Domácí mazlíček do malého bytu

Hele, každej to máme jinak, mně netankuje si nezpocené, nepokydané etc. tričko vzít na sebe víckrát, někdo se z toho osype hnusem, někomu nevadí mít zvířecí hajzlík v ložnici nebo kuchyni, mně se to nelíbí (a u sebe bych ho neměla kam do těch 3,5 m2 dát).

tvůj ne, mně ten miloučký bobkomet rozkousal fungl nové sandálky (bobkomet je láskyplné označení )

Jinak fretku do bytu asi ne. vyžaduje opravdu hodně pozornosti a nevydrží být celý den zavřená. a záchodek je nutné měnit opravdu často jinak opravdu smrdí. měla jsem ji doma šest let a navíc nic nenechala v klidu jednou si udělala výlet po bytě bez dozoru a rozkousala mi oblečení připravené na praní..

Reaguji na Kikulina: Okej, každý to vidí jinak. My máme kuchyni celkem velkou spojenou s předsíní a nevidím v tom problém, v tvojí malý by to asi opravdu nešlo.
Já mám zase občas pocit, že ten můj se usilovně snaží překousat klec, když není puštěný

Jinak četla jsem tady, že králíček není tak náročný na pozornost, s tím nesouhlasím. Každý je jiný, každý má svoji osobnost a třeba naše Ferdina by nesnesla kdybysme se s ní nemazlili, je hodně společenská. Takže králíci jsou skvělý, ale pokud na ně není čas, tak pořídit dva, nebo vybrat jiné zvířátko.

Volila bych želvu nebo ty rybičky.
Žijete v malém bytě, jste mladí, tolik času asi v domácnosti ještě trávit nebudete, takže bych zvolila todle zvířectvo.
Jinak morčátko jsme měli taky, ikdyž jsme mu čistili klec dost často, tak sem tam šlo cítit.
Králičky nám překousali snad všechny kable. A to ikdyž jsme je hlídali, ale samozřejmě stačila vteřina a z kable byly dva
Papoušky bych nevolila, dělají ******, všude slunečnice a někteří jsou vážně moc hlasití.

Tak. Děkuju všem za typy a rady. Přítele jsem nakonec zpracovala a zítra jdeme kupovat klec už mám i rozměry, takže už se na ty smraďochy těšíme. Přítel by si moc přál činčily, tak klec bude hold větší, aby měli ti bobíšci kde řádit opravdu jsem přemýšlela nad králíčkem, klidně i nad kočkou, všem bychom dali stejně péče a lásky, a pokud se tu někdo ozývá, proč si chceme pořizovat, když nebudeme mít čas, tak prosím.... čas bude, vždycky u nás je aspoň jeden doma, takže je to irelevantní. Nikdy bych nenechala trpět zvířátko jenom proto, že bych si usmyslela, že chci občas něco pohladit a jinak se nebudu strat. To si můžu pořídit chlupatou deku O tohle nám vůbec nejde. Nechceme, aby nám bylo smutno, když ten druhý musí být v práci a ještě k tomu za pár měsíců přítel nastupuje pouze na denní směny, takže o jeden problém méně. Teď už jenom uvažujeme nad tím, jak jim budeme říkat... nějaké typy? ještě by mě zajímalo, jak důležité je vybírání pohlaví? Je lepší mít dva samečky nebo dvě samečky, když nechceme, aby nám rodili malé činčiláčky? Jako aby se neprali spíše, než kamarádili...

Reaguji na Miccy:
Já chci hlavně upozornit, že většina zvířátek není tichých. Měli jsme a máme zvířat pořád hromady, takže můžu říct asi takto - nejlepší z hlediska bordelu a hlasitosti jsou rybičky. Křečci, morčata - většinou smrděli i při pravidelném čištění, přičemž morčata pískají. Činčily - toto zvíře bych nazvala hyperkomandem - je to noční zvíře, takže přes den spí a v noci řádí. Když běhá povenku, tak je to taková tryskomyš, jsou hrozně rychlí. No a v neposlední řadě ten smrad. Měli jsme na ně klecoskřín - + dřevěné poličky. Čůraly všude, vůbec se nebyly schopné naučit čistotnosti, takže věčně jsem vymývala savem a stejně to pomohlo jen na chvíli. Jsou to děsní likvidátoři - zlikvidují vše a jak jsou maličké, tak se bohužel i všude dostanou, nejhorší byla asi mezírka za skříní, naštěstí jsme jí odtamtud dostali ještě včas, ale už byla i počůraná, jak byla vystreslá, 3m skříň oddělávat od zdi je opravdu drsná zkušenost. V noci to byl zážitek - neustálé skákání a hlodání, to bylo slyšet přes celý barák snad. Pravidelně kolem 2 ráno. Takže opravdu jen pro otrlé.
Obdobná zkušenost je s králíky - večerní a brzce ranní zvíře. Byt se musí zabezpečit tak, aby byl králíkovzdorný - tj. kabely do výšky, zalištovat, či husí krky, koberce nejlépe nemít - rádi trhají. Někteří si s chutí dávají kabelky, boty aj. Ale pořád toho zničí méně než činčila. No a u nás se obvykle vstává kolem 3 ráno a pak se něco škube, hryže, hrabe - dle nálady.
Kočka, to je také případ. Má své nálady a někdy brzy k ránu dokáže pěkně prudit - mňoukat.
My máme taky pidi byt - místnost pokojo-ložnice, předsíň, kuchyň, příslušenství, přítel spí jak mrtvola celou noc a barák se může bourat a jeho to nevzbudí. Mě bohužel ano a nejvíce jsem trpěla s činčilama, i když byly zavřené v kuchyni, tak jsem měla hodně špatné spaní. K těm jsme přišli jak slepý k houslím a naštěstí se jich po 3 letech zbavili. Králici už většinou stačí okřiknout, ať toho nechá nebo jí dát nějaký pišingr a ona je zas hodná. Ale když byly dvě, tak to byl kolikrát masakr. Jenže králík nejde jen tak někam vyexpedovat, i když jí někdy zavřeme za trest do předsíně, když prudí hodně. Kočku jsme zrovna včera vyhazovali v noci na chodbu, protože začla vymrzovat.

