Co děláte pro to, abyste svému partnerovi nezevšedněla?

Pod to bych se podepsala! Neříkám, že ve vztahu nevyvíjím žádnou aktivitu, ale kolikrát si říkám, že by se měla taky snažit druhá strana.

Tak to pak jó...

.. Ale teď vážně. Oba už jsme dospělí a víme, že dítětem se všechno dost podstatně změní, minimálně na začátku to prostě bude jiný, nemalujeme si, že zvládneme všechny ty výlety, dovolené, aktivity, bereme to jako konec nějaké části života a začátek něčeho nového, třeba bohatšího o to dítě, jiné zážitky a tak. Zatím je nám dobře takto, až se budeme cítit na novou etapu, začneme se pokoušet o mimčo, ale OBA víme, nebo aspoň tušíme, co to obnáší (kolem nás je miminek a malých dětí více než dost). O děti se budeme samozřejmě starat oba, takže se nebojím, že by drahý zažil nějaký šok, on má v hlavě mozek a je zvyklý ho používat. Sice se nám líbí náš pohodlný život plný rozmazlování z obou stran, ale nejsme žádní Barbie s Kenem v růžovém domečku, abychom nad věcmi dostatečně nepřemýšleli. Takže tak .

Já neříkám, že to nevíte. To ví většina lidí, přesto mě nepřestává šokovat, kolik chlapů je pak zaskočených a taky nejvíc rozvodů po narození dítěte, ale to už je na jinou diskuzi. Prostě si myslím, že čím víc se chlap rozmazluje, tím hůř pak nese odstavení na druhou kolej po narození děcka. Pokud máš pocit, