Dětský psycholog

Ano dětský psycholog v poradně.

Peggysek
Ahoj. Taky jsem byla s malou u psycholožky a můžu říct, že mi to pomohlo. Poradila pár triků, které by mě samotnou nenapadly. Bylo taky tak nějak kolem jejího druhého roku. Při té příležitosti mi paní doktorka potvrdila, že má malá LMD a doporučila mi návštěvu v pozdějším věku kvůli případnému odkladu do školy. Takže jestli máš kam, tak toho psychologa zkus, za to nic nedáš. Jo a nevím odkud jsi, ale mě psala doporučení normálně dětská doktorka, protože jsem ty problémy konzultovala nejprve s ní. Ale myslím, že bys třeba našla i psychologa který bere bez doporučení.

Ahoj, snad budu psát dostatečně k tématu. Moje maminka je učitelka na prvním stupni ZŠ a vím od ní, že nejen ona, ale i jiné učitelky mají ve třídě děti, které jsou občas fajn, ale pak se chovají tak, jak popisuješ ty. U některých je to výchovou, jsou rozmazlené a moc dobře vědí, že učitel s ním ve škole nic nezmůže (kromě snížené známky z chování, ze které si už děti stejně nic nedělají...) a dělají naschvály, zlobí...Ale některé mají poruchu chování. Vím, že nejdřív se jim doporučuje vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně, tu by měla mít každí škola k dispozici. Tam zjistí, jestli ta hyperaktivita není způsobena nějakou poruchou a potom se to teprve řeší (uklidňujícími léky, nějakým relax cvičením nebo právě u psychologa).

Nepu
já bych řekla, že u nás se to týká ýchovy, dělám něco špatně i když s dobrým úmyslem, ale sama na to asi nepříjdu. Hyperaktivní v pravém slova smyslu není (dle příznaků by neměl být) a a LMD já asi neposoudím. Tak zkusíme nějakou tu psychologickou poradnu. Nevím zda tak malé dítě by mohlo nebo mělo chodit do "školní" poradny.

Ostatním prozatím moc děkuji za odpovědi a snad si přečtu více pozitivních ohlasů.

Peggysek
Tak to zní hodně podobně jako to, čemu čelíme my, již delší dobu. Našemu synovi budou 3 roky. Nejprve jsem zkoušela ptát se po známých, vyslechla si pár "zaručených" rad, nicméně na našeho syna nic z toho nefungovalo. Tudíž se právě zítra chystám k dětské lékařce, aby mi poradila a popř. dala kontakt na dětskou psycholožku.
Jsem ráda, že to tady čtu, jelikož už jsem si začínala připadat jako děsná matka, neschopná. Nevím, kde dělám chybu, přijde mi, že máme prostě extrémně tvrdohlavé dítě.
Děj vědět, jak dopadneš, dost by mě to zajímalo.
Jinak ještě, my jsme celá učitelská rodina, máma, táta, učila jsem i já i manžel. Musím podotknout, že výchovou v pravém slova smyslu to klidně fakt nebývá, super bezvadní rodiče a maj "hrozný" dítě. Jasně, výchova udělá svý, ale není to jen tím. Skoro bych řekla bohužel, jelikož se zdá, že něco prostě ve svých rukou nemáme.
A jako děsně mě vytáčí, jak má hned každej hyperaktivitu nebo poruchu pozornosti a dostane tišící léky apod., prostě jsou s tím hned hotoví, aniž by víc zkoumali.

mám syna 4 roky ,od narození je neklidný..každý mě uklidňoval ,že to přejde ,jsou mu 4 roky a stále je nerváček ...psycholožka mi vyloženě neporadila jak na mé dítě a ,ale jak na dítě všeobecně ,takže důslednost ,trpělivost vše si musí zasloužit ,nic nedávat zadarmo ,vysvětlovat a vysvětlovat,takže takové ty rady které jsme už věděla ,dokonce mi řekla že i plácnutí po zadečku nebo po rukách můžu ....a hlavně dítě je kopie dospěláka ,pokud se rodič nervuje křičí tak dítě to bude po něm v určitých situacíh opakovat ....na Vánoční bezídce řekla učitelka ,že dítě nebude poslouchat co jim říkáme ,ale bude kopírovat jak mi se chováme ...já jsme nerváček a můj syn je taky nerváček ....teď už umím jeho záchvaty celkem kopírovat .

Pokude chceš ,aby jsme na to tady přišli chtělo by to konkrétní příklady.
Psycholožka je dobrá věc ,ale pokud budeš chtít podstoupit pscholochické vyšetření se svým dítětem ,chce to někoho kdo se tak malými dětmi opravdu zabývá a je v tom dobrý ,každý není dobrý pro tak malé děti . při diagnostice ADHD a LMD je potřeba i neurologické vyšetření ,ale ve dvou a půl letech ,má každé dítě období vzdoru tak na tohle bych ani tak nespěchala

Peggysek
My řešíme sice opačný problém, ale návštěva psychologa byla také spíš tak všeobecně o výchově. Aby byla konsultace bezplatná, museli jsme mít doporučení od dětského lékaře.
Zkouším se teď dívat po nějaké literatuře. Hodně dobré knížky o výchově jsou prý od Zdeňka Matějčka. Teď jsem od něj začala číst "po dobrém, nebo po zlém". Tak uvidím.

pliska, pessi
Takže víceméně bych to brala tak, že ten psycholog vlastně nic konkrétního neporadí?
Já mám třeba problém s tím, že tříletý dítě odmítá venku chodit. Takže všude a pořád musím tahat kočár, pakliže nechci nosit patnáctikilový dítě po okolí, což plus nákup a motorka fakt nejde. Nepomáhá povzbuzování, vyhrožování, táhnout ho, nechat ho tam a odejít, prostě nic. On by tam zůstal do druhýho dne. Prostě má umanuto, že nepůjde a nejde. Zoufalý.

