Co váš partner dělá ve vaší společné domácnosti?

Měli jsme to naprosto stejné (to pouhé vynášení odpadků, že ty nic neděláš). Problém je, že on nechápe, co se všechno kolem domácnosti dělá. Buď uklízíš jindy, než je doma, nebo ho prostě nezajímá co děláš, protože se nezajímal ani doma, co dělali rodiče, měl všechno naservírované (tipuju...). Sedni si s ním, až budete oba v normální náladě a řekni, že si chceš stanovit, kdo co budete dělat, aby to bylo spravedlivě rozděleno a lpi na tom, že jinak uvažuješ o odstěhování se...a klidně bych se i sbalila, pokud by s ním nic nehlo... Nedokážu si z vlastní zkušenosti představit, že by to šlo i jinak...

Když jsme spolu s přítelem začali bydlet, tak jsme vytvořili na lednici plán prací, které se během týdne bězňe ďelají, dokonce jsme to měli rozděleno i na sudý a lichý týden. Každý den měl někdo něco na starost, bylo to opravdu nejlepší pro přehled, co vše se v domácnosti dělá, od myčky, prádla, luxování...podle mě pak ten chlap hodně rychle zjistí, že se vše nedělá samo. Prádlo nenaskáče samo do pračky, samo se nevyžehlí. Postupně se vše zajelo a dneska už vše děláme absolutně automaticky bez výčitek, nebo že by měl někdo pocit, že na to ten druhej kašle, máme v bytě čtyři zvířata, takže to je náročnější😉. Podle mě, jak se tyto základní věci nenastaví v začátku, tak pak je už budeš špatně měnit..

Asi bych na to šla názornou formu, když domluvy nestačí.
Nestihl jsi nakoupit jídlo? Tak budeme o hladu, doma opravdu nic není.
Neumýváš po sobě talířky po jídle? Tak už není ani jeden čistý a není na co dát oběd.
Nedáváš prát pračku? Tak už prostě nemáš ani jedno čisté tričko.
Praskne žárovka a nebyl jsi schopný koupit novou? Seď si tu po tmě.

A nevyměkla bych! Jinak opravdu, ale opravdu nedostane lekci

Takového přítele jsem měla taky, bylo to o to horší, že jsme bydleli s rodiči v dvougeneračním domku, takže ne, že nedělal nic v tom našem prostoru ale nepomohl ani v tom společném nebo na zahradě. No budoucnost to nemělo. Vztah tedy skončil z více důvodů ale tohle byl jeden z nich. Teď mám naprosto nejlepšího chlapa na světě, který vaří, umývá nádobí, vytírá, vysává, Vymění žárovky, přidělá poličky...Všechno nějak vyřeší. Miluje práci na zahradě.Takže za mě vyměnit. Vím, že se to lehce říká. Ale já jsem u toho minulého vztahu pořád dělala to, že jsem mu jakoby dávala čas. Vždy jsme si promluvili a já si řekla, tak teď uvidím jak se bude snažit a ono nic a to věřím tomu, že se lidé můžou měnit, já sama jsem toho příkladem ale musí chtít. Pokud něco někomu neustále říkáš, připomínáš a ono se nic neděje, tak se měnit nechce.

Zlepšete vaší komunikaci, tím že si budeš stěžovat tady moc nevyřešíš (jen si krátkodobě ulevíš).

Jeden můj spolubydlící ve věku 2x let neuměl ani normálně vytřít podlahu...

Reaguji na HankaCake:
Myslím, že jak si člověk udělá takové to i má a není moc dobré lámat věci "přes koleno".

Celkem jednoduše jsem naučila svého muže takovým normálním věcem jako:
Prát prádlo - párkrát jsem mu zrovna prala oblečení co si chtěl vzít (jsem to nevěděla).
Dávat nádobí do myčky a uklízet z myčky - občas prostě nebylo ve skřínce (nejsem robot).
Vařit - chtěl se mi plést v kuchyni.

A to mi úplně stačí. Je pracovitej, stará se o dům i zahradu. Vlastně se to tak přirozeně vyselektovalo.

Pereme oba, on své pracovní a sem tam přihodí něco mého/našeho, já peru svoje/naše a sem tam přihodím něco jeho.
Myčku děláme oba, podle toho kdo má zrovna náladu.
Vaří většinou on, pokud nemá náladu vařím já.
On vynáší pytel s odpadky, já čistím koš a dávám nový pytel.
On topí a když se mu vyjímečně nechce, tak zatopím já.
Sází, seje zahrádku, já pleju a on uklízí ten ****** po mě - nestarám se kam s tím.
Já se starám o zvířata, on se stará o dodávky stravy, staví kotce a tak co je třeba. On slepicím rozsvěcí, já jim zhasínám.
Já uklízím, on zase dělá údržbu.

