Démoni ve snech?

Jo jo ochranou bublinu si dělám každý večer v posteli....a asi už budu muset do konce života...protože to co jsem zažívala už nikdy nechci zažít....

Co je to přesně ochranná bublina? Představuji si to asi tak, že si vizualizuji zářivý světlo, do kterýho se před spaním jakoby zabalím. Je to tak? dneska večer jsem to udělala, byla klidná noc.

A Lollo, máš pravdu s tou vodou Pořídila jsem si před časem novou postel a má takové šikovné čelo, takže sklenici s vodou mám při spaní vlastně přímo nad hlavou.

Mimochodem - vzpomínám si, že když se mi zase jednou zdálo o nějakých takových příšernostech, zkusila jsem i ve snu použít to s tím s větlem, ale nešlo to, prostě strašně těžko a pomalu jsem si to světlo dovedla vybavit. To jsem si teď tak vzpomněla.

Kočka Šklíba
S tou vodou jsem o tom četla, že usnadňuje astrální cestování. Takže pro ty, kteří naopak vycestovat chtějí, je ideální Pro ty, kteří se bojí, je lepší tu vodu u postele nemít.

lollo
Já bych docela ráda vycestovala, ale pokud se na mne vždycky nalepí nějaká taková příšera, tak to raději nepokoušet.

Někdy si připadám jako dr. Jekyll a Hyde - ve dne normální život a v noci bojuju v jiných dimezích s démony

lollo
Nemohli by mít ten křišťál i v takových těch orientálních obchůdcích? Já tam kameny viděla.
Jsem z Hradce Králové a o žádném spešl "duchařském" obchodu tady nevím

Luciene1
To jo, štěstí můžeš mít i v něčem jako je "Horoskop" nebo "Malý Tibet" (je-li to v HK ale nevím...).
Asi tam moc velký výběr nebude, ale kameny tam mívají také, to je pravda.

Luciene1
No já ty nejlepší kameny mám z tržnic. Nebo bývaj i dobré někdy v květinářstvích. Opravdu musíš si to projít, co tě napadne a uvidíš.

Ještě mě napadlo, jestli se vám zdá sen tak že ho vidíte svýma očima a nebo se na sebe díváte tak že se sama celou vidíte? Já zatim co jsem se ptala lidí tak většina řekla že vidí sen svýma očima. Já jsem ten druhý případ.

Koukám, že si taky budu muset pořídit křišťál. Už na základní škole jsem hltala všechno možné o záhrobí a ufonech. Pak jsem z toho nemohla spát. Na hřbitov jsem chodila strašně ráda. Pamatuju si, jak jsem tam i kdysi obrečela takovou malou holčičku, co tam byla pohřbená. Protože tam mám pohřbeného dědu, tak jsme na hřbitov párkrát do roka chodili a já vždycky ještě za tou holčičkou. Na střední už mě hřbitovy pustily a hodně let jsem tam nebyla. Teď už mi bude třicet a není to zase tak dávno, pár let, co jsem se šla podívat i za tou holčičkou, ale už tam nebyla. Zřejmě do jejího hrobu pohřbili někoho jiného. Bylo mi tak nějak divně. Vůbec nevim, proč jsem to dělala. No, ale to jsem trošku odbočila. Už od mala mám taková období, kdy se mi spí dobře a zase naopak špatně. Spím neklidně v místě, kde jsem vyrůstala, takže u mamky. Když k ní přijedu na návštěvu, tak se jeden den vyspím a další se pořád budím. Mám takové divné pocity, že tam se mnou někdo je. Budím se ze snů, ale bojím se otevřít oči, aby v místnosti opravdu někdo nebyl. Teď bydlíme s přítelem v podnájmu a to je ještě horší. Usnu, spím na břiše a pak se mi zdá, že mi někdo stahuje peřinu, jako by mě odkrýval od hlavy, takže jí chytnu a přikryju si s ní hlavu. Probudím se při tom a strašně mi buší srdce. Pak řeknu, jdi pryč, já tě tu nechci. A za chvíli usnu. Věčně se mi zdá nějaký sen, to vím, ale jak se takhle vylekám, tak si nemůžu vzpomenout, co to bylo. Zdají se mi různé sny a to docela často, ty si pamatuju. Jen když se mi tohle přihodí, prostě nevím. Taky si někdy nejsem jistá, jestli se opravdu probudím nebo ne. Poslední dobou se mi i začalo stávat, že mi najednou při spaní do obličeje začal proudit studený vzduch, takový chvilkový náraz. Oči prostě nechci otevřít a někdy je mám tak těžký, že by to ani nešlo. Cítím, že je tam někdo cizí. Před tím jsme bydleli s přítelem rok v jiném podnájmu a to se mi nestalo ani jednou, tak už jsem si říkala, že jsem z toho venku a teď tohle. Ducha jsem nikdy neviděla, bráním se tomu, co to dá. Pořád jim zakazuju za mnou chodit. Taky už jsem tak prdlá, že prosím tátu, aby s tím něco udělal, ale hlavně, aby se mi neukazoval, že jak bych ho viděla, šla bych za ním... Zemřel mi před několika lety. Asi už mi možná hrabe, já nevím.

to co tady popisujete mi připomína jeden film "PARANORMAL AKTIVITY " DES

Tohle se mi stávalo jako malinký holce. Proto se naši děsně divili, že spím s peřinou přes hlavu, úplně spocená a nedokázala jsem jim to vysvětlit, viděla jsem prostě kolem sebe různý "duchy" a entity. A to samý asi má můj malý syn, protože taky začíná spát s peřinou přes hlavu. Jinak to bušení srdce je většinou zvýšený adrenalin, ten stoupá ve styku s entitami. No teď už se toho nebojím, ale jako malá jsem z toho měla docela problém, nebyla jsem schopná spát normálně.

Ale jinak důležitý poznatek je ten, když se přestanete bát, nic už vás otravovat nebude. Řekla bych, že většina těchto bytostí vysává energii a tu energii jim dáte právě tím, že se bojíte. Bylo mi řečeno, že je dobré si vždy představit bílé světlo a rozpustit každýho nezvanýho návštěvníka a nebo já to dělám tak, že prostě si řeknu "v duchu": Vlez mi na hrb, entito" a je pryč

lollo
Což to já také říkám, ať jdou do háje, že na ně nejsem zvědavá, ale strachu se zbavit pořád nedokážu.

Mnojo, chce to trochu cvik asi. Pokud to není nějaký extrém, kdy je třeba exorcista nebo někdo podobný, tak se není třeba bát. Lidi jsou často horší než tito "démoni".

lollo
Extrém to není. Musím se to teda zkusit nějak naučit.