Co je horší, nevěra přítele nebo milence?

A možná hrají roli i finance..určitý standard který by milenec třeba nedokákal udržet

Hotovej Sherlock Teď jde o to, jestli i s přítelem, nebo jen s milencem

...

Do "milence" jsem se šíleně zamilovala. Měl přítelkyni - na tu jsem nežárlila. Ale prožívala jsem přesně to, co Ellenuschca, žárlila jsem na něj, kdykoliv se zmínil o něčem, co by mohla být potencionální další nevěra. Byl to šílený, sobecký, vlastnický pocit, který bych už nikdy nechtěla zažít. Na přítele jsem nežárlila, na milence ano. Na druhou stranu mě asi tahle žárlivost udržovala ve stavu permanentního zamilování (bez kterého bych určitě toho všeho nebyla schopná). Dopadlo to tak, že jsem to skončit musela s oběma (s přítelem jsem byla 8 let, s milencem 3 roky), takže na člověka, který nesnáší změny, to byl docela šok. Teď mám přítele 2 roky. Miluji ho a tohle už fakt nechci zažít!
Ale vzpomínám na tu lásku ráda, byla živočišná, vášnivá... A žárlivost ji zvláštně živila. Ale byla povrchní, a nikdy by z toho nemohl být vážný vztah. Ale o tom to bylo, já z toho vážný vztah udělat nechtěla, byla přesně taková, jakou jsem jí chtěla - nenaplněná. A z té nenaplněnosti plynula neexistence stereotypu, pocit, že to kdykoliv může skončit, takže jsem si naplno užívala každou chvíli s ním. Ta nenaplněnost tomu dávala zvláštní šťávu. Ale jsem ráda, že to skončilo, protože vedle té radosti tam bylo i spousta bolesti, přemýšlení, úvah...
mluvíš mi úplně z duše, asi víš co cítím. Právě to, že tam není ten stereotyp, jen ty hezké věci, nejen sex, ale i tajné schůzky a výlety, pěkné smsky. Bojím se, že kdybych byla s ním doopravdy, sklouzlo by to do toho stereotypu a asi bych žárlila uplně, ne tajně. Taky nesnáším změny. S přítelem jsem 8 let a s milencem 5 let. Je to šílený, vim to sama, klidně moralizujte, si to plně zasloužim...

tak to vůbec, peníze ani v jednom z těch vztahů nehrají roli... s milencem bych se měla po finanční stránce srovnatelně. Navíc sem v tomto samostatná, nespoléhám se na chlapa

Ellenuschka
kolik je ti let?

Ellenuschka
Absolutně vím, co cítíš. Je to už 3 roky zpět, ale ještě si umím ty mé pocity vybavit. Ale i tak nevím, co ti poradit. Ale myslím, že ty ani o radu nestojíš, jen si potřebuješ asi tak nějak vylejt srdíčko. U mě byl případ jiný v tom, že jsem měla přítele, který mě miloval a nepodváděl, takže tu lásku a bolest k milencovi (které neoddělitelně patřily k sobě), doprovázelo ještě černý svědomí. Každopádně jsem věděla, že tu lásku s milencem musím prožít - od začátku do konce. A že konec přijde, to bylo jisté, jen jsem nevěděla kdy. Neuvěřitelně tolikrát jsem byla rozhodnutá to skončit, ale nešlo to, musela jsem počkat, až sama vyhasne. Jenže já v té lásce nevyhasla, já v ní shořela. V každém okamžiku s ním, jsem si říkala, zachyť tento okamžik, plně ho prožij, protože zítra může být všechno pryč. Musela jsem tu lásku prožít se vším, co mi dávala - štěstí i bolest, vášeň, touhu, prázdnotu... Nikdy jsem toho nelitovala a nikdy litovat nebudu. Byl to tak silný cit, úžasné prožitky, že si myslím, že už tohle nikdy nezažiju. Když bych měla bilancovat, tak nevím, jestli mi ta láska víc dala nebo vzala. S ním jsem neuvěřitelně cítila, že tu jsem, že žiju. Ale současně s tím jsem věděla, že jestli z toho udělám vztah, budou tyhle pocity pryč, že se budeme hádat, protože bych začla objevovat vlastnosti, které mi jako milence byly ukradené...

