Ahoj holky, mám takový dotaz, přiznám rovnou, že s přítelem mám docela volný vztah, jeho podvádění už jsem ňák tak přešla (ikdyž zamrzí to i teď, ale už to neřeším), tak jsem si našla milence, respektive on si našel mě s ním jsem se nikdy na ničem nedomlouvala, skoro bych řekla že téma našeho vzájemného vztahu je jakési tabu mezi námi, on má svoji přítelkyni, ale kdykoliv myslím na to, že by se vyspal s ňákou jinou, je mi uplně zle. Jak prohlásí něco o ňáké kamarádce nebo třeba nějaké souvislosti, které hned nepochopím, jsem uplně vyřízená, ale zároveň nemůžu dát před ním najevo, jsem přeci "jen" jeho milenkou... Máte to některá z Vás taky tak?
Cituji MarketaK: Ne a ani bych nechtěla hlavně vztah kde se dva podvádí a ví o tom bych opravdu nesnesla
moje řeč, v takovém vztahu bych přežívat nemohla. Nicméně to je můj postoj a když se na to odívám z pohledu Ellenuschka...Na koho vlastně žárlíš víc? Na holky od přítele, nebo na holky od milence? Pokud opravdu i jen pomyšlení na to, že milenec má něco s někým jiným, tě užírá víc, než pomyšlení na nevěru úřítele, asi bych změnila právě toho přítele. Neříkám, že ve prospěch milence Ale asi to s přítelem nebude to pravé ořechové, že?
Ellenuschka
odešla bych od přítele, takový vztah ani nepovažuji za vztah...
pokud můžeš, zkus začít vztah s milencem, pokud nechce, byla bych sama, užívala si s milencem a čekala na toho, komu by na mě záleželo a určitě mě nepodváděl
nerozumím tomu, já mám trošku jiné hodnoty, nikdy bych nerespektovala "volný" vztah
Ellenuschka
A proč vlastně ve vztahu s přítelem setrváváš,když máš milence?Sice píšeš ,že je to volný vztah,ale i tak mě to moc na rozum nejde,na přítele nežárlíš a na milence ano?A jak Tě přítelova nevěra může mrzet,když děláš úplně to samé co on?Neodsuzuji Tě,je to Tvá věc a asi ses do milence zamilovala,to pochopím,ale nepochopím proč potom setrvávat v tom volném vztahu.No,každopádně si myslím,že Ti jednou vztah s milencem ublíží,jelikož si do toho dala cit,což bys neměla pokud k tomu přistupujete tak a jde jen o sex,jak píšeš.
Zkus si s milencem promluvit a řekni to,co cítíš,třeba to má stejně,jen se o tom také bojí promluvit.Buď se stane zázrak a nebo hned utíkej pryč,jinak se budeš ničit.
Cituji Amal 2211: já osobně bych se musela hanbou propadnout, vůbec takovou záležitost tahat na veřejné forum
Když jsi tak pohoršená, tak sem nepiš - nikdo tě o příspěvky tohoto typu nežádal.
Ellenuschka
Přikláním se k tomu, co píšou ostatní. Přítele, možno-li, poslat k vodě a porozhlédnout se po novém vztahu, ať už to dopadne s milencem nebo s někým novým. Ale píšeš o sobě málo, takže více se moc poradit nedá.
Vykašlat se na oba a najít si někoho jiného, třetího. Jsou i dost volné vztahy, ale musí to oběma vyhovovat a tady mám pocit, že ses s tím jenom smířila, ale ani náhodou ti současná situace nevyhovuje. To je velký rozdíl.
Zdravím
na mě to působí malinko jako sobeckost,nárokovat si někoho (ač třeba jen podvědomě a ne nějakým vyčítáním že proč by musel spát s jinýma holkama atd když má mě)s kým to tedy podle zařazení MILENEC má být primárně o se-xu a tak to asi i nejjednodušeji klape.
Navíc moc neumím rozumět tomu setrvávání ve vztahu s vaším přítelem?Předpokládám že jste mladá takže něco jako děti nebo něco takového tam jako tmel neslouží
A Váš milenec je reakce na milenky přítele nebo jak to je?
Souhlasím že tohle by chtělo škrtnout jako jednu z kapitol v ivotě a otevřít novou s někým novým nezatíženým ničím z předchozích eskapád
Zanet96
Každý má právo na názor. Mě jen hlava nebere, že pokud se to Amal zdá takový jak to napsala, že se tím vůbec zaobírá. Že musí dojít a prostě zakladatelce tohle říct. Tuhle potřebu bych měla, pokud bych toho člověka znala, jinak je mi to šumák, pokud si někdo nějak zařidí život.
Co se týče problému,taky se mi zdá, že tam něco začíná probíhat mezi zakladatelkou diskuze a milencem. Navíc milenec má přítelkyni. Každopadně přítele bych kopla do zadku, tohle není vztah, kde by mohla budovat něco více. Přišlo by mi škoda ztracet čas ve vztahu, který nemá evidentně budoucnost. Do toho vztahu by se přeci nedalo časem přivést děti.
Takže raději ruce pryč
Na svůj názor má právo každý - to bezpochyby. Ale Ellenuschce určitě nepomůže moralizování.
On každý soudí a nikdy neví, co potká jeho samotného. Také jsem prožila něco odsouzeníhodné a nikdy bych nevěřila, že zrovna mně se to může stát.
Měla jsem přítele, kterého jsem podvedla (on mě s největší pravděpodobností ne, ale jeden nikdy neví). Do "milence" jsem se šíleně zamilovala. Měl přítelkyni - na tu jsem nežárlila. Ale prožívala jsem přesně to, co Ellenuschca, žárlila jsem na něj, kdykoliv se zmínil o něčem, co by mohla být potencionální další nevěra. Byl to šílený, sobecký, vlastnický pocit, který bych už nikdy nechtěla zažít. Na přítele jsem nežárlila, na milence ano. Na druhou stranu mě asi tahle žárlivost udržovala ve stavu permanentního zamilování (bez kterého bych určitě toho všeho nebyla schopná). Dopadlo to tak, že jsem to skončit musela s oběma (s přítelem jsem byla 8 let, s milencem 3 roky), takže na člověka, který nesnáší změny, to byl docela šok. Teď mám přítele 2 roky. Miluji ho a tohle už fakt nechci zažít!!
Ale vzpomínám na tu lásku ráda, byla živočišná, vášnivá... A žárlivost ji zvláštně živila. Ale byla povrchní, a nikdy by z toho nemohl být vážný vztah. Ale o tom to bylo, já z toho vážný vztah udělat nechtěla, byla přesně taková, jakou jsem jí chtěla - nenaplněná. A z té nenaplněnosti plynula neexistence stereotypu, pocit, že to kdykoliv může skončit, takže jsem si naplno užívala každou chvíli s ním. Ta nenaplněnost tomu dávala zvláštní šťávu. Ale jsem ráda, že to skončilo, protože vedle té radosti tam bylo i spousta bolesti, přemýšlení, úvah...
Muki
Hm, no tak je vidět, že do toho nevidíme, že v tomto vztahu bude problémů víc než dost. A tak mě napadá, proč vlastně spolu jsou? Třeba děti? Nebo nějaké jiné pouto? Nebo mají rádi Itálii?
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.