Daly jste někdy spontánní výpověď z práce?

Ne, to jsem nikdy neudělala a ani to neplánuju - v dnešní době bych si fakt nedovolila být dobrovolně bez práce.

Doufám, že nic takové nikdy neudělám (nebudu muset udělat). Nejdřív bych si určitě našla jinou práci..

Ano-včera..
Ovšem nevím zda budeš můj názor brát. Jsem totiž student,žijící u rodičů, takže ta práce pro mě nebyla smrtelně důležitá a navíc jdu po prázdninách do školy. Ale z první školy jsem odešla a byla půl roku doma. Od rodičů jsem samozřejmě nedostávala nic, protože jsem nestudovala, což je pochopitelné, takže jsem šla a našla si práci. Abych toho půl roku mohla dělat i něco jiného než být doma, jsem ji potřebovala. No ale včera už jsem to nevydržela. Vždy jsem jela do práce s takovým strašným, prázdným pocitem, strachem co se zase dnes bude dít, v práci jsem se nemohla dočkat konce, byla jsem nešťastná, vedení s náma zacházelo hrozně..přestala jsem cvičit, chodit kamkoliv ven(i když puvodní myslenka byla, že potřebuju práci abych ven,cvičit atd..chodit mohla...) Takže jsem včera šla a řekla, že chci skončit a končím za 10 dnů...Mám sice novou práci ale už jen brigádu, takovou občasnou, ne na každý den. Chápu, že ty asi potřebuješ stálou práci a ne nějakou brigádu..Ale pokud bys dopadla jako já, že přestaneš delat vše co tě baví,budeš se cítit v práci špatně a ve stresu, tak asi raději odejdi a najdi si novou, nebo nejakou brigádu než najdeš dobrou práci..

Ano dala, nevydržela jsem "nemilé" jednání nadřízených . . . práci jsem si hledala až poté ve výpovědní lhůtě. Kdyby to bylo samozřejmě z jiného důvodu, tak bych si novou práci hledala před tím, než bych výpověď nahlásila, ale tady jsem potřebovala být, co nejdříve pryč.

Reaguji na tralala: A můžu se zeptat za jak dlouho sis našla novou práci? Já taky dala spontánně výpověď v práci, ale už jsem měla naplánované po tom odjet na nějakou dobu do zahraničí, takže mě to nijak netížilo .

Reaguji na Rita84: Měla jsem štěstí, výpovědní lhůta mi skončila koncem května, novou práci jsem si našla hned za měsíc, nastupovala jsem v červenci. A je to práce, která mě baví a příjemný kolektiv.

přesně. V dnešní době není fakt nárok si moc vybírat a dobrovolně odejít aniž by jsme měli jinou práci zajištěnou.

Reaguji na Peg: Já beru samozřejmě i tvůj názor, protože někdy to chce odvahu odejít z práce i přesto, že pro tebe není ten finanční příjem životně důležitý Jak se říká, každá mince má dvě strany a i pro mě je důležitá jak finanční stránka, tak ta psychická nebo jak to říct.Prostě odhodlat se a udělat si to po svém a nenechat se utlačovat okolím.

Tak tohle mám taky tak.Připadám si tu doslova jako robot a taky jako vetřelec, prostě cítím, že sem nepatřím, že to není pro mě.

No a tohle je mi taky známé Začala jsem si kvůli tomu psát i něco jako deník, prostě takové zapisování myšlenek a jedna z věcí, kterou jsem tam napsala bylo, že mám pocit, jako kdybych tak nějak přestala žít, pořád mám v hlavě jen : práce, práce, práce a jak to všechno vyřešit. Někdy si připadám spíš jako 40ti letá ženská s milion závazkama. Než jako 20ti letá holka, která si ještě může dovolit trochu riskovat. Snad

No právě. taky je mi 20. Práci jsem měla na zkrácený úvazek ale byla jsem tam každý den. Byla jsem tam častěji než chodí moje mamka do práce a ta má normální plný úvazek. Ale je v milém kolektivu, kde se dá domluvit,mají dané směny atd.. Se mnou , protože jsem byla nováček, zacházeli strašně. Dělala jsem všechno, za všechny kteří nemohli..No ještě to tam teď posledních pár dnů přežiju ale kdybych tam měla být další měsíc, tak asi umřu. Byla jsem za tu dobu co jsem v té práci dvakrát nemocná a to někdy nebývám nemocná ani jednou ročně. A není to tím, že bych byla líná a zmáhalo mě pracovat. Vždy jsem měla nějakou práci,brigády..Ale pokaždé jsem si tam našla lidi, které jsem měla ráda, se kterýma se dalo vycházet. To se mi bohužel tentokrát nepodařilo..

já taky...

