Dáváte si najevo lásku aneb romantika v dlouholetém soužití

To zkusím též Taky jsi dobrá, že tak mladičká máš už šestiletý vztah

dík no není to jednoduché, samo ani z jedné strany... ale i když si stěžuju, jsem ráda za to co mám "doma"..

Ty jo myslela sem, že po těch 6 letech už toho druhého fakt zná, i když spolu nebydlí.. Jak často ste spolu bývali během chození? Včera jsem nad tím trochu přemýšlela.. a o čem je společné bydlení? Bojím se, že až spolu budem bydlet, jak říkáš, bude čas jen na domácnost, člověk přijde z práce a bude si chtít udělat to a to..S tím druhým třeba vůbec nebude a když, tak si řekne šak přijdu dom pak a budem "spolu". Třeba teď když to tak vemu, snídáme spolu, obědváme spolu, večeříme spolu, díváme se spolu na tv, chodíme se spolu mýt a pak spolu jdem i spát... (nemluvím o odpoledním programu, když máme oba volno, trávíme odpo spolu).. ale nedokážu si představit až spolu budem bydlet-to budem toto vše dělat každý zvlášť a doma kolem sebe jenom chodit? No děsím se toho... To budem žít jen vedle sebe ne spolu.. Zajímalo by mě, jak udělat, abysme i při společném bydlením byli spolu ne jen vedle sebe? ale to ty asi nevíš, taže otázka pro dámy, které nám třeba poradí jak to mají ony

To je krásný když tak čtu vaše příspěvky no jo, ten můj taky není romantik. Taky spolu nejsme dlouho, zatím jen 3 roky. Není to takové jako na začátku vztahu, to je jasný, Občas (ale to fakt vyjímečně) mi řekne že mi to sluší, většinou má spíše takové rejpavé poznámy: "ježiš, co to máš na hlavě" (v horším případě na sobě). Když něco chci ( třeba kytičku) nebo nějakou pozornost tak se mi tak vážně zeptá: "ty něco slavíš"? . Ale já už si to tak neberu. Jsem hlavně ráda že si máme co říct a vztah nám klape. Aba máme stejný smysl pro humor. Ale tyhle lichotky a tak mi chybí

Pepis: Společného bydlení se vůbec neděs, každý to má jinak a někomu se společným bydlením může vztah "zlepšit", nebo jak to říct. My jsme se vídali o víkendu a třeba jeden den přes týden, jelikož já studuju a přítel pracuje v jiném městě. Bydlela jsem s mamkou, takže přes týden třeba přijel na návštěvu, přespal...ale víkendy jsme mívali společné. S tím společným bydlením to není tak, že žijete vedle sebe...jen už prostě musíš řešit jiné věci, než co si vzít na sebe, když jdete do kina (příklad). My jsme se sestěhovali začátkem července, zařizování domácnosti, nákupy...atd. Jak jsem se na to těšila, tak to pro mě začalo být časem únavné. Za další musíš myslet na to, abyste měli co jíst, co nachystat třeba k večeři...v domě je třeba taky něco podělat...takže jsme přišli z práce (já z brigády), něco pojíst, hodit oprat prádlo, mezitím umýt nádobí, něco na zahradě, pověsit prádlo a furt něco děláš a najednou večer. Takže já třeba dělám něco doma, přítel na zahradě..každý jsme jinde...ale i přesto mi na něm začali vadit takové ty mouchy, o kterých jsem samozřejmě už dřív věděla, ale nezažívala je v takové míře. A když se to opakuje každý den, den co den, tak věř, že tě to pak už začíná pěkně vytáčet. ale to je samozřejmě i o povaze. No já si teď byla na víc jak týden odpočinout u mamky a jak jsme se s přítelem zase rádi viděli

Vím, přesně vím o co jde... Většinou když sme spolu bývali o prázdninách s přítelem sami, tak sme v podstatě nakupovali, vařili a vymýšleli co bude k jídlu spolu... Minulý týden sem měla tu čest být s přítelem sama 14 dní, chodil do práce a já se o něj "starala".. Pořád jsem musela jen myslet na to, co vařit a tím pádem nakoupit, atd atd, takové ty starosti každé ženy v domácnosti... No teda musím říct, že když mi po celém tom dni, (kdy sem jen neustále myslela na to, co nakoupit, co uvařit, co mu dát na svačinu do práce, teď umýt nádobí, to a tamto...) večer dal tak tak pusu a otočil se a spal, bylo mi do breku.... Budu si holt muset zvyknout... Vím, že toto je normální.. ale zjistila sem, že co vím naprosto přesně, že nechci zůstat žena v domácnosti.. to by mě zabilo... Ještě k tomu přítel si celkem potrpí na dobré jídlo, taže s mým kuchařským uměním sem se musela jo snažit celkme se bojím aj toho že az za několik let dostuduju a pak začnem bydlet, aby to neskončilo fiaskem... Nějak tak celkově... P nějakých 9ti letech chození spolu teprv začít byldet.. no uvidíme...

Zajímá mě, zda je i po více letech (aspoň tři roky společného bydlení) soužití s vaším partnerem součástí vztahu romantika, vyznání a lichotky, tak jak jsou známy u čerstvě zamilovaných?

