Existuje pravá láska?

Láska je chemie. A nic netrvá věčně.Ta tvá pravá láska je jen výplod fantazie...

Já jsem s přítelem 10 let a pořád ho miluju a bez něj bych si nedovedla představit život a pořád z něho mám motýlky v břiše. Takže já si myslim, že pravá láska existuje.

Žiju s ní už 23 let Motýlci v břiše jsou už jen občas, ale ono je to celé o něčem jiném ... Je to milion dalších pocitů. To že máš komu věřit, na koho se těšit ... Nevím jak to popsat. Ale neměnila bych.

Pravá láska co zůstane po zbytek života existuje - jen se mění, je v ní víc partnertsví, kaamrádství a spol., už to není bezmezné toužení a zamilovanost ale je to léty zkušeností posílený a prověřený partnerský vztah, kdy dva lidé vedle sebe zestárnou. Koukni se na některé staré páry, kde dost často jakmile zemře jeden tak ho ten druhý brzy následuje neb už bez toho druhého nemá tolik vůle žít......
Ale není to ta původní láska v chemickém slova smyslu, změní se spíše na pouto, spřízněnost, svazek.....Je to vztah, který se jen tak snadno nevymění za chvilkové poblouznění. A dle mého se do tohoto stádia dá dostat, pokud tomu druhému nasloucháme a milujeme ho takového, jakým je a nechceme ho hned měnit, problémy se snažíme řešit a ne že od nich hned utečeme apod.
Já mám v rodině ukázku toho, jak si předtsvauju lásku - babička s dědou jsou svoji přes 62 let a přesto je z nich ta láska (ten vztah mezi nimi) cítit dodnes. Moji rodiče jsou spolu 37 let (z toho 32 jako manželé) a také jim to stále funguje i když samozřejmně ten cit není stejný jako v 16, je ale ve výsledku mnohem, mnohem hlubší.....
P.S. Doporučuji si koupit instinkrt z tohoto týdne, je tam o manželských párech, kteří spolu již žijí hodně dlouho a o tom, jak jim to funguje a proč......

Existuje, ale je to fuška ;) Podle mě totiž pravá láska jako z pohádky neexistuje, to je jen první zamilovanost. Je třeba na vztahu pracovat a chce to spoluúčast obou, ale jde to. Tahle krásná žena se svým manželem to v tomto videu říkají krásně https://m.youtube.com/watch?v=wCV74I5Els0

Existuje Nejsou to motýlci. Láska je spíš takový pocit bezpečí, vděčnosti, radosti a oddanosti vždy a pořád nezávisle na momentálním rozpoložení...Úplně nevím, jak moc to popsat. Proto je to asi láska, slova na to nestačí

Bohužel, takovou lásku jsem dosud nezažila a ani v okolí ji nevidím... Všichni se jen rozcházejí, rozvádí... Ani u mých rodičů láska nekvete. Bohužel, v tomto jsem pesimista, láska jako taková není, spíš jen prvotní zamilovanost a pak už spíš jen zvyk s tím druhým být... či hlavně nebýt sám.

Taky to vídám, ale to mi nevezme moji víru v to, že opravdová, osudová láska na celý život a vůbec navždy existuje. Taky jsem zatím "svého" muže života nenašla, ale vím, že někde je a jsem připravená si ho najít, i kdybych kvůli tomu měla jít na druhý konec světa... Prostě vím, že někde je a že už na mě čeká

Tak toho bych se vážně nerada jednou dožila. Dělat věci jenom ze zvyku nebo dokonce z nouze, to je to nejhorší, co se může člověku přihodit. Ale spoustě lidí to fakt evidentně stačí

existuje Reaguji na Danczéz:

Já osobně si myslím, že láska jako taková vůbec neexistuje, že je to jen dočasný stav naší mysli, který se časem vypaří. Těžko říct, nezažila jsem nic takového ani jsem nikoho, kdo by poznal pravou lásku nepotkala.

Já si troufám říct, že pravou lásku mám a prožívám)
a navíc k tomu mám ještě pravou psí lásku!

Reaguji na +Lucy+:
Já to prožila a prožívám stále, už 23 let.
Ale vím, že to není běžné.

Nevěřím na "lásku na první pohled", protože si myslím, že pravá láska přichází až s poznáním druhého. Nevím, nakolik je skutečná taková ta představa, že pro každého na světě existuje jeho spřízněná, osudová láska, no konstrukt je to hezký
Samozřejmě že ti, co jsou zamilovaní, řeknou že pravá láska existuje, ti co se zklamali, že neexistuje. Já jsem vyrůstala v takřka ideální rodině pouze s jedním rozvodem, jinak prarodiče, rodiče, strýcové tety, všichni jsou spolu doteď a třeba babi s dědou jsou spolu od 12 let (!) a stále se drží za ruce, hladí se atd. To je pro mě pravá láska. Já mám přítele, do kterého jsem se bezhlavě zamilovala, teď po 4 letech ta láska pořád přetrvává, i když už je jiná než na začátku. A když se mě babička zeptala, zda je on ten pravý, tak jsem jí prostě řekla, že ano, protože kdybych řekla že ne, proč bych s ním chodila...

Děkuji vám za vaše odpovědi. Jsem velice ráda, že nekteří z vás potkali tu pravou lásku s kterou můžou prožívat ty nejkrásnější chvíle a která je jim oporou i ve chvílích nejtěžších. Pro nás ostatní, kteří toho pravého/tu pravou ještě pořád hledají to dává naději, že to opravdu existuje. Ještě jednou děkuji!