Eutanázie

Skalpel se na otevření hrudní ani bříšní dutiny nepoužívá a nikdy nepoužíval, skalpel používají leda tak v seriálech v televizi. Pitva je hrubá práce, ať se nám to líbí nebo ne.
Bohužel mám za sebou soudnělékařské pitvy, takže si troufnu říci, že o tom něco vím.

Jsi demagog, Heleno. Psala jsem o aktivní pomoci k úmrtí a ty na to reaguješ vtipem o nekrmení.

Nepravda. Nepodsouvej mi věci, které neříkám. Když píšu péče, tak myslím klasickou zdravotnickou péči.

Tak to se omlouvám, myslela jsem, že to má být vtip na dokreslení situace a ne skutečný zážitek.

To, co popisuješ, ale není euthanazie, ale pokud ten člověk zemře, tak právně je to jen a jen vražda.

Teda holky, začíná se to posouvat na ještě horší téma, co? Jako situace v našem zdravotnictví a podobně. To je lepší ani nevědět.

a ty si přečti pořádně co píšu brouku.Mluvím o poslední stadiu,kdy už si to samozřejmě musí odžít,ptž už na tom není tak aby rozhodl.A už se opakuju,ptž jsem to už vysvětlila.

K tématu: Vzpomněla jsem si na píseň J. Grosmanna, kterou napsal, když věděl, že umírá -a rakovina bolí, jak všichni víme, přesto napsal tento skvělý text, ze kterého mě dodnes mrazí:

Helena
Ad 1): Může být. Ale moc záleží na personálu, nemyslím, že je to pravidlo, hodně - zejména mladých lékařů se snaží.
Ad 2): Mně to teoreticky profesně zajímá - ty teoretická úprava atd., protože fakticky na to pak dojde. A na teoretických modelových situacích se dají případně vychytat chyby. Nicméně z toho, co jsem za život kolem sebe zažila, říkám z důvodu zneužití ne - stejně jako u trestu smrti. Společnost na to není připravená.

Ano, to je i můj názor. Je to příliš tenký led a ani právní ošetření si v praxi dost dobře nedokážu představit. Lidi také mění názory, jednou by sepsali u právníka, že chtějí entanázii, podruhé by si to chtěli třeba rozmyslet, ale už by byli někde upoutaní na lůžku pod léky .... No nevím, nechci ani domyslet.... I z kómatu se člověk může po letech probrat a být relativně zdráv. Jsou takové případy.

To bych musela být opravdu nenormální, abych někomu něco takového přála. Proto jsem psala velkym písmen, že to nikomu nepřeji. Sice strýce si mohla v takovém stavu mít,ale nebyla jsi v jeho kůži, takže vědět, co si ten člověk přeje, jak trpí, co se mu opravdu honí hlavou, ví asi jen on sám.

Pokud se stav nezmění - pokud je člověk v takovém stavu, že se stav změnit nemůže, kdy třeba odumírají svaly, či je to neléčitelná nemoc s nenávratnými změnami, tak to se asi už nedá změnit.
Něříkám, aby se to tak řešilo u lidí, kteří jistou šanci mají,ale u těch, co ji právě nemají.
Přesvědčovať tě nebudu a nechci - já mám názor na to takový a ty jiný.
Je jasný, že by to muselo byt setsakra ošefovaný, aby se to nedalo zneužit. Jen trochu pochybuji o systému v této zemi, že by se to dalo tak řešit.

tyweee
Ale jasný, každá máme jiný názor, to je v pořádku. Ale jak bys tedy chtěla zjistit, co si ten člověk (většinou pod silnými léky) skutečně přeje? A nebo bys prostě rozhodla za něj? Nebo kdo by to měl rozhodnout?

lollo
Podle mě by to mělo být pro ty lidi, co sepíšou takovou žádost - jako daruješ orgány a sepíšeš to, nebo sepíšeš, že si nepřeješ oživovat.
Ale opravdu by to muselo být tehdy,kdy několik nezávislých lékařů rozhodne, že ten stav, do kterého se klient dostal je neléčitelný a jeho stav se dostal tam, kdy jen leží a nereaguje. = určitě by to neměli rozhodovat příbuzní. Asi jsem se teď dostala s mým pohledem tam, že by to bylo jen pro lidi, co takto přemýšlí do budoucna.

pokud je člověk o svém zdravotním stavu od začátku nemoci informován,tak ví co ho čeká a podle toho by se měl zařídit.

To já jsem zažila, když mi lékař řekl: " Vaše babička už je na tyhle drahý léky stará. To bych si neobhájil."

To je ale hnusný mě babičku odvezli po zachvátu - ma cukrovku - do nemocnice Bulovka na chirurgii a pak ji ještě vynadali, že se tam nechala odvézt. Jakoby se jí někdo snad ptal, či ona věděla, co s ní dělají.

Někdy je to fakt síla