Finanční podpora rodičů

Moji rodiče jsou oba už dlouho v důchodu a dohromady mají skoro 30 tisíc. Každý rok jsou 2x u moře a nábytek + spotřebiče si kupují častěji než my.

Reaguji na Doudou:

Já si myslím, že nemá smysl snažit se stanovit nějakou konkrétní částku nebo konkrétní %, protože je tam příliš mnoho proměnných.

V tuhle chvíli to posuzuji čistě podle naší rodiny.
Ale znám i rodiny, kde byla nějaká finanční krize už když děti studovaly, nebo "obyčejné české rodiny" kde děti dosáhly na nějaké dobře placené místo (a můžou rodičům dopřát něco, co by si nikdy předtím nemohli dovolit), to je prostě hrozně různorodé.

Nevíme předem v jaké době budeme mít jakou práci, kdy budeme mít děti, kolik budeme mít dětí, jak se změní reálné ceny různých věcí, do toho jsme tři děti, takže se to mezi nás nějak rozdělí...

U mě to zatím není aktuální ale moji rodiče svoje rodiče podporují. Ne žádnými pravidelnými měsíčními částkami, prostě když je potřeba nějáký větší výdaj, či investice (teď například jednomu dědovi s babičkou zařizovali a platili rekonstrukci koupelny a druhé babičce dávali peníze na nový nábytek atd. ) tak to zaplatí. Nebo jim místo nějákých blbin k Vánocům oběma nechají udělat nové a kvalitní dioptrické brýle apod.

Já totiž znám oba extrémy - děti vysávají rodiče pomalu do důchodu (svého), ty pak musejí pracovat, i když by už neměli apod.

A naopak znám případy, kdy rodiče vyžadují placení př. nájemného, i když tam už dítě nebydlí apod.

Takže jsem chtěla znát takový ten průměr.

Reaguji na Doudou: tak to je moc teda...

Myslím, že normální je udělat to podle příjmů / nákladů obou generací, což paušalizovat nelze. Znám třeba úspěšného právníka, který svojí matce posílá každý měsíc 10 000 kč. No kolik lidí si tohle může dovolit?
Jak píše bagqueen, obvyklejší než "posílat peníze" se mi zdá platit nějaké větší výdaje v domácnosti.

Hodně záleží na výdajích na bydlení, jestli rodiče pořád platí nájem, jsou v družstevním nebo ve svém, a pokud jsou ve svém, tak v jakém je to stavu a zda jsou potřeba nějaké rekonstrukce (tady by se taky mělo vyřešit kdo tu nemovitost chce zdědit, pokud vůbec někdo).

A má pak právo mluvit do toho, jak ten rodič hospodaří nebo na co ty peníze jdou apod.?

Protože mi může připadat, že rodič peněz má dost, víc než já, ale utratí je zbytečně a pak co? Mám mu stále dávat peníze, aby měl teda tu srovnatelnou úroveň?

Reaguji na Doudou:

Myslím, že takovéhle věci neřeší, že to jsou prostě peníze k tomu, aby se s nimi volně disponovalo.
Já nevím, ale já mám třeba představu o tom, jaké mají moje rodiče zájmy a co je pro ně důležité, přijdou mi jako rozumní lidé, takže předpokládám že "ty peníze navíc" budou využívat obdobným způsobem. Takže třeba předpokládám, že budou radši cestovat, než aby si pořídili novou elektroniku. Kdyby to udělali naopak, tak bych byla asi překvapená, ale nejspíš bych usoudila že už jsou staří a mají rádi svoje pohodlí.
To je asi jako s kapesným, "pokud to neutratí za fetování a hraní na automatech...".

nepřijde mi, že se ptáš obecně, podle mě něco takového teď řešíš asi s přítelem, protože tvoje otázky jsou dost konkrétní , ale to je tvoje věc...

jinak potřebu splácet nemáme (myslím, že mluvím za sebe i za přítele), navíc pořád máme méně peněz než oni, až jednou třeba budou staří a v důchodu, postaráme se, kdyby neměli málo peněz, přivezeme nákup nebo zaplatíme třeba nějaký spotřebič, který bude potřebovat vyměnit...to je snad jasné

to samé v případě, že by třeba přišli o práci nebo se dostali do nějakých problémů, samozřejmě pokud budeme mít na to pomoct....

platit ale nějakou paušální částku každý měsíc teda rozhodně neplánujeme a rodiče by si to ani nevzali...

navíc, jak už to tady bylo řečeno, já budu zase "investovat" do svých dětí a tak pořád dokola...

Nějakou fixní částku platit nebudeme, naši by si to ani nevzali, zastávají názor, že peníze se mají investovat do dětí-jejich vzdělání, koníčků atd.
To ale neznamená, že nejsme připraveni jim kdykoliv pomoci, ať už konkrétní věcí nebo přímo finanční částkou.Obě to se sestrou bereme jako svoji morální povinnost, rozhodně ne jako dluh!, a uděláme to rády v rámci našich možností.
Rodiče nás nechali vystudovat, díky nim jsme měly krásné dětství a trochu jim pomoci je to nejmenší, co pro ně můžeme udělat.

No jasně, že to teď řeším a neptám se obecně. To bych přeci toto téma nezakládala. Už v úvodu jsem psala, že se na tom nemůžeme shodnout kolik je optimální rodičům platit a jestli vůbec.

Já si také myslím, že určitá výpomoc ze strany dětí je na místě.

Reaguji na Doudou: Můžu se zeptat?
Ty to řešíš, protože rodiče vás o nějakou konkrétní pomoc požádali nebo spíše jako akademickou otázku s partnerem, protože bys jim v budoucnu ráda pomáhala?
Řešíme teď v rámci širší rodiny něco podobného, proto ta zvědavost.

Jakože tvůj přítel chce/nebo po něm jeho rodiče vyžadují nějaké splátky a tobě se to nelíbí?
To záleží na každé rodině, jak si to nastaví a jestli po něm něco chtějí, tak by bylo asi rozumné jim to dát, jestli ho nějakým způsobem dřív podporovali.
Ale nepřijde mi to obvyklé.

Tak trochu obojí. Ale spíš to řeším s těma rodičema, se svýma - kolik jim tedy mám dávat, jestli vůbec, jestli pak mám právo o něčem rozhodovat, do něčeho mluvit apod.

S tím partnerem jsem to myslela tak, že jsem jakoby založila novou rodinu, kde je určité hospodaření s určitými společnými penězi. Takže by do toho měl mluvit asi i on?

Kdybych to spočítala matematicky, tak rodiče dítě podporují třeba 20 let, ale pak dítě může podporovat rodiče třeba až 40 let. Takže to není úplně spravedlivé.