Přítel neumí uznat svou chybu a neumí se vcítit do jiných, takže žádné diskuze (hádky) u nás nemají smysl, protože v 99% skončí tím že jsem já ta špatná a on ten, který nikdy nic...
Od jisté doby s ním nic neřeším, ale vím, že to není správné to dusit, takže jak na něho? Říct mu to narovinu, že mi tyhle dvě vlastnosti vadí a že bych chtěla aby s tím něco dělal?
Jinak máme úplně bezproblémový vztah.
Můj přítel je stejný jako ten tvůj....Ví, že udělal chybu, ale nechce to přiznat a nakonec jsem ta nejhorší já a nakonec za to ještě můžu i já...
Takže já mu raději nic neříkám a vím, že pravdu mám já....radši budu potichu, než se s ním hádat.
U nás stejné.. Neříkám že mám zrovna nejkrásnější povahu, ale prakticky neexistují kompromisní hádky, partner se mě snaží dotlačit a přesvědčit do všeho, včetně toho, že pravdu má on. Já vidím věci špatně, já neadekvátně reaguju, moje chování a náhled na situaci nejsou normální. Mluvím tedy o nějakých vyhrocenějších konfliktech, jinak celkem pohoda..
Taková diskuze snad nemá ani cenu.. On to ví, že máš pravdu ty, jen je slaboch a neumí si to přiznat. Kašli na to, snaž se to neřešit, i když víš, že tě to třeba mrzí.
Cituji abcde: Říct mu to narovinu, že mi tyhle dvě vlastnosti vadí a že bych chtěla aby s tím něco dělal?
To mu určitě řekni, ale podle toho, co píšeš, bych očekávala, že řekne, že to není pravda, že on se chová normálně atd. Takže pevné nervy!
A jestli se nezmění a nechceš ho opustit (jak tady určitě bude hodně holek radit), tak se obrň pevnýma nervama, časem si už na to zvykneš a třeba se tomu už pak jen budeš smát, jakého tvrdohlavce máš Myslím takové ty ,,všední problémy'', ne nějaké opravdu vážné
Cituji kacii_: To mu určitě řekni, ale podle toho, co píšeš, bych očekávala, že řekne, že to není pravda, že on se chová normálně atd. Takže pevné nervy!
A jestli se nezmění a nechceš ho opustit (jak tady určitě bude hodně holek radit), tak se obrň pevnýma nervama, časem si už na to zvykneš a třeba se tomu už pak jen budeš smát, jakého tvrdohlavce máš Myslím takové ty ,,všední problémy'', ne nějaké opravdu vážné
vtipné je, že on to ví, že takový je, sám mi to řekl...jinak tvrdohlaví jsme oba dost, abych ho zase nekritizovala...
Cituji kacii_: A jestli se nezmění a nechceš ho opustit (jak tady určitě bude hodně holek radit),
tak já si zrovna nemyslím, že pokud jde jen o tento problém, je na místě nějaké fatální řešení.. Jsou přeci jen mnohem horší věci, a každý jsme nějaký, každý máme nějaké věci, který musí ten druhý tolerovat.
Já se jen musím smát (trošku hořce), když si vzpomenu, jak mě ten můj dominantní a neústupný chlap (pokud mu o něco jde) přesvědčoval, že ho dokážu ve všem změnit, když budu chtít. Zatím se maximálně snaží on měnit mě.
Cituji abcde:
jako by jsi psala o mém partnerovi Jen párkrát ve slabé chvilce, když už to bylo opravdu vyhrocené a já bulela jak želva, dokázal přiznat i svoji chybu. Konstruktivní "hádka" je u nás opravdu abstraktní pojem. Nesnáším, když chce něco řešit, protože už dopředu vím, jak to dopadne. Já jsem ta špatná a když něco "podělal" on, tak jen proto, že jsem ho k tomu vyprovokovala. Jinak je taky v pohodě, jen se s ním nesmí nic moc řešit a když už, tak opravdu s citem, po dobrém apod. - to asi tedy preferuje každý, ale u nás už jde spíš o "lezení do zadku"
Omlouvám se za peprný slovník, jestli někoho pohoršil, ale zrovna ráno jsem něco řešili
Cituji Innes: já bulela jak želva
to ja bulím skoro vždycky ...klasická konstrukce naší diskuze/hádky...přijdu s tím, že mě něco trápí/vadí atp....on mi vysvětlí, že je to úplně jinak a že nemám pravdu/důvod být naštvaná atp....naštve se že jsem ho vůbec osočila z něčeho takového...já bulím a omlouvám se...a to jsem byla na začátku já, ten kdo mu chtěl něco vyčítat
Reaguji na Innes:
my řešili včera
měsíc jsme naprosto klidný pár, pohoda, harmonie, a běžné provozní "problémy" ustojíme, zahrajeme do autu, zasmějeme se tomu, mávneme rukou. Pravda, většinou mě semele svými argumenty, což je pro Váhy typické, a já to nějak přejdu. Jenže pak se něco semele, kdy oba vybuchneme jak jaderná elektrárna, ale vždycky z toho vyjdu já jako ta špatná
Cituji abcde: to ja bulím skoro vždycky
brečím, řvu po něm, přeskakuje mi hlas, mlátím dveřma, flákám s čímkoli co mi přijde pod ruku, vytahuju staré křivdy... jo jo, taky to se mnou nemá lehké .. ale to všechno z pocitu lítosti, že mi křivdí a že mě nechce chápat, no..
Cituji pes.filipes: měsíc jsme naprosto klidný pár
tak to si myslím, že je vcelku normální, taky to tak máme třeba měsíc, dva naprosto v klidu a pak týden hádky a pořád nám něco vadí a pak se to zase uklidní
Můj táta, ten má vždycky pravdu. Ale mamka to s ním umí. Vyhýbá se přímé konfrontaci s ním, protože hádat se s ním opravdu nemá cenu. Než by táta přiznal svojí chybu nebo něčí pravdu, to radši vyskočí oknem z místnosti ven.., Ale mamka to umí tak nějak zaonačit, že taťka nakonec stejně udělá to, co chce maminka a ještě kolem ní skáče.
Cituji amelie1111: Ale mamka to umí tak nějak zaonačit, že taťka nakonec stejně udělá to, co chce maminka
nojo, ale co když jde o to, že ten druhý chce něco po nás a my to prostě máme jinak? Nebo zkrátka, v životě jde i o věci, kdy se nelze vyhnout střetu názorů..
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.