S těma hlasitýma zvířátkama je to v malém bytě dost těžké a pokud se s tím někdo nesmíří, tak pak chudák zvíře, když ho jeho páníčkové pošlou dál. Zvířata jsou prostě jen pro ty otrlé.

Možná tě příspěvek angor od činčil odradí, tak se možná budou hodit další tipy...
My s milým chtěli rybičky (betu bojovnici), pak jsme si říkali, že obrovské akvárium si pořídíme, až budeme mít jednou velký dům, pak nás chytli osmáci a nakonec máme kotě.
Ráno mňouká až když slyší, že jsme vzhůru (!), hluk opravdu nedělá a myslím, že kdyby spal s námi v ložnici, vydržel by dospat, takhle mu je po nás smutno a chce být s námi. Když je sám, hraje si nebo spinká a když nás slyší na schodech, vítá nás
Podestýlka v záchodu se často mění, takže nesmrdí a je fakt, že chce u všeho asistovat, ale zlobit se na něj nemůžeme. Je to prostě člen rodiny

Reaguji na angor:

Já vím, že to myslíš dobře, ale je to podáno docela nešťastně, po přečtení Tvého příspěvku bych si na žádné zvíře netroufla, podáváš to tak, že to každého musí odradit.

Měla jsem několik let činčilu, klec měl v dětském pokoji, pak v ložnici a nepamatuji si, že by nás v noci budil nebo dělal hluk. Nezapáchal vůbec! Měla jsem ho od malička, byl dost přítulný, hravý a zvědavý. Bral si pamlsky z ruky, sám se vracel do klece, chodil mi do klína, když jsem se učila, tak se uvelebil vedle mě na stole... Byl skvělej.

S králíkem mám stejnou zkušenost jako s činčilou - pozitivní.

Kocoura mám a je to miláček, ani o něm nevím, vstává až se mnou. Když vstanu v 9h, vstává v 9h., když vstávám v 11hod., vstává také. Když 2-3x ročně vstávám brzy (např. odlet do zahraničí), tak na mě ospale mžourá a tváří se, jestli to jako myslím vážně.
Vůbec neprudí a neotravuje. Ráno se probudíme, nakrmím ho, zajde si na WC a pak má svůj vlastní program-na balkoně vysedává na škrabadle a pozoruje okolí. Vydrží tam dost dlouho, když odcházím do práce, tak ho musím přenést/nahnat zpátky do bytu. Po návratu z práce mě přivítá u dvěří, nakrmím ho a už zase chce na balkon, chvilku tam posedí a pak tráví večer se mnou a se psem na gauči (občas blbnou a hrají si spolu) a večer jdeme všichni spát, vstáváme společně. O víkendu během dne o kocourovi ani nevím, buď spí nebo je na balkóně, absolutně pohodové a bezproblémové zvíře a soužití. Jen nemá rád přepravku,cestování a změnu prostředí.

Tak nevím, buď to popisuješ zbytečně dramaticky nebo máš akční zvířata. Já jsem vcelku lenoch a pohodář, tak se asi zvířata přizpůsobují mému životnímu stylu.

Jaké zvíře a jestli si nějaké pořídit je dost relativní...hodně záleží na životním stylu, finanční náročnosti a celkově také určité schopnosti zvíře vychovávat.

Každé zvíře, bez vyjímky, má svou vlastní osobnost, která se někdy projevuje více, jindy méně, ale vždy je odrazem svých páníků.
To zda zvíře nebo jeho příbytek zapáchá je v zásadě jen otázka péče, která je někdy nutná větší, jindy menší.
Důležité je vytvořit zvířeti vhodné podmínky. Běžně vídám například rybky v malém či kulatém akváriu, činčily, křečky aj. v malých klecích, s nevhodnými doplňky atd. Zvíře přežije v ledasčem, ale společné soužití má být o žití nikoliv přežití.