A tak dále. Zkrátka měla jsem nějakou představu a ta moc nefungovala, takže jsme si každý našli "to své" a ono to funguje.

Nijak to nehrotím..., když nevynese koš prostě nebude vynešený, tak ho vynáší. Je to stejné jako kdybych ho já pak neumyla a nedala do něj nový pytel, nebylo by kam dávat odpadky, tak to dělám.

Když chci, aby něco konkrétního udělal/zařídil, tak řeknu... potřebujeme/máme/nemáme atd. a dál se nestarám. Udělá to, bude to, neudělá nebude to. Stejně tak jako když něco udělám nebo neudělám já. Když je to důležité, tak když to neudělá, bude to pro něj maximálně dražší/obtížnější atd., to je na něm.

No a věci které "mají čas" jako třeba když jsem chtěla přesklít dveře, tak jsem vymlátila sklo co mi šlo a když u nás byl kamarád, tak jsem řekla, jestli by to mohl dodělat a tak to ten můj chlap šel udělat, kamarád mu pomohl a bylo to. Zkrátka co nepočká se udělá tak jak chci a co počká to počká.

Takže jaký si to uděláš.....takový to budeš mít.

Naprosto souhlasím. Ten chlap musi chtít. A promiň ale to neni ani schopen koupit žárovku a přidělat poličku? Pak to je neschopný nemehlo.

Jojo, dobrý sex není bohužel všechno..

Tak můj chlap se naučil vyndat prádlo z pračky a pověsit, když dám prát a pak jedu pryč. Teď jsem mimo domov, což bývám často, tak si umí koupit oběd v jídelně a dokonce umýt i kastrůlky 😊 zpočátku nedělal nic, vše dělala ochotně jeho sestra, která ho tím podle mě zkazila. Náprava možná je, ale neni to hned. Já to dělám tak, že když něco takhle potřebuju, říkám - to je jednoduchá práce, to zvládne i muž! Schválně si to vyzkoušej 😊 a když se zadaří a chlap to zvládne, následují nadšené ovace 😊
Ale fakt je ten, že toho moc nechci, on má hodně svý práce a já jsem doma.

U nás to ze začátku bylo stejné. Rok jsme byli spolu, půl roku bydlení. Byl zvyklý od maminky na servis. Pořád dával mamince ještě hromady prádla a ona jemu ešusy s obědy na týden. No pak jsem ho přiměla koupit pračku, protože rozhodně jsem neměla chuť dávat to jeho mamince a řekla jsem mu, že je to velice nedospělé a myslela sem si, že on už je přeci ve svém bytě samostatný a dospělý jedinec. Tak jsme měli pračku a pak jsem mu řekla jak se pere, jak se s tim zachází a ať si přečte návod, tak se naučil prát.. Nádobí jsem myla vždy já, málokdy on, spíš ho dal jen odmočit. Ale zase moc dobře vařil a tak, opravdu mě rozmazloval jídlem a tak jsem byla u plotny jen minimálně. Já spíš pekla buchty a koláče nebo dělala předkrmy a starala se o čistou kuchyň a jídelnu. Pak tedy také nikdy nevytíral, ale zase měli jsme malý byt a všude plovoučku nebo dlažbu, tak to jsem mívala hotové rychle stejně jako mytí malé koupelny bylo rychlé a jednoduché. Odpadky jsem vynášeli zásadně spolu, případně, když jeden nebo druhý byl pryč třeba na dva dny, tak to udělal ten druhý. Navíc jsme třídili plasty a sklo, takže jsme si dělali i procházky ke kontejnerům každý týden spolu. Nákupy v obchodech také spolu, protože jsme pak věděli, že nakoupíme vše a nezapomeneme něco. Dělali jsme spolu i nákupní seznamy.

Můj argument, který na něj zabral bylo, že mám dlouhou pracovní dobu, platíme napůl, tak se i budeme starat o domácnost napůl. A pak také to, že když budu muset dělat vše já po práci a unavená, tak nebude u mně nálada na nic, ani na sex natož energie a tak by tím utrpěl i on z toho. Tak aby zachoval náš sexuální život a alespoň nějakou základní domácí pohodu, domluvili jsme se a i věšení prádla dělali spolu, bylo to pak rychleji hotové a opravdu to lidi ve vztahu může stmelit, když mohou něco dělat společně. Opravdu zjistil, že to co dělala za něj vždy maminka, tak není jen tak. Ta si tenkrát ulevila, že už jí nevozí 25 ti letý synátor kopu hadrů a že ona nemusí ani vyvářet, jelikož se do toho ještě musela starat o nemocné prarodiče někde na Moravě a ještě chodila do práce.

Jde to, lidé se mohou měnit, ale musí opravdu chtít, mít zájem, aby to fungovalo a také motivaci. (ten můj měl motivaci lepší sexuální život, moji lepší náladu a možná i společně strávený čas).

Jak to tak čtu, tak dám mému příteli diplom za chování nebo co My jsme se ani na ničem nikdy domlouvat nemuseli, prostě úplně automaticky každý děláme něco, když jeden nemůže/není doma, zastoupí ho ten druhý. Chceme to mít doma pěkné, takže každý den luxuje buď přítel nebo já - kdo dřív přijde z práce (navíc máme psa, takže každý den je fakt potřeba vysát..) , dá prát pračku, vyndá nádobí z myčky a cestou z práce ještě koupí jídlo. Když přijdu dřív já, dělám to samé já, ovšem s tím, že vařím vždycky já, přítel se chudák sice snaží, ale jíst se to nedá, takže mi to ani nijak nevadí =D Prostě nevím no, nijak se nedohadujeme kvůli úklidu...občas sice zazní něco jako "tady je ale bordel" nebo "tys nevysával?" ale jako spíš to je jen takové to frflání , ale ne že by to člověka fakt štvalo. Ne každý má furt náladu a čas po příchodu z práce uklízet takže obvykle to je tak, jak jsem psala, ale jsou i dny, kdy se jen vyvalíme u televize a neděláme nic z toho

Jinak takové ty drobnosti jako nádobí a špinavé prádlo si většinou uklízí každý sám (když teda nevlítnu do skříně a neudělám tam takový ten třídivý vítr já), špinavé házíme do koše a pak to jeden z nás hodí do pračky, ten druhý to pak zase pověsí a tak..A velké úklidy (okna, skříně, koberce, dveře atd..) si vždycky rozdělíme spravedlivě na půl, aby ani jeden nemohl prskat a aby toho nebylo na jednoho moc myslím, že to máme docela fér a hezky rozdělené, přitom jsme o tom měli snad debatu jen jednou..děláme to automaticky..tvého přítele bych asi zabila musí chtít no...tak si o tom promluvte, ono nic jiného asi nezbývá

souhlas udělala bych to stejně

Když si to čtu, tak jsem chytla asi nějaký vysoce nadprůměrný exemplář Přítel uměl vše už z domova, nemusela jsem ho ničemu novému učit. Je pravda, že si udělám většinu věcí raději sama, ale pokud nestíhám, přítel v pohodě vypomůže. Nedělá mu problém vysát, vyprat a pověsit prádlo, umýt nádobí ani vynést koš. Cestou domů z práce klidně nakoupí a když přijdu domů později než on, tak i navaří. Navíc mu jdou od ruky i chlapské práce kolem bydlení, které mi nic neříkají, tak jsem ráda, že se o to nemusím starat.

Co na mého přítele zabírá, je poprosit, ne na něho hned otráveně štěkat a vytýkat, co všechno měl udělat a zase neudělal. Poté poděkovat za pomoc, v případě dobře odvedené práce pochválit Ale podle mě jsou tohle základy slušného chování, které by se měly dodržovat nejen v partnerském vztahu. Pak často říkám, že pokud nějakou práci uděláme společně, zbyde nám víc času na sebe, to také vždycky zabere. Takže má rada zní lépe komunikovat. Ten druhý však musí projevit nějakou snahu.

Jinak, abyste si nemyslely, že je u nás vše jen sluníčkové. Máte některá problém s válejícíma se ponožkama na zemi? Vždycky se mi zvedne tlak, když mi odvětí, že ještě neměl cestu do koupelny Pak mě vždy dostává ten čurbes, který za sebou nechává po vaření. To ale jen tak pro pobavení, jinak si nemohu stěžovat

My s přítelem taky bydlíme teď nově 2 měsíce, a musím tedy říct, že je zlatý, na všem se domlouváme hned od začátku... Když mě něco vadí, řeknu to mile a poprosím ho jestli by to nešlo dělat takhle a takhle.... Jinak mám štěstí, že je přítel sám na pořádek, takže se vlastně vůbec nedohadujeme. Jednou umyje nádobí on, jednou já jednou ho necháme do rána prostě podle nálady a chuti... když mám já práci dýl, přijde uvaří poklidí a naopak... když není uvařeno vaříme večer spolu, jednou dělá svačinu do práce on nám, jednou já...když se nám nic nechce jdeme ven...Vážně je to o komunikaci a hlavně hned nepeskovat a hodně chválit... Přítel uvaří a já ho vychvaluji do nebes a teď chce vařit furt, protože ho těší že mi děla radost. Opravdu je důležité nekritizovat to se ten chlap sekne a just to dělat nebude... Ale musíte oba chtít a oba si musíte uvědomit a vyjasnit si, že pokud chcete aby se ten vztah vyvíjel někam dál a byl hezký tak musíte oba rovnocenně spolupracovat Držím pěstě.