE normální, a tak podobně... nakonec mi jí bylo docela líto.

Před svýma láskama jsem nikdy neflirtovala,muži jsou na to dost citliví,taky jsem nikdy neměla nikoho,kdo by okatě flirtoval s jinou v mé blízkosti,ani bych to nestrpěla,ne ze žárlivosti,ale že mně ztrapňuje ,v práci si užiji flirtu dost,chlapi jsou v tomhle snaživí,mně to jde jedním uchem sem a druhým tam...,když jsem zamilovaná,tak mně to nezajímá.

Já nevím co nazývat flirtem a co ne..Když jdeme třeba se spolužákama z fakulty do klubu tančit...dá se považovat za flirt, že si zatancuju s nějakým klukem nebo je to normální..u mě je spíš problém, že jsem žárlivá já a muj přítel zase skoro vůbec, alespoň to tedy nedává znát..a kdyžsi představím, že by někde flirtoval s jinou holkou tak mě to štve..

raduush
Souhlasím s celým příspěvkem! Přítel si řekne, že to stejně nebylo takovéto "předehrové" těl, tak co... a navíc se spolužákem, že.. Žádný problém, tím bych ho nenaštvala - což mě štve (I když teď, co studuju v jiném městě, je přece jenom trochu obezřetnější)
A já žárlím, i když jde ven se spolužáky a to říká, že co změnil obor, jsou tam samé šeredky... takže tak.

Jinak flirtování - on přede mnou nikdy, já před ním také ne, to spíš já koukám servírkám na prsa... A když jsem zadaná, omezuji flirtování řekněme na 10% - když jsem byla nezadaná a viděla na náměstí šikovného chlapíka, který mě sjížděl pohledem, zvolnila jsem tempo, zavrtěla zadečkem, prohrábla si vlasy, koukala mu do očí a usmála se... teď se usměju a koukám jinam, sama od sebe. Totéž třeba když třeba jezdím vlakem - zapovídám se ráda, ale rozhodně nepoužívám "ženské zbraně", spíš si užívám, že konečně nemusím přemýšlet o tom, jestli je vhodné mu dát číslo sama, jestli se mu fakt líbím, jestli to vůbec vypadá, že máme podobný styl života a mohlo by to klapat... tahle přirozenost ale na pány platí, takže třeba minulý týden jsem vylezla z kupéčka opravdu překotně, protože pomyšlení, že bych musela odmítnout taaaak přitažlivého kluka, mi rvalo srdce