Reaguji na Red_fire:
Ten můj příspěvek nemělo být k odrazování, ale aby se člověk zamyslel z druhé strany. Pokud není někdo zvyklý odmalička mít pořád nějaké zvíře - třeba viz můj přítel, který měl doma povoleny jen rybičky, jiné zvíře mít nesměl, ale přitom zvířata miloval a miluje. Já se zvířaty vyrůstala, takže když se rozhodl se mnou žít, musel si zvyknout i na ty problémy. Jak píšu, zvířata má moc rád, ale když byl třeba po noční a nevyspalý, potřeboval nutně jít spát a nemohl (např. kotě, které si hrálo mezi 11 a 1 hodinou ranní), tak se dokázal tak vypsýchovat, že byl schopný zvíře i vyhodit, jak na tom byl s nervama. Jinak ho mají všechna zvířata nejraději, protože je nejvíce mazlí on. Já krmím, mazlím, čistím a vděk žádný Každou chvíli vidím příspěvky, "co mám dělat, nevyspím se, králík v noci kouše klec, budu ho muset dát asi pryč, už jsem z toho na nervy a potřebuju spát." Takových lidí je strašně moc, co si zvíře pořídí, to, že dělá ****** apod. to nic, ale ten spánek je opravdu nejhorší a je častým důvodem zbavení se zvířete. A člověk opravdu kolikrát zírá, co dokáže s někým udělat to, že se nevyspí a nemůže spát, jak ho to dokáže vykolejit.

Jinak mám ještě příklad kamarádky, která si s manželem pořídila pejsana - oba ho mají rádi, jak své dítě, ale jak si pořídí do bytu něco nového, tak manžel to střeží jak oko v hlavě a momentálně jsou ve stavu, kdy on jí vyčítá, že je pes doma, že má být venku, protože doma ničí novou televizi a sedačku (televizi tím, že z něj lítají chlupy a sedačku tím, že se o ní občas otře a jsou na ní fleky). Přitom psa milují oba dva, pro mě je to nepochopitelné, my zrenovovali byt a během dvou let si zvířátka pošmákla, že můžeme znovu a nějak to neřešíme a někdo prostě řeší jen kus nábytku.

A ještě vlastně - ségra měla kocoura, pořídili mu škrabadla a kdesi cosi a on si stejně nejradši brousil drápky na nové ratanové sedačce za 50 tis.. Někdo by to nerozdýchal, protože po třech letech ta sedačka vypadala na vyhození, no a ségra jí jen oblepila izolepama a když kocour umřel, tak koupila nový potah. I z toho by někoho kleplo, kdyby měl takhle drahou věc od zvířete zničenou během chvíle.

K činčilám dodám, že jsme měli činčily 3. Samotnou bych určo neměla, potřebují svojí společnost, stejně jako králíci, ale druhého ušáka jsme po smrti prvního nepořizovali, kvůli povaze zbylé králice, je taková trošku agresivnější i vůči jiným zvířatům, snese pouze kočku, která byla doma první než králice, když jsme měli chvíli kotě, tak to docela trpělo a mámy pes, ten k nám do bytu nevleze, jak se jí bojí.
3 činčily v jedné kleci a když se vypustí, to je masakr. A hlodání bylo trojhlasem.
Nový majitelé je mají na chodbě a nemají s nimi problém, pokud se zrovna neprokoušou ven a neudělají si v bytě veget...... Jinak jsou tak šikovné, že si otevíraly samy i klec, takže klec musela být na zámek.

Já jsem poměrně inteligentní a toto jsem pochopila, ale píše to i Adka - člověk může podat informaci tak, že si ji druhý vezme k srdci a na druhé straně tak, že z ní bude mít málem trauma... Je jasné, že zvířata dělají čurbes a někdy to s nimi není jednoduché, ale nemyslím si, že by bylo třeba tak dramatizovat, to je celé.

Já jsem za příspěvky angor ráda, jsem striktně proti dávání zvířat pryč...ono se to chce fakt zamyslet nad tím co kdyby zvíře fakt dělalo rámus a další problémy, zvláště v malém bytě, když není další místnost kam zvíře dát třeba na noc.
Mně rámus nevadí (ještě nedávno jsem měla 6 křečků, 3 myši a morče v pokoji kde spím), ale pro někoho je to dost problém.
Reaguji na Miccy: Přijde mi ukvapené vybrat si druh zvířete během jednoho dne a další den hned běžet pro klec (navíc činčila může žít i 20let tak bych četbu o péči a potřebách i zkušenostech ostatních rozhodně nevynechala).
Sama jsem se před rokem na činčilku chystala, měla jsem toho načteného dost a nakonec jsem se pro ni nerozhodla- plachost, noční život, náročnost na prostor.