Dokázali byste pokračovat ve vztahu poté co vás partner uhodil?

Tak s takovým raplem, který se neumí ovládat bych chodit nemohla.
To by zkusil jednou a vyrazila bych ho.

Evidentně si hledáš stále stejné typy chlapů. Od takových by měl člověk dávat ruce pryč.

Reaguji na Adka:

Ne, ne, napsala jsem to v emotivní chvíli, nerozmlátí samozřejmě vše, ale doposud jeho záchvaty odneslo bohužel pár věcí (ovladač, lustr, omítka, mobil... ).V poslední nedávné hádce si o dveře, jak do nich vší silou praštil, zlomil ruku . Rozhodně se ho nezastávám, je docela výbušný, ale prý ho k tomu doháním já, proto bych se měla taky trochu krotit.

No jasně...za vším hledej ženu! A chlapi andílci - já nic....

Ještě, aby jo.

Docela síla, žít s takovým magorem. A s ním chceš vychovávat děti?
Jak sem psala, pryč od něj!

Nechápu, že tohle vůbec napíšeš, Tobě to fakt nepřipadá zvláštní?! Vždyť tím s Tebou manipuluje. Jak sem už psala, vybíráš si stále stejné agresivní typy, nechci malovat čerta na zeď, ale je jen otázkou času, kdy se neovládne a vztáhne ruku na Tebe. Nechápu, že po svém boku takového člověka sneseš.
Mně chlap předvést něco takového, tak okamžitě letí. Neumím si po svém boku představit partnera, který nad sebou nemá kontrolu, neumí se ovládat, v afektu ničí věci, to bych neudělala ani svým zvířatům, aby je někdo takhle stresoval, natož sobě.

Nečetla sjem celou diskuzi, ale obecně mohu říct, že NE, S TAKOVÝM ČLOVĚKEM BYCH NEBYLA. A důvod je ten, že ženy se mlátit nemají - pokud je chovají tak jak píše TYWEE, tak má muž odejít a najít si normální ženskou. A představa, že ho v puberně vyprovokují třeba naše společné děti a on jim taky jednu vypálí se mi moc nezamlouvá...

odešla bych od něj

Věta typická pro násilníky a slabochy...

Já bych měla strach už z toho, že rozbil několik věcí vzteky. Podle mě nikdy nemůžeš vědět co od něho čekat. Když tu čtu - v různých diskuzích - chování některých kluků/mužů tak se chvílemi skoro stydim jaký já občas řeším blbosti.

K tématu - pochopitelně bych s takovym nebyla. Nebyla bych ani s nikym od koho bych tu facku mohla případně čekat. Mít vztah plný strachu? To fakt ne. A když už by mi přítel facku dal, tak bych spíš nevěřícně koukala jak z jara a hodně by mě zklamal, klesl by.

Vy jste se do mě pěkně pustily ale teď vážně - vím, že má své mouchy, taky nejsem svatá a mám pěkně rýpavou povahu, což ho vytáčí. Ve vztahu si na něj nemůžu stěžovat, snad by i skočil z okna, kdybych ho o to požádala, udělá první poslední, je to takový až moc hodný ´trouba´ (myšleno v dobrém), i když často brečí, je takový přecitlivělý (citový vyděrač(?)) atd. Podotýkám, že před naším vztahem takový rapl nebyl - ostatně je to jeho první vztah a on doufá, že i poslední. Jeho povahu jsem tady ale rozebírat nechtěla.

No tak to potěš, je to čím dál tím lepší.

V povaze to měl i předtím, jen to asi neventiloval. Z klidného člověka se cholerik nestane a naopak.

A Tobě fakt přijde normální, když si v afektu zlomí ruku? Nepřijde Ti to minimálně na léčení?!
Opět jen zírám, s kým dokážete chodit.
Nicméně Ti přeji hodně štěstí a pevné nervy, budeš je potřebovat.

Nevím, kolik je mu let, ale možná bych se nad tím také pozastavila, ono to také může o něčem vypovídat.

Úplně upřímně? Chovat se dlouhodobě takto a dostat facku, nedivila bych se... Ale jinak zastávám tento názor:

Krom nejuzší rodiny a několika blízkých kamarádek je pro mě partner člověkem, se kterým se cítím v maximálním bezpečí a ke kterému mám 100% důvěru. Jinými slovy - zdraví, práce, vše se může z minuty na minutu změnit, ale partner by měl být ten, na koho se můžete spolehnout, ten, kdo bude stát při vás. Ve chvíli, kdy by byla má důvěra k němu narušena, nemohla bych s ním dále fungovat.
Když už jsem milého jó rozzuřila (i to se za ty roky párkrát stalo), prásknul dveřmi a odešel. Mně mezitím došlo, že jsem to vážně přehnala (absolutně bezdůvodná scéna, osočování, nesmyslné žárlení...) a aspoň jsem viděla, jak hodně ho bolelo, když jsem mu křivdila. Do půl hodiny, hodiny byl ale zpátky a vše jsme v klidu probrali.
On sám na mě nikdy hlas nezvýšil, to až já se nedala utišit a nic si vysvětlit - s cholerikem bych být nemohla.

Reaguji na Red_fire: Oni se k sobě oba chovají prapodivně - já ji třeba půjčím cigarety a říká mi, ať to sousedovi neříkám. On mi pak půjčil na opravdu topení - 200 kč, bankomat stávkoval, a říkal mi, ať ji neříkám, že měl ulitý peníze. Přitom on pracuje, ona dostavá sociální min., on platí splátky na barák...

Prostě ona je ten typ, že kolikrát bych ji sama jednu ubalila, když jsem přítomná hádkám. Třeba, že ji neudělal čaj,ale šel řezat dřevo, aby měli čím topit. Přitom ona má nohy,ale zrovna ji bolela hlavinka, tak nemohla udělat pár kroků do kuchyně a udělat si čaj sama.

U ní si myslím, že kdyby se fakt neudržel a dal ji tu facku, tak by se nikdo nemohl divit.
A teď si navíc ona našla milence v jiné vesnici, doma nebyla 5 víkendů. Já to vím,ale pléct s mezi ně nebudu... Protože říct to, budu špatná, neřeknu to, budu špatná...

Reaguji na Verča11: Tady by spíš měla odejít ona, protože on platí barák a je to na něj psané. Jenže on ji nevyhodí, i když možná brzo odejde... Jak jsem psala, našla si jiného a souseda podvádí.

Tak at jí klidně vykáže z jeho domu Já to psala v souvislosti s tím, že i když se žena chová jako kr.va, tak by jí muž neměl jednu vlepit, ale pokud její chování překračuje dlouhodobě hranice, tak se s ní rozejít