No přesně tak U mě taky nejde o lenost, ale celkově o nespokojenost. Jen se odhodlat Kupodivu co psaly holky v mé minulé diskuzi ( kterou mi bohužel smazali ), tak drtivá většina z nich měla spíš pozitivní zkušenosti. Což mi připomnělo přísloví : "I pád na dr*žku je pohyb dopředu" Čili, že i když to nevyjde, je lepší udělat něco, než nedělat nic.To se to člověku chytře mluví Tobě se muselo asi neskutečně ulevit viď ?

Jo uplně moc..sice tam ještě pár dnů s nechutí půjdu..Ale aspon si můžu říkat, že je to posledních pár dnů, a nemusí mi na tom zase tak moc záležet, protože i kdyby mi chtěli vynadat za něco,tak už mi to bude jedno, protože pokud se jim moje práce nebude líbit, tak se můžu zvednout a odejít hned. Souhlasila jsem s těmi pár dny jen abych tam ostatním zamestnancům nedělala zmatky a nemuseli jim na poslední chvíli měnit směny apod....Jinak ten deník, to jsem se inspirovala tady na omlazení na diskuzi o tom, jestli si píšeme deník,tak jsem to zkusila a je to fajn, jen nevím co tam budu psát až budu pryč z té práce..

já v mém prvním zaměstnání nastoupila jsem jako asistentka do kanclu, kde si šéf každej den bral na kobereček jednu účetní - byla tam nejkratší dobu a asi i dělala nějaký chyby, každopádně on si to vychutnával, téměř každej den si ji pozval a ona vždycky přišla špatná, někdy brečela. a pak najednou ze dne na den podala výpověď a druhej den už nepřišla. no a mně v tu chvíli bylo jasný, že se zaměří na mě - a taky, že jo. hned další den jsem šla na kobereček já začal tím, že si pozval do kanceláře i mojí nadřízenou, řekl mi, ať si sednu a počkam a s tou nadřízenou se začal bavit ve stylu: "představ si, že se mi ozvala XXX, co minulej měsíc odešla a prej, že chce zpátky" a pak začal mně vyčítat, že když ráno přijedu dřív, než mi začíná pracovní doba, tak si zapálím cigaretu ještě před tím, než jdu do práce. přece bych měla jít hned a podobný moudra nepadlo nic o práci jako takový, jenom se navážel do mě osobně. celou řeč zakončil tím, že teda si mě bude teď pár dní víc všímat a že uvidí, jestli se teda zlepšim, co já na to. tak jsem mu řekla: "co já na to? no, já myslim, že bude lepší, když už zítra nepřijdu." s ledovym klidem a na něm bylo dost vidět, že ho to zaskočilo. dodělala jsem tam, co bylo potřeba a když jsem odcházela, tak on ještě na mě: "mě to mrzí, že jste si to takhle přebrala, nechcete si to ještě rozmyslet?".

mělo to ještě dohru, když jsem si tam po 2 (!) měsících jela pro hrneček, kterej jsem tam zapomněla a zjistila jsem, že mojí práci pořád dělá účetní, která ji jakože dočasně ode mě přebírala s tím, že do tejdne nastoupí někdo novej

a musím říct, že jsem tam měla podobný pocity sklíčenosti, prázdnoty atd. a jakmile jsem vyšla ze dveří ten den, tak jsem měla chuť řvát radostí pak jsem práci hledala necelej měsíc, takže se to dalo zvládnout no.

Dala a včera s 2 měsíční výpovědní lhůtou. A jsem fakt ráda. Už lítám z pohovoru na pohovor... takže o sobě a svých schopnostech najít si lepší práci nepochybuji.

(mimochodem - moje výpoveď následovala pár týdnu po https://www.omlazeni.cz/jak-se-zbavit-40-297893-0.html)