Co nejvíce oceníte na přátelích

Hlavně, když při mě stojí v těžkých chvílích... a za rohem mě nepomluví.. to jsou pro mě přátelé.. Bohužel jsem před nedávnem zjistila, že už kamarádky nemám, pouze pár kamarádů. Všechny mě zradily až na jednu, která bydlí daleko

to, že mi jsou vždycky ochotni pomoct a když mi je nejhůř, tak mě vyslechnout a povzbudit.. taky mě tolerují v mých rozhodnutích .. a toho si hodně vděčím

Také si to myslím .. nesnáším ty typy lidí, kteří stále melou o sobě a o svých problémech, ale naslouchat neumějí

Ocením když vytuší (nebo jim řeknu) že se cítím pod psa a ochotně si se mnou píší/přijedou atd...
Když dají v těch těžších chvilkách přednost mě před nějákou párty...
Pak hodně důvěra... ten pocit, že ať se opijete jakkoliv a plácnete cokoliv, že je to mezi Vámi...

Reaguji na rickina:

to se tak všeobecně nedá říct, protože každý blízký přítel /kyně mi imponuje něčím jiným, ale hlavně asi důvěra .

Já oceňuji schopnost naslouchat, ale taky ochotu se vypovídat (že mi věří), projevit svůj názor ale neodsoudit (nelíbí se mi co děláš, tady je můj názor, ale neznamená to že tě přestanu podporovat a mít rád), samozřejmě tolerance a jaksi schopnost i přes např. velké přátelství ponechat tomu druhému jeho život, nenarušovat soukromí a intimitu. Ochotu udělat si čas a když je to potřeba, opravdu pomoci. A absolutní důvěra mezi přáteli je pro mě nejvíc... na takové ty přátele typu "kam vítr tam plášť" nebo pomlouvání za zády apod. už dávno nehraju, mám roky pár opravdových přátel a jejich partnery (jsou to stálé páry), nepotřebuju desítky falešných nebo kamarádů jen na oko. Známých mám mraky,ale to už je jiná kapitola...

Kéž by těch pravých přátel bylo více,já v poslední době také nemám moc přátel,řekla bych že mám jen známé.Nejhorší jsou opravdu ti,kteří řeší pořád jen sebe a pomalu se ani nezeptají jak se máte.

umění mlčet. že něco řeknu jedné kamarádce neznamená, že to chci říct i druhé a že musí jít a vyžvanit jí to, protože "bych jí to přece stejně řekla". stejně tak když se o mně něco doslechne, není nutno to všude šířit, nezávisle na tom, co je na tom pravdy. není nutno vyřvávat soukromé věci v plné hospodě. a abych nezapomněla, netvrdit, že kecám, když to nemám zapotřebí, a nezpochybňovat moje hodnoty. - ...hm, tomuhle se ale asi neříká "kamarádka"

Reaguji na rickina: Nejvíce ocením ochotu pomoci, podržet, udělat něco nad rámec povinností.
Měla jsem ´´kamarádky´´, které se ke mně hlásily, když potřebovaly opsat úkol z matiky, něco půjčit, sehnat - já jsem byla vždy ochotná pomoci, ale jakmile na mně začaly tlačit, nebo dokonce chtěly, abych jim ty knížky na půjčení zavezla až domů a pak si pro ně přijela ... mám své hranice, ale občas jsem vyměkla. Pak jsem něco potřebovala já a ony se na mne vykašlaly, aniž by je to muselo stát větší úsilí.
Skutečné kamarádky tě psychicky podrží v tíživých životních situacích, popřejí Ti k svátku, staví se za Tebou v nemocnici...

Nejvíc oceňuji umění naslouchat, upřímnost a snahu na přátelství pracovat a udržovat kontakty (aby to nebylo jen jednostranné). Nedávno jsem se přestěhovala a krásně se tak vyseparovaly kamarádky a "kamarádky".

Jednoznačně nejvíce oceňuji, ba dokonce bych to nazvala základním pilířem, spolehlivost. Prostě když se něco řekne, tak to platí.
Může se to zdát jako maličkost, ale třeba když se domluvíme, že v sobotu pojedeme na výlet a v pátek mi kamarád zavolá, že to ruší, tak opravdu pěním.
Pak bych ještě vyzdvihla určitou "stálost"- praví přátelé by mě měli mít rádi pořád, ne jenom, když spolu momentálně něco prožijeme nebo jsme opilí.

cením si na nich toho, že mě dokáží podržet v těžkých chvílích.. toho, že nevyzradí nic s čím se jim svěřím a že mi dokáží říct pravdu do očí at je jakákoliv .

udržet tajemství,věděla jsme když si něco řeknem, budem to vědět jen my dvě a tak to taky bylo, jinak ani tuto kamarádku už nemám, protože byla totálně nespolehliva co řekla nikdy snad neplatilo, tudíž už mám jen pár přátel okolo, u kterých ocením že mně aspoň nepomlouvaj, což taky není vždy 100%

Já si cenám upřímnosti, pochopení a důvěřivosti. To je pro mě to nejhlavnější