Finanční podpora rodičů

Můj názor: rodiče chtějí děti, ví, že to stojí spoustu peněz a určitě s tím počítají.Je nesmysl jim teď dávat peníze "jen tak", ty jednou budeš mít děti a taky do nich budeš vrážet.Až se jednou odstěhuji já, rodičům budu splácet to,jak se o mě staraly tím, že je budu často navštěvovat a pomáhat v mnohých dalších směrech - úklid, nákup atd....Je něco jiného, pokud by byli ve finanční tísni, to bych jim peníze dávala, aby nezůstaly na ulici. Nebo když bych vydělávala dost peněz, tak bych jim z vlastní vůle taky ráda něco dala jen tak.

Pokud hospodaříte společně tak určitě.Navíc předpokládám, že bydlení atd. pořešené ještě nemáte, že?
Tak to je nemilá situace, doufám, že to nějak pořešíte.

Asi také záleží na celkové atmosféře v rodině, naši by nás pravděpodobně nikdy nepožádali.

Reaguji na Doudou:

Pro "jestli vůbec" je podle mě rozhodující to, kdo má větší příjmy. Protože rodiče v situaci "všechny děti vypadly z domu" na tom můžou být finančně lépe, než jejich potomci. V takovém případě mi přijde celkem nesmyslné jim něco dávat, i když mě napadají nějaké specifické situace.

"Kecání do něčeho" se podle mě nejlépe řeší tím, když děti přispívají tou formou, že pomůžou se zaplacením (nebo zcela zaplatí) např. nové elektroinstalace nebo nové koupelny, nebo dovolenou atd., prostě něco konkrétního. Pokud máš pocit, že by to u vás byl problém (jak se s penězi nakládá).
Nenapadá mě, co by rodiče museli dělat aby to vadilo, kromě nákupů u Šmejdů... pokud je očividné, že rodiče si žijí na vysoké noze a děti jsou na tom hůř, potom už se dostáváme do situace "není třeba, aby děti rodičům přispívaly", nikoli "rodiče peníze užívají špatně". Ale třeba mě jen nenapadl žádný vhodný příklad.

"Takže by do toho měl mluvit asi i on?"
Ano a ne. Já bych tohle brala jako takovou povinnost, o které se nediskutuje, ale jelikož to není (jako třeba alimenty) něco explicitně stanoveného, tak je tam pak nějaká debata o vhodné částce. Plus o tom "kolik peněz mají moji sourozenci" (a jestli to není spíš jejich starost).

Matematicky vzato, očekávám že děti budou rodiče podporovat mezi nástupem do důchodu a smrtí, což je u žen nějakých 20 let a u mužů ještě méně. Jasně že někdo může přijít v padesáti letech o práci, a pak už sehnat jen nějaké mizerně placené šolichy. Ale to už beru jako krizovou životní situaci, stejně jako kdyby např. dcera měla malé dítě a zeť se zabil při nějaké nehodě. V takovém případě je taky normální, že rodiče dceři pomůžou, i když je jí třeba přes třicet.

Obávám se, že to může být u spousty mladých párů, žijících v pronájmu nebo platících hypo, realita.

Souhlasím, to beru jako automatickou podporu v rodině.

To si také myslím. Ale na druhou stranu, i když to dříve bylo méně časté, tak ne každý měl děti hned ve dvaceti, takže i dnešních mladých párů se týkají situace "rodiče jsou v důchodu" a "rodiče mají pár let do důchodu a přišli o práci".
U pracujících rodičů k tomu patrně nebude důvod, pokud rodiče nejsou skladník a uklízečka a potomek poslanec.

Děkuji moc za příspěvky. Docela mi to pomáhá se dostat do reálu

Reaguji na MiaMia: Je fakt, že v okolí znám pár třicátníků, kdy splácí hypo, žena je např. na RD a určitě by aktuálně byl velký zásah do jejich rozpočtu, kdyby měli soustavně finančně pomáhat rodičům, myslím teď opravdu pravidelným výživným.Tedy ne, že by nechtěli, ale třeba v současné situaci je to nad jejich možnosti.
Jinak jsem samozřejmě pro pomáhat rodičům.

