Do kolikátého týdne těhotenství je možné jít na potrat?

Reaguji na lussera: Věk jsme tu nezmiňovala, ale je mi 23 let.

Reaguji na Kajulina:
Já tu někde četla 25let od někoho .Určitě si ještě promluv s přítelem pokud máš pochybnosti a nejsi si 100% jistá.

Reaguji na lussera: No nějaká slečna psala, kdyby měla kolem 25let, tak to tě asi zmátlo.

Nikdo z ženských tady tě nemá právo soudit. Nejdůležitější je, jak to citíš ty a tvůj partner. Nikomu dalšímu nemusíš nic říkat a vysvětlovat. Následky ponesete vy dva, především ty. Drž se.

Reaguji na Falcon:
Souhlasím,nikdo z těch který slečnu přemlouvají jak je potrat špatný a tak ji s mimčem nepomůže a jestli tu jsou maminky dají snad za pravdu ,mít dítě není jen samý med a radost.Taky jsem měla dřív a ne že bych přímo litovala,ale kdybych se mohla rozhodnout až ted jinak,tak ho mám až tak ve 40 letech ,ale to už by nebyli ti moji sami miláčkové no .Ale i chápu,že jsou holky,kterým nejde otěhotnět a tímto pohrdají,taky nevím jestli nebudu někdy litovat,že ted další odmítám a pak se mi třeba nezadaří,ale tak to ted chci prostě .

Reaguji na Michaela18:

to já jsem psala kolem 25 let tak nějak jsem to jen odhadla. Slečna zakladatelka tu psala, že bude dodělávat ing. tak jsem to tak tipla....

Jako jasně, že potrat není řezničina a že nejspíš bude moct mít klidně v budoucnu děti. Ale jako myslím si, že by člověk měl mít nějaký vážnější důvod proč to dítě teď nemůže mít.... Ale opravdu na každém jak se rozhodne.

Možná se na to dívám jinak, ale moje mamka otěhotněla v 18 a já se narodila v jejich 19 letech. Také jsem se dověděla že přemýšlela nad potratem, dokonce na něj i šla, ale na poslední chvíli od tama utekla. Kdyby si to na poslední chvíli nerozmyslela tak tady dneska nejsem... Tak možná, proto se na to dívám tak, že člověk by k tomu měl mít opravdu nějaký pádný důvod. Jako já jsem měla úžasné dětství, mám úplnou rodinu, naši jsou pořád spolu... kdyby měla mamka přivést dítě do nějakého špatného prostředí nebo byla bez partnera a zázemí v tom případě bych to pochopila....

Dobrý večer.
Dovedu si představit, jak těžké pro tebe momentálně rozhodování je. Musí to být o to těžší, že ačkoli víš, že teoreticky přivedení dítěte na svět nic nebrání (máš se kolem sebe o koho opřít), na druhou stranu si chceš ještě trochu užít života a posunout se v něm někam dál, než založíš rodinu. Myslím, že ani jedna varianta není špatná, ani ta, ve které si dětátko necháte a i přes všechny překážky nakonec všechno zvládnete (školu, stěhování i vše ostatní), ani ta, kdy počkáte až se na to budete 100% cítit. Zajímalo by mě, kolik z radících, které se do tebe mimo jiné navážejí, má děti a je absolutně spokojené s přebalováním plínek all day long, poblitým veškerým šatstvem, věčným běháním za potomstvem a hlavně pocitu nenaplnění (samozřejmě kromě rodičovství) svého života. Nedocenění, společenská izolace atd... A to podotýkám není můj nějaký osobní mindrák, já si v tomhle ohledu zase stěžovat nemůžu, ale většina maminek to takhle cítí, jenom o tom kolikrát nemluví.
Zkus si na chvilku sednou a představit si, že jsi doma, mazlíš se s miminkem, hraješ si s ním, vaříš večeři, než příjde partner, společeně se pak všichni přitulíte na gauči, uložíte miminko a máte čas na sebe... Představ si, jestli je tohle to, co bys chtěla víc než cokoli jiného, kadžý den... pokud ano, tak jdi do toho. Pokud bys raději pracovala, bavila se, nebo dělala cokoli jiného (a na tom podotýkám nic špatněho není, ne každý je hned z fleku připravený na rodičovství), tak raději ještě počkej, je to tvůj život, ty pak budeš zavřená doma s dítětem, ty ho budeš mít dalších 20 let na krku. A pokud ti někdo radí, ať si necháš kvůli partnerovi, tak na to mám jenom jednu hlášku: Rozvádí se víc párů, než jich spolu zůstane, vydědění dětí je ovšem mnohem vzácnější" Je to jen a jen tvoje volba, ty budeš ta koho se to nejvíc dotkne a bude to tvoje zodpovědnost do konce života. Tím tě ale neodrazuju, to vůbec ne. Já svoje milovaný dětičky miluju a za nic na světě bych je nedala. Jenom tvrdím, že raději žádné dítě, než nedejbože (potenciálně) nešťastná matka, což se v konečném důsledku dotkne celé rodiny.

Promiň mi ten příliš dlouhý komentář
Pevně věřím, že se rozhodneš tak, jak to bude pro tebe nejlepší. A držím pěsti

Přerušení je nej řešení.
Dítě ještě nechceš,stala se nehoda,vyřeš to co nejdříve.Nemá smysl si nechat dítě,kterému nemáš zatím co nabídnout.Hodně štěstí

Nechci tě strašit, ale sestřenice se takhle přesně rozhodovala před osmi roky. Zdravá holka, zákrok prý naprosto v pohodě. Dneska nemůže otěhotnět. Manželství jí jde díky tomu do kopru.

tak nestraš.

Ono je blbý, když musíš skoro obden poslouchat něčí nářky, zvlášť od člověka, kterého máš ráda a nemůžeš pomoct. Napsala jsem jen svoji zkušenost.

Reaguji na Tiakia:
že ty jsi se vším tak rychle hotová v jiných tématech s tebou souhlasím, ale tohle chce přece jen trošku víc promyslet

vím, že téma zní jinak a já budu od tématu, ale hodně holek tu píše svůj názor...tak bych chtěla taky přispět...

Nebudu se nějak rozepisovat, protože to je jen tvé rozhodnutí, ale pokud jsi v takové situaci jaké jsi, dítě bych si nechala. Školu můžeš na rok přerušit, přítele máš a dítě vzniklo z lásky.
Jsem pro potrat v případě znásilnění, nebo pokud by byl plod nemocný, ale jinak přemýšlet o potratu mi příjde velice smutné. Je mi líto, jak dnešní ženy přemýšlí a že jich je tady v diskuzi hodně. Dítě je zázrak, né něco, o čem můžeš rozhodovat jako o nějaké věci v obchodě...já být na tvém místě, vím, že bych hodně litovala a celý život bych se nemohla smířit s tím, že jsem někomu vzala život a představovala bych si, že zrovna teď bych ho držela v náručí.... Rozhodni se správně a hodně štěstí

Když budeš mít pak náhodou smůlu jako chudák sestřenka, tak se chlap na tebe časem vykašle a najde si jinou, co bude moct děti mít. Ty zůstaneš sama a můžeš si pořídit pět koček a kanárka a vzpomínat na dávno minulou kariéru v modelingu. Jinak zákrok jí dělal na renomované klinice v Praze sám pan primář.