Domácí mazlíček do malého bytu

Reaguji na Cirie:
Já bych ráda u každého docílila toho, aby nejednal tak, že zvíře se mi líbí, tak si ho jdu pořídit. Měl by si o něm nejprve vše zjistit, pak hlavně prodiskutovat doma, probrat možné situace, které můžou být velkým problémem, jak se na to tváří všichni zúčastnění. Opravdu hodně lidí, i když má to zvíře opravdu rádo, tak ho prostě dá pryč už jen kvůli tomu, že je prostě hlučné - a činčily, králíci, křečci apod. jsou prostě noční zvířátka - a oni jsou nešťastní, že se nevyspí oni nebo to začne vydit dalšímu členu rodiny. Jak jsem psala, my k činčilám přišli jak slepý k houslím, do toho kočka, dva králíci, rybičky, pes a člověk neví, kam by dřív skočil. Činčily jsme opravdu udávali 3 roky, protože jsme je nebyli ochotni dát jen tak někomu. A měly opravdu krásný barvičky - black velvet, brown velvet a beige. Většinou se totiž ozývali takový ti, co mají množárničky a my jsme je rozhodně nechtěli dávat někomu takovému. Jsou spokojené, u známé, stará se o ně její dcerka a je spokojená. Bohužel se nám většinou poštěstí přijít ke zvířeti jaksi jiným způsobem než si ho koupit, tak jsme měli vlastně jen králíky, psa a jednu z koček. Jinak všechno nalezenci a "nadbyteční". I rybičky byly již nechtěné.

Reaguji na angor: Přesně tak- výběr podle vzhledu, například teď velký boom zakrslých králíčků. Z okolí znám více případů, kdy to soužití není harmonické- hluk, nečistotnost, agresivita- na internetu se o této problematice ani moc nenajde, do diskuzí většinou přispívají lidé co mají zlatíčka. V knihách je max. to, že po pubertě je to přejde...no některé bohužel ne a i to by se mělo brát v úvahu. Pak jsou najednou všichni alergici, nemají čas a králíček musí pryč, těch případů by ubylo, kdyby lidi pořádně přemýšleli...

Já mám morče poděděné po bratranci (po měsíci se stěhovalo), špatně ho krmil, nečistil, měl ho v kleci po křečkovi a asi ho i dost drsně ochočoval , takže se mě stále bojí. Chtěli ho dát k babičce do králíkárny. Předtím jsem od něj měla pískomily...holt rodiče mu koupí všechno a mají blbouna co si to pak od nich vezme...Teď mají kočku tak se celkem bojím.

Reaguji na angor:

Já vím, že jsi to myslela dobře, rozumím oč Ti šlo a chválím, jen to bylo popsáno tak, že po přečtení Tvého včerejšího příspěvku, necítila bych se na pořízení žádného zvířete do konce života. Maximálně tak berušky, mravence nebo žížaly a i tak by mě poléval studený pot, že mě budou v noci budit a demolovat mi byt.
Chce to trochu nadhledu, to máš jako s dětmi, kdyby lidi předem věděli do čeho jdou, tak by polovina z nich zůstala bezdětná.

Reaguji na Cirie: Rozhodně jsem se nerozhodla ze dne na den, načteného toho mám taky poměrně dost, ale ve skutečnosti jsem chtěla slyšet pár zkušeností z první ruky. A nelíbí se mi moc, proč by mě tu měl někdo odsuzovat. Neutopila bych zváře, ani neprodala jenom proto, že zjistím, že mi večer dělá rámus, nemyslíš? Jinak včera jsem šla do obrovského zverimexu, kde jsem tak půlhodiny otravovala prodavačku s miliony otázkama na všechny druhy papoušků, a nakonec jsem zvolila to, co už jsem kdysi chovala. (S přítelem jsme se po dlouhém večeru stráveném diskuzí, co bude nejlepší rozhodli, že papoušky jsme chovali oba, a tak to nebude takový krok do neznáma.) Pořídili jsme si malou korelku, je moc šikovná, cestu domů zvládla na jedničku a pak nám celý večer zvědavě koukala na televizi a v noci? Naprosto zlatá, spala s náma v jedné místnosti a nakonec jsem spíše bála já, abychom ji tím převalováním v noci nebudili

Reaguji na Adka:

To je super! Korely se mi moc líbí, vždy jsem po ní toužila. Přidej foto, prosím.
Tak ať vám dělá radost!