Amal 2211
27

Ellenuschka
jsem sama zvědavá, jak to vyřešíš, protože je to docela zamotaný , každý se do té situace může dostat, to je pravda...já osobně jsem spíš pro vztah,kdy k sobě partneři mohou mít důvěru.Jsem vdaná 23 let a tak si myslím, že o vztazích už také něco vím.Vůbec si neumím představit žít s vědomím,že on má milenku, protže jsem jsem žárlivá a když se naštvu tak i agresivní...nevím, jak by to u nás dopadlo.Amal

Amal 2211
no neni to uplně fajn pocit, že vim, že má tu milenku, ale už jsem si na to docela zvykla, hlavně z morálního hlediska jsem ta poslední, co by mu to měla vyčítat... Taky bych to chtěla mít tak, jak to ve spořádaném životě chodí - věrnost, svatba, děti atd. Asi toho nejsem zatím schopná, furt se plácám mezi těmahle dvěma a jiný chlapi sou mi odporný. Jakmile o mě někdo začne projevovat milostný zájem, stahnu se do sebe, prostě nedokážu si jinýho chlapa představit. S přítelem si jinak rozumíme v dost věcech, hodně jsme toho spolu prožili a vim, že pro něj jsem ta nejdůležitější. Nechci ho ztratit. Ale toho milence taky ne, jistě jde tam o sex, jak již bylo řečeno, ale ten člověk je pro mě zároveň můj nejlepší přítel - v pravém smyslu toho slova, jako vyšší stupeň kamarádství, ne jako označení chlapa, s kterým chodím už x let a nejsem za něj provdaná, tak nemůžu řikat manžel. O to je to vše zamotanější, chlapa na sex seženu vždycky, ale pro mě je důležité i to porozumění, že to přešlo v lásku je můj průšvih, kdybych mu to řekla, bojím se co by mi na to řekl a k čemu by to vlastně bylo dobré...

Ellenuschka
Tak víš co...nech to plavat, cokoliv uděláš někomu ublížíš...ono se to časem samo nějak vyřeší..já jsem přišla na to, že někdy je lepší nechat věci tak jak jsou a oni se samy nějak vyvinou, protože zasahovat do něčeho za každou cenu se někdy vymstí, vím to sama...a hlavně chápu to, že asi každý z nich ti dává něco důležitého, jeden možná cit a lásku druhý super sex...škoda, že nejdou "složit" do jednoho viď? V každém případě ti přeju hodně štěstí a neměj hlavně pocit viny..papa Amal

mám rozdělaných několik vztahů najednou, bo si vybírám toho, který se mě bude hodit a se kterým se budu cítit šťastná, žárlím na každého z nich, je to sobecké, ale je to tak, řídím se myšlenkou, já můžu a ty ne, nechlubím se jim tím, že je ještě někdo druhý nebo třetí, ovšem, pokud na mě nemají čas, vpálím jim, že protože mě zanedbávají, muslela jsem na kafe, večeři . . s někým jiným.
Každou zmíňku o cizí neznámé ženě beru jako potencionální hrozbu.
Když se s nima rozejdu, zůstávám s nima i nadále v kontaktu, zajdeme na kafe, probereme, co nového . .
Nejvíc mě žárlivost bere u toho, do kterého jsem víc zamilovaná
Jinak si myslím, že až se opravdu zamiluju, tak pak nebudu mít potřebu se stýkat s druhým, popř se třetím milencem

to je od tebe ale docela sobecké..Neodsuzujü tě, ale není lepší poznávat chlapy postupně, než najednou?

ne, myslím si, že kdybych cítila, že je to ten pravý, tak nehledám jinde
je mi 35, sedět doma sama u televize, každý večer čekat u telefonu, jestli se ozve, připadat si jako automat na sex?

nebo mám prostě smůlu u toho vybírání, že mají moc práce - nemyslím si, že by v tom byly jiné ženy, spíš práce, děti - - - , ale když by mě opravdu milovali a mysleli to se mnou vážně, asi by se mnou chtěli být i častěji - než si
1. partnert po více než 15 měsících, 2* - 3* týdně mi zavolá, jak se mám, do telefonu mi vypravuje, co všechno musel udělat v práci a jak je nepostradatelný, 1*týdně se sejdem an sex a zase v noci odjede, aby to stihl ráno do práce, má to ke mě asi 20 min autem
2.partner po více než 6 měsících se zmůže jenom na to, jak po mě touží, nezajde se mnou na kafe, na oběd, jen u mě přespí tak jednou za týden a zase odejde - s ním jsem ovšem ve styku skoro každý den
3.partner asi tak měsíc, do kterého jsem se bezhlavě zamilovala - tak jsem přišla na to, že mě vlastně ani nechce

nepřijde mi to sobecké, myslím si, že muži to taky tak dělají

matadi
Dá se říct,že Tě chápu,jelikož mi bude 34let a prostě asi už člověk dělá takové zoufalé činyi když pravda stíhat 3 milence,to bych nezvládla.neměla bych na to nervy,asi by mě to užíraloa,el každá jsme jiná.
Ale máš pravdu v tom,že čas běží a sedět doma a čekat to není řešení žádné.Tak přeji hodně štěstí,ať najdeš toho pravého