Já jsem s manželem 18 let, to je tedy víc jak tři roky ... Nikdy nebyl romantik, ale čím jsme spolu déle, tím víc si vážíme toho druhého, dalo by se říci, že se máme rádi čím dál tím víc a kupodivu se mi i víc líbí než zamlada. Když jsem mu to tuhle říkala smál se, že to cítí taky tak. Lichotky nepěstujem, vyznání taky moc ne, ono co taky vyznávat, když dělá pro rodinu první poslední ...

Pepis - ale manželství není starat se o manžela, žijete přeci spolu, můžete spolu i vařit, nebo jeden vaří a druhý si s ním aspoň povídá, manžel si kolikrát vezme do kuchyně počítač a po očku pracuje, nebo hledá nějaké recepty .... Jestli si přítel potrpí na dobré jídlo, tak ať se taky trošku snaží. Nejsi jeho matka. A nezvykej ho na to, nebo budeš za otroka.

Ne, to zas nemůžu říct, že bych kolem něj jen běhala, to ne.. Spíše když chodil do práce, tak sem si na oběd uvařila a on to jedl když přišel z práce.. Jinak když jsme u něj, tak se o mě stará on.. Nemůžu říct, že by si sedl ke stolu a čekal co mu připravím.. Jak říkám, to se spíše stará o jídla on-a to jak o snídani, večeři, tak i oběd... Ale díky za radu budu častěji muset myslet pak, že se nemám snažit vše zvládat sama, abych mu dokázala, že sem nejlepší-to je největší blbost, jakou bych nechtěla udělat a budu se snažit mít ji na paměti.

Moje řeč holky také sice s přítelem nebydlím, ale když jsem u něj třeba týden tak také vařm, ale kupodivu docela ráda. Mam asi hodně velký štěstí že ten můj je zvyklej dělat skoro všechno jako žena. Vaří snad 10x lépe než já (a takový mnamky), pere, žehlí, luxuje, vytírá... všechny domácí práce.. A proč? Protože je na to zvyklý z rodiny. Jeho mamka ho taky k tomu pěstovala, takže já ji jen mohu poděkovat, protože už má aspon naučený že všechno v domácnosit nedělá žena

To máš teda parádní... Ten můj je tak max rozmazlený... Ale není to tak, že by si neuměl udělat jídlo a čekal až mu někdo udělá, když je nádobí ve dřezu, tak ho taky doknce občas napdne, že by chtělo umýt... Ale že by na to byl zvyklý nebo vyloženě k tomu vedený, to nehrozí už jsem říkala jeho mamce, ať ho tak nerozmazluje, co s ním budu pak dělat...

Ahoj, ja jsem s přítelem 3 roky. je mi 21.Bohužel mi nedává city najevo, cítím že mě má rád, ale mě to prostě nestačí,neříká mi, že mi to sluší, neobejme mě sám od sebe, ja už nevím co mám dělat. Čím mi to tak dává najevo je, že mi hodně věci zaplatí, ale to pro mě není důkaz lásky. Pořád si kladu otázku, co je špatně a jestli to mám přehlížet...Už jsem mu to říkala, proč není takový přítulnější, říkal že takový asi není no...:/// poradte holky

I můj současný vztah nyní nijak neoplývá romantikou a pozorností. Přestože vím a cítím, že mě má hodně rád, neumí to dávat najevo... Doufám, že po letech taky začneme šišlat Většinou ty vztahy začínají naopak - ohromnou pozorností, dáváním najevo šílené lásky a najednou to tak není a já si říkám,jestli je to dobře nebo špatně, protože já ty projevy lásky potřebuju...

Reaguji na hafatko:

Hm, taky mi to tak přijde, že já se snažím jako trdlo a on nic. Vždycky má jen velké řeči a pak skutek utek. Já pro něj neustále něco vymýšlím, on pro mě nic. Vrcholem všeho je, že zašantročil můj vánoční dárek pro mě (no, měla jsem tu samostatné téma) a on se ještě neobtěžoval ho najít. Fakt síla a dost mě tyhle věci začínají deptat a vztah jde do háje, protože já nemám chut se furt snažit jen já, ani být na něj milá, jako fakt paráda a co ted s tím. Když mu něco řeknu, tak mi opáčí, že ho zlobím. Hm, jasně a čím jako?

jaký si to udělám takový to mám
- jak tu někdo psal.... tak s tím nesouhlasím, já se můžu snažit jak chci, a romantika stejně žádná budeme spolu 8 let, od 16 pro oba první vztah a ani si nějak neuvědomuji, jestli ta romantika před těmi 8 lety byla.... přítel není romantik vůbec, já zase hroznej ! takže každý narozeniny, výroční, valentýn, vánoce hádky nj když vám nepodá ani ruku, natož koupit kytku ?! a můžu mu to říkat hezky, neříkat vůbec, lehce připomenout, nepřipomínat.... :/ z práce chodím s kytkama a toho mojeho vola to netrkne !
Ale je fakt, že sem tam mi do smsky napíše miluju tě.... jen tak, když se třeba celý dny nevidíme tak cca jednou za 3 měsíce to z něj vypadne )