Reaguji na Miccy:
Tak to si myslím, že bylo nejlepší řešení - již jste oba dva zkušenosti měli a tak jste věděli, co vás čeká. Je dobře, že zkušenosti máte oba a ne jen jeden. Jeden z našich nalezenců byl zas kanárek, info jsme zjišťovali narychlo - prostě někomu uletěl (nebo ho vypustili) a asi se nějak vylekal a na noc vletěl k nám do bytu, kde ho nad ránem začla lovit kočka, tak jsme zjistili, že máme nocležníka. Měli jsme ho asi měsíc - rozvěšovali jsme letáčky, hledali majitele, nic. Nakonec jsme ho dali jedněm známým, kteří zrovna o svého přišli stářím. Kombinace kočky a ptáček je opravdu nebezpečná, kolikrát jsme nějakou přistihli, jak si ho už přes klec loví. Obě po něm byly lačné. Takže jsme mu vlastně zachránili život dvakrát - jednou tím, že se k nám dostal a podruhé, že jsme ho dali hodným lidem, kde ho nic neohrožovalo. Mimochodem v noci taky hezky spinkal a ráno nás budil zpíváním. Byl moc milý.

Tak posílám fotku Chtěla jsem, aby to byl Bohoušek ale přítel mě přehlasoval, že to bude pepík, přece jenom, že to jsou jeho narozeniny. Tak jsem to vzdala Jinak nevím, jestli je to samice, nebo samec, typovala bych to bohužel na samici, podle různých popisů na různých stránkách, ale nejsem si jistá. Kdyby se v tom někdo vyznal lépe, budu ráda za typ. Jinak to s námi snáší dobře, dali jsme mu klec na knihovnu, takže je krásně ve výšce 160cm, což je prý ideální, jinak se děsně zvědavý a pořád nám kouká na televizi a do počítače Taky to bude asi celkem velký fajnšmekr, protože se mu zalíbil jazz a blues ze 40. let to si vždycky spokojeně vrže zobákem Jinak mu zatím do klece nelezem, má pořád ještě trochu strach, byl v jedné voliéře s rozelami, takže si asi užil svoje. Akorát dneska jsem ho dost vyděsila, když jsem v noci šla ze záchodu, tak jsem zhasnula a chtěla dojít po tmě do postele, tak se vyděsil a začal lítat po kleci. Byl poplašený, tak jsem rozsvítila, a zbytek noci jsme dospali při lampičce. Tak se jenom bojím, aby na mě nezanevřel za tu jednu noc, byl docela vyjukaný a na své bidélko už se do rána nevrátil chuděra. Jelikož pořád vypadá, že moc nedůvěřuje, nechceme nic uspěchat, ale už docela ráda bych chtěla zkusit jak na nás bude reagovat při ochočování. Máte nějaké rady? Za jak dlouho? Někde se píše že po dvou dnech, což mi příjde málo na toho našeho blbínka, ale zase abychom něco nepropásli. Někde se píše, že pokud chceme, aby si na nás zvykl, neměl by mít v kleci zrcátko. Zatím jsem ho dala pryč, protože ani naše korela kdysi ho neměla, ale teď jsem zase četla, že se tak rychleji naučí mluvit a rychleji se ochočí... Tak nevím...

Reaguji na Miccy:
Pepík je nádherný!
Bohužel Ti neporadím, protože nemám osobní zkušenost. V rodině jsme mívali jen andulky a
ty už se k nám dostali celkem ochočené. Snad se tu najde někdo, kdo poradí.

Reaguji na Adka: Jj včera jsme se snažili na něho celý den mluvit, přišla jsem si jako z Jedličkova ústavu furt dokola jedno a to samé... Ale nakonec nás nechal přiblížit úplně ke kleci, takže to vypadá, že to chce jenom hodně času a hooodně trpělivosti Je šikovný

nejlepší je kočka, ale pozor ve stáří si přestávají hrát... naše kočka se hrozně zmenšila, je jí 16 let... teď je jako drobeček malej

Ahoj

Určitě bych doporučila křečka nebo křečíka džungarskýho. Kočičku samozřejmě taky

V 1kk máme 2 psy, kocoura, osmáka, 2 vodní želvy a křečka (křečků bylo jednu dobu i 15-20)... Můžu říct, že pokud je vůle, do malého bytu se vejde cokoliv a může žít zcela plnohodnotně a spokojeně

My jsme si teď nedávno pořídili taky mazlíčka do malého bytu. Sice malého (čiuaua) , ale nemáme s tím problém. Partner ale trval na tom, abychom si nechali pojistit byt i pejska! U slávie. Máte to doma některá taky tak, holky?

Uzasnyzivot:
To jsou teda důvody...že tobě králík umřel na problémy se žaludkem,tak si ho ostatní nemají pořizovat.A možná kdybys králíky pustila proběhnout,udělala bys líp