Tak tady není co řešit..

No já třeba mám v sobě pocit, že bych rodičům, resp. mamce měla nějak splatit to, co do mě investovala. Ale to hlavně proto, že mě vychovávala sama, otec neplatil nic a kvůli tomu, abych měla všechno, tak si hodně věcí odpírala. Kupovalo se oblečení od Vietnamců apod. A tak dneska, když slušně vydělávám ji strašně ráda kupuju dárky jako značkové hodinky, kabelku, všechno, o čem si do teď mohla nechat zdát. Ona to nevyžaduje, ale já prostě chci...mám prostě pocit, že si to zaslouží...kdybych na to měla, koupím ji i zámek Je fakt, že zatím nemám děti a nesplácím hypotéku...

tak já třeba mám už jenom mamku, které posílám peníze, protože mám krásnej plat a mamka má průměrnej důchod. Vím, že ona se uskrovnila, když jsem něco třeba potřebovala, když mi bylo patnáct, tak se snažím to teď oplatit. Beru to teď jako samozřejmost. Přítelovi do toho víceméně nic není, možná dělá to samé, nevím.

Já myslím, že je nutné se rozhodnout podle situace v rodině. Např. já studuju a nepracuju (rodiče ani moc nechtějí, abych pracovala a chtějí abych se raději soustředila na studium, finanční situaci rodiny to neohrozí), takže jim vlastně budu "dlužit" mnohem více, než spousta holek tady. Stejně ale s tím, že bych jim pak nějak materiálně pomáhala nepočítám... Peníze by si ode mě nikdy nevzali, a je to taky ten případ, že ještě X let budou vydělávat více než já + kdyby se něco stalo mají různá pojištění, stavební spoření a další úspory. Určitě jim ale pomáhám a budu pomáhat třeba s něčím na zahradě, úpravami baráku atd. U nás je to ale takhle nastavené možná i proto, že rodiče to oba měli doma stejné, tj že jim rodiče financovali studium.

Naši podporují prarodiče, v rámci možností hlavně co se týká zdraví, takže různé léky, zdravotní pomůcky, nadstandarty, vyšetření. I pokud bylo něco doma potřeba. Dokud jim přálo zdraví, tak i občas nějaké cestování. A to celé přestože by si s důchodem dobře vystačili, ale moji prarodiče nejsou nejmladší, proto nechceme, aby se museli starat o peníze, jejich důchod mají na své potřeby, provoz domácnosti, nějaké léky a taky rádi rozmazlují vnoučata. Rozloženo by to dělalo asi pár tisíc měsíčně.
Moji rodiče se snaží, aby měli na svůj důchod nějaké zázemí a nemuseli se opírat o děti, ale sama předpokládám, že jim budu také finančně pomáhat.

Předpoklad je,že rodič je dospělý a svéprávný pokud jim něco dáš,tak jim dáváš ráda a už bych se nepídila kam ty peníze jdou.Prostě svým rodičům neb prarodičům přilepšit.

V zákoně o rodině je "dítě má mít stejnou životní úroveň jako jeho rodiče" a proto si třeba moje dítě užívá příjemného standartu až jednou na to třeba nebudeme mít a on ano,tak ho "zadotuje" zase on.Rozhodně na to ale nebudu čekat i když on to do budoucna bere jako samozřejmost.

Zajímavé téma.
No, mamka půjde za chvilku do důchodu a co si budeme povídat - nebude moc slavný, takže s nějakou finanční výpomocí určitě počítám. Vydělávám dost, tak proč bych jí nepřispěla, je to moje máma a přijde mi to normální. Prostě se role obrátí

Já to mám nejspíš takhle:

U mě je problém ten, že moje máma peníze má. Možná i víc než já. Jenže bohužel moc neumí hospodařit a navíc financuje urč. "projekt", s kterým moc nesouhlasím. Takže jsem v takové patové situaci.