Důvody pro pořízení dítěte

Mluvím podle toho, co vidím kolem sebe.
Zasedávají si v práci na lidech, cpou se do projektů aby měly o 2 litry více, chodí meditovat a kecají bláboly o měsíci, přírodě a o tom jak se mají mít všichni rádi a přitom podle toho ani nežijí. Jen si namlouvají, že je to dělá šťastné.

Nicméně pokud jsou děti pro někoho jen obtíž, tak budiž To je asi opravdu lepší je nemít.

Nepochybně jsou i případy, když ženy něco jiného říkají a jinak žijí (myslí, přejí). Ale na ženy, pro které je např. prioritou kariéra (a to prostě proto, že je to třeba baví, naplňuje...) se opravdu ještě hodně pohlíží s předsudky a se závěrem "Jen si namlouvají, že je to dělá šťastné..."

No asi takhle. Žen kariéristek, které mají opravdu kariéru, tak těch je málo, protože v ČR není tolik nabídek na to, aby žena mohla říct, že toto je ta kariéra. Ano v každé práci se dá budovat kariéra, ale z většiny je ta kariéra taková, že ti jen připlatí o 2 tis občas i výše. To je tedy opravdu velká kariéra a upřímně. Znám ženy, které pracují v politice, jsou to právničky, realitní makléřky, manažerky a kupodivu skoro všechny z nich děti mají a dokonce tím žijí

Nevěřím, že tolik žen se do sebe uzavře a řekne si, že dítě nechce a hledá si nějaké stupidní důvody, proč ho mít. Já tomu nevěřím, protože takové ženy z většiny ani neznám a jsem ráda, že je neznám. Spíše si hledají důvody, proč je nemít než mít. Ať už je ten důvod jakýkoli.

Reaguji na Theodora.Eugi:
já si první dítě pořídila, protože jsem se s mým mužem cítila bezpečně, věděla, že je ten pravý. Byla jsem mladá, on už ne. Byl dům, bez hypo, on ok job...

Naopak, to je důvod a dle mého je správné mít děti právě z tohoto důvodu.....Moje mamka třeba kdysi říkala, že si nás pořídila, protože s tátou prostě cítili, že jim něco chybí, že dva je málo......Člověk je naprogramován množit se a u většiny žen jednou ten pocit, že chtějí dítě dorazí......Já možná i díky tomu, že mám bratra mladšího o 6 let, tudíž jsem se již podílela na pomoci apod.), vím, že mít dítě je neskonale těžké a je to dřina. Ale taky je neskonale krásné se na svět dívat jeho očima a díky němu zažívat něco znovu. Člověk se tak trochu vrátí do dětství.....

P.S. Sama zatím bezprostředně dítě neplánuju, ale kdyby se náhodou stala nehoda, tak to s partnerem nebudeme řešit nijak radikálně. A dovedu si představit mít spolu za pár let dítě, je to již pro mě reálné.....Je to totiž dle mého o tom, narazit na toho chlapa, se kterým si člověk tu rodinu dokáže představit....

Je mi 32 let a v únoru čekáme s přítelem první mimčo. A proč jsem se k tomu rozhodla? Nejsem vůbec ten typ se rozplývá nad každým kočárkem. Naopak,ještě před časem jsem si vůbec nedovedla představit,že já budu máma. Ale člověk, pokud teda děti chce mít, k tomu časem dospěje. Aspoň u mě to tak bylo. Přítel chtěl děti už delší dobu,já ne. Časem jsem ale začala pociťovat,že jen my dva jsme málo. Prostě že nám chybí nějakej další impuls,neumím to přesně popsat...a pak když to hned nešlo jsem si sakra uvědomovala,jak strašně moc to miminko chci.

Tak to je jasný, většina žen si se svým "nalezeným" chlapem představuje nějakou společnou budoucnost zahrnující třeba i ty děti. Ale tady je to zas pak o dřině i o štěstí (to se bohužel moc nedá ovlivnit). Znám totiž poměrně dost mužů, kteří se na začátku zdáli být pro rodinu (nebo si jejich ženy představovali, že to tak bude) a ejhle, pak se ukázalo, že je to chlap, který poté (po svatbě a dětech) zatoužil zas vypadnout ze stereotypu do víru svobodného života.
(pozn. abych byla spravedlivá - určitě jsou i ženy, které by se raději neměly vázat manželstvím a dítětem )

Tak jsou odborníci, kteří dokonce varují před tzv. přechozeným vztahem, kdy je ho třeba po určitých etapách něčím novým zaplnit, aby se nerozpadl.

Reaguji na zuska-bluzka: tak nějak

Reaguji na Theodora.Eugi: Tak u nás to asi tak není,i když člověk nikdy neví co bude za 5 let...jsem realista...

Reaguji na Theodora.Eugi: samozřejmě že bydlela sama, měla svůj byt a na tři roky na mateřské našetřeno. Jak jinak by mohla plánovat dítě?
Nakonec ji to stejně doma nebavilo a deptalo, navíc její maminka přišla o práci - tak se kámoška do své práce vrátila a maminka místo na pracák šla na mateřskou a pak do důchodu. Akorát jim to vyšlo, i když zrovna tohle neplánovaly

Ale těch hnusných řečí co zažila, od kolegyň ale hlavně kolegů...to bylo hodně tvrdé. No teď už jim dělá vedoucí, tak se může smát.

a kde bereš tu jistotu, že by se naprosto totožně nechovaly i s houfem dětí kolem sebe?
Nebo ještě hůř?

Počkej, zakládatelko, to se ptáš tak aby řeč nestála, nebo ty potřebuješ nějaký důvod vymyslet ? No to snad ne

Ty chytré ti napíšou, že dítě "prostě chtěly" a tak to má být. Kromě toho jestvuje ještě spousta jiných ne tolik chytrých důvodů, ale s tím se asi nikdo moc chlubit nebude. Třeba : neměl se ke svatbě, tak jsem si ho chtěla pojistit. Vyhrožoval, že už jej to se mnou nebaví a že půjde za jinou, tak už nepůjde. Měla jsem pocit, že mne už nikdo další nebude chtít, tak jsem potají vysadila antikoncepci. Chtěla jsem, aby se o mne měl kdo postarat, až budu stará. Sousedka má, tak jsem si pořídila taky. Nebavila mne práce, chtěla jsem být doma. Chtěla jsem se pochlubit na fejsbůku , ....

... stačí ?

existuje i něco mezi bílou a černou. Mezi tím mít dítě nebo kariéru.

typické odsuzování lidí - neznáš jejich život a jejich příběh...