Dobrý den, ráda bych získala nestranný názor jiných žen :) Je mi 39, mám dvě děti z bývalého manželství a chodím s přítelem který dceru z bývalého manželství, nežijeme spolu. Dceři je osmnáct a se svou matkou se stýká sporadicky, dcera bydlí s přítelem a jeho rodiči. S přítelem chodím oficiálně půl roku, v minulých dvou a půl letech jsme měli velmi komplikovaný vztah, kdy on byl zamilovaný ještě do jiné, se kterou pracoval. Přišlo se na to, že s námi tráví čas na střídačku, samozřejmě včetně sexu, výletů atd. Já jsem to ukončila a on zůsal s tou druhou. Ale city nevyprachaly ani u mně ani u něj a stalo se to, že jsme se k sobě vrátili. Pak ovšem přítel přehodil a vrátil se k té druhé ...tato trojice trvala cca rok kdy pár měsíců trávil s jednou a pár s druhou...nechci tady řešit jak naivní a důvěřivé obě jsme, že jsme si myslely, že jeho návrat k jedné z nás je vždy definitivní a ta druhá už je minulost. S tou druhou jsem se seznámila a vzniklo mezi námi dokonce jakési pouto, jelikož jsme byly obě na stejné lodi a vlastně nám dělalo dobře, když se jedna druhé mohla vypovídat. No celá akce dopadla tak že se přítel umoudřil a rozešel se s ní definitivně a začali jsme spolu chodit. Ta druhá je velmi akční a ještě za doby trvání jejich vzahu, respektive vtahů si vynutila že se seznámí s přítelovou dcerou. Takto s ní navázala kontakt, jezdili na výlety atd. Mně ji nechtěl představit a říkal že to chce čas. Zpětně vím že nechtěl proto, že jeho dcera měla představu že chodí s tou druhou. Momentální situace je taková, že přítel chodí se mnou, ovšem jeho dcera se postupem času stala výbornou kamarádkou s tou druhou, jezdí k ní na víkendy, volají si denně, probírají spolu niterní věci atd...Můj přítel je dobrák který chce být se všemi za dobře...takže když mu ta druhá zavolá že jeho dcera má takový a makový problém ( on o nich neví protože je introvert a se svojí dcerou moc vřelý vztah nemá ) tak on sedne do auta a jede za ní na radu, popř. to řeší přes telefon. Ta druhá si jezdí pro jeho dceru k němu domů a bere ji
Ahoj, s přítelem jsme spolu asi rok. Mám ho ráda, vím že on mě taky, ale poslední dobou asi nemůžu říct, že bych s ním byla šťastná. Máme každý jiné záliby, jiné názory, popravdě si s ním neumím moc představit vychovávat děti a kdyby mě teď požádal o ruku, tápala bych co odpovědět. Veškeré pocity se ještě umocnily v momentě, kdy jsem v práci jsem potkala nového kolegu.
S přítelem jsme spolu byli krátce. Ale prožívala jsem s ním neskutečné chvíle. Byla jsem šťastná a dle jeho chování jsem se domnívala, že on je také.
Půl roku mám nového přítele, je to ten nejlepší chlap, jakého jsem kdy měla, hodný, pozorný, spolehlivý, udělal by pro mě první poslední a jsem si jistá (i po předchozích zkušenostech), že už nepotkám nikoho lepšího. Bohužel má ale jedno velké trápení a já nevím jak mu pomoci.
Přestěhování do nového bytu a tzv. kolaudace s kamarádkami. Jaké nabídnou občerstvení, jaký vymyslet program a zábavu? Jak dlouho má taková akce trvat?
Jak se po všech stránkách vyrovnat s nevěrou? Je možné úplně zapomenout? Nebo aspoň otupit všechny hrany, aby to už přestalo bolet? Jak dlouho je dost dlouho?
Mám takový intimější dotaz ohledně výchovy. Stala se mi teď doma taková trapná situace a trošku mě to trápí. Malinko mám obavy, jestli jsem teď neklesla jako máma.