Jj, tak to dobře znám. Moje dítě bylo přesně to samé. Když mu bylo 2,5 měsíců, šli jsme k psycholožce, potřebovala jsem se ujistit, zda nedělám nějakou chybu ve výchově. Mě psycholožka hodně pomohla v tom, že mě ujistila, že výchovou to v našem případě není. Byli jsme tam asi hodinu. Poradila mi pár tipů, které zabraly. Pak mi ještě řekla, že ona rozděluje děti na "měkké" a "tvrdé". A to naše, že patří mezi ty "tvrdé", které si prostě neustále budou prosazovat svojí a zkoušet hranice. Opravdu důležitá je důslednost, ale to já jsem. Nakonec mi řekla, že co bych chtěla, že mám šikovné dítě, které je dost napřed a co že si jako představuju, že prostě nikdo není dokonalý a mám být ráda za to, co mám. Což jsem nakonec musela uznat. A mám prý být trpělivá, že se to bude postupně zlepšovat.A měla pravdu, dnes už je to absolutně ok.

Mobik
Tak to jsi mě hrozně uklidnila, ve svém okolí takhle "tvrdé" dítě fakt nemáme, proto už si začínám připadat divná. I dostat ho ven je úsilí a vůbec, no ale to asi znáš. Tak mě těší, že se to snad i časem zlepší. Důslednost určitě. Je ale fakt, že šikovnej je hodně, chytrej právě až moc, až je to skoro na škodu. Pro nás teda. Dokonale mluví třeba v necelých třech letech a to dvěma jazykama, jelikož manžel je cizinec atd. Takže asi fakt má všechno něco a měla bych se soustředit spíš na to pozitivní. A děsit se puberty.

Teesa
Myslím, že hodně záleží na tom, jaký psycholog je. Někdo tady psal, že mu naopak psycholog pomohl. Takže určitě bych to aspoň zkusila.

pokud moje dítě nechtělo jít,jednoduše jsem se otočila a šla ,samozřejmě pokud jsme byli na bezpečném místě ne na silnici ..on si to pak rozmyslel a takhle je to u nás ze vším ,dřív to bylo s oblíkáním ,asi to bude znít divně,ale zbalila jsme ho neoblečeného do výtahu a jela s ním dolů ,tenkrát byli mrazy, jenom jsme vyšli ven, on si to rozmysle ,takhle jsm to udělala 3x a bylo po problému,sousedka čučela a říkala chudáček malej ,a já řekla tak jestli ho oblíknete tak vám za to i zaplatím u nás nepomáhalo prostě nic ,byl nepříčetnej a při mé skladbě těla jsem ho ani nepřeprala, při tomhle našem výletu vše probíhalo v klidu ,kluk poznal ,že venku bude zima ,já sice byla za blázna že ho oblékám ve vchodu ,ale zabralo to a kupodivu i psycholožka řekla že je to v pořádku ,lepší než se sním prát a ustupovat mu ,že milostpán se neche oblékat ,myslím že psychložka je dobrá věc ,ale ve 2,5 letech i sama psycholožka řekla ,že je zbytčné to hrotit a hned s ním lítata po doktorech..na co nejvíce poukazovala je to důslednost a hlavně neustupovat ..moje švagrová má se svou dcerou problémy ,že se také nechce oblékat ,tak radši budou doma,pak nehce do školky tak babička s ní zůstava doma ,pak nechce jíst tak prostě nemusí jíst ,pak se neche koupat ,tak letí do drogerky koupit novou dětskou pěnu ,aby jí namotivovala ,pak nechce spít tak jde spát celá rodina ,ayb tam nebyla sama ..motivace je dobrá věc ,ale nic se nesmí přehánět

plíska
To s tím oblíkáním jsme taky zkoušeli, šel bez bot a v punčochách. Ale ten řev a druhej den měl laryngitidu, což snad nebylo tím, ale já na to nemám asi nervy. Co se toho odejít a nechat ho, když nejde, týče, to u nás fakt nefunguje, on prostě za mnou nejde.
No prostě se musím obrnět trpělivostí, ale blbý to je třeba když někam fakt musíme a být tam včas, nikdy nevím, jakej bude zase problém. Ale to co píšeš o tý švagrový, tak to si zadělávaj jen na horší problémy. Není to s těma prckama lehký co? Skoro mě to odrazuje od druhýho, bojím se, že to bude opět totéž. Je totiž takovej fakt od narození.

Teesa
tak to můj prcek zase vždy letí zamnou ...a co ho oblíkat postupně ,ráno mu dát punčocháčky a tričko a když budeš vědět ,že půjdeš pryč tak mu u oběda dát mikinu a pak postupně přidávat další svršky..a oblékat se před ním a motivovat ho na to jaký bude frajer..u mého prcka trošku pomáhalo i ,že si sám vybral věci ,které si chce vzít, sice někdy vypadal jak když jdeme na maškarní ,ale fungovalo to ....nejvíc nesnášel když se měl obléknout do kombinézky ,prostě ta zima ho drtila