Ahoj,
Mám takový problém, právě se rozhoduji , zda zůstat na doktorském studiu nebo ne. Jednak jsem ve škole jako student a jednak jsem zde zaměstnaná i na částečný úvazek jako projektový pracovník. Takže na peníze si nějak stěžovat nemůžu (není to žádná hitparáda ale mě to stačí). Problém je v tom, že mě práce nebaví a upřímně jsem ji před dvěma lety vzala jen proto, protože jsem měla strach, že si práci nenajdu vůbec žádnou. Chtěla bych odejít i z důvodu, že si myslím že na něj ani inteligenčně nemám (každý nemá ten dar vymýšlet a přicházet s novými věcmi, což se u doktorátu předpokládá). Studuji v oboru chemie. Problém je ale v tom, že mě v mém rozhodnutí nikdo nepodporuje. Rodiče i přítel jen říkají ať to vydržím, že jsem chytrá a jen se podceňuju. Tak to ale není bohužel. Můj školitel mi tak mezi řádky říká v podstatě denně, jak jsem neschopná (ne jen mě ale všem svým doktorandům), ale když se nad tím člověk zamyslí, tak má v mnoha věcech pravdu. Kdyby to tak nebylo neodcházela bych a řekla bych si, že nás jen buzeruje. Když si s ním o tom promluvím tak otočí, protože se škola zavázala, že v určitý rok vyprodukuje určitý počet doktorandů. Takže mě nikdo vyhazovat nechce. Změna školitele u mě nepřipadá v úvahu, jak říkám ani mě to nebaví i když jsem se opravdu snažila být v tom dobrá. Jak říkám, odrazují mě od toho rodiče a přítel, říkají, že si jinou práci nenajdu a nebo, že to jinde je stejné nebo horší. Ale tak možná někdo znáte pocit když jste někde a nejste přínosem, jste jen dopočtu. Prosím poraďte, odešli byste i v tom případě, že je těžké sehnat jinou práci, nebo musím vydržet i když v podstatě denně brečím?
Děkuju za rady
Kolik ti ještě zbývá do konce studia? Víš, i kdyby si v budoucnu v oboru nezůstala, ten titul se nikdy neztratí.. Zkus to ještě vydržet..
Upřímně, kdybych to vnímala tak jak ty, asi bych odešla. Vadilo by mi jen to vědomí, že dělám něco, co pro mě (a evidentně ani pro nikoho jiného) není smysluplné.
Mám jen poznámku, co se týče tvé věty: každý nemá ten dar vymýšlet a přicházet s novými věcmi, což se u doktorátu předpokládá. Ono se to sice předpokládá, ale v praxi mám pocit, že ten dar nemá v dnešní době už nikdo (a nikomu to ani vlastně nevadí), každý ten doktorát studuje, protože neví, co vlastně jiného dělat a školitelům to je snad jedno, jsou hlavně rádi, že v labině někdo maká.
Reaguji na LuxuryGirl: ten titul jí zrovna v chemii bude na nic...tedy pokud se nechce angažovat ve výzkumu
Reaguji na Mirenka: určitě vytrvej, nikdy nevíš co bude dál, za čas třeba budeš chtít na nějaké VŠ vyučovat...nebo budeš dělat ve státním podniku s titulem budeš mít šanci na vyšší plat.
Náš stát je země razítková, fakt se každej štempl počítá
Že někdy bude komplikovat shánění práce? - jistě pokud budeš hledat místo prodavačky nebo sekretářky budou koukat jak péééro z gauče.
Ale ty jsi chytrá a polodělnická práce by tě jistě netěšila...a výzkum v chemii má budoucnost!
A netrap se tím, v každé práci je něco, fakt
a nechceš se k té škole podívat třeba někam do terénu?
http://www.nanobiotechnologie.cz/
http://www.contipro.cz/pracovni-prilezitosti/train ee-programy
http://institut.contipro.com/vyhody-pro-doktorandy
Děkuju holky za rady, jste hodné. Jak říká arne, je těžné dělat něco co nemá smysl, kde nejsem přínosem. Jsem hodně sociálně založená a například pomáhání lidem by pro mě mělo smysl, bohužel jsem si to uvědomila dost pozdě. Taky si myslím že mi doktorát při hledání práce dost přitíží, jelikož nemířím moc vysoko, nestojím o to, mít vysoký plat..protože vysoký plat taky většinou znamená hodně psychicky náročnou práci, což je samozřejmě i práce s lidmi, která by zase ale i pro mě měla smysl. No je to těžké, někdy si člověk uvědomí co by chtěl dělat až 25, někdo třeba nikdy.. Odkazy farahh vypadají zajímavě, určitě si to prostuduju, děkuju
Reaguji na Mirenka: to je krásná lokalita u nás v lesích, nově vystavěná a vzniklá firma, samí mladí lidé...ano, a i takovouto prací pomáháš! Copak by tě netěšilo byť i malinkou pomocí přispět k vývoji léku nebo jiné pomůcky, která pomůže a ulehčí život trpícím lidem?
Cituji Mirenka: Prosím poraďte, odešli byste i v tom případě, že je těžké sehnat jinou práci, nebo musím vydržet i když v podstatě denně brečím?
Vzhledem k tomu, že vím, jaké to je studovat ve škole, kde tě permanentně shazují a denně brečíš, poradila bych ti skončit. Zvlášť pokud tě to nebaví. Ono se to lehce říká: vydrž to, ale já tě naprosto chápu a podporuju, školu máš hotovou a doktorát si přece můžeš dodělat i později (nebo ne?).
Reaguji na Mirenka: přesně tě chápu, mám to úplně stejné taky jsem si to uvědomila až ve 25, jenže já to mám s molekulární biologií ještě zabitější než ty, s chemií aspoň najdeš práci
Ahoj Mirenko, myslím, že bys měla zvážit, kolik let studia a zkoušek tě ještě čeká. Několik mých spolužáků si vybralo jiný směr studia po bakaláři a pak byli nešťastní, trápili se. Sice studují, ale otázka je, zda to člověku za ty oběti stojí. Někteří nespí, jsou vystresovaní, nemají osobní život, hroutí se z maličkostí a v každém úkonu dělají chyby. Rozhodni se sama podle sebe. Můžou se nám přihodit horší věci, než nemít doktorát
Reaguji na Mirenka: Já myslím, že si se už sama rozhodla Jen doufáš, že tu tvé rozhodnutí někdo podpoří, když je tvá rodina proti. Práce tě nebaví a očividně ji nechceš dělat. Když tě to nebaví, tak nikdy nebudeš dobrá a možná to z tebe i cítí tvůj školitel. Vidí tu nechuť k oboru. Můj školitel si neustále stěžuje, že je dnes ve vědě náročné najít u studentů nějakou vášeň pro obor. A bez vášně nejsou výsledky, bez vášně seš (s prominutím) jenom další blbec s titulem. Já bych odešla, protože není nic krásnějšího, než dělat v oboru, který ti přináší radost. Píšeš, že denně brečíš. To ti za to nestojí, udělej radikální řez a buď především šťastná. Můžeš si přeci najít nějakou práci mimo obor a dálkově vystudovat něco jiného. Lepší zahodit pár let, než se do konce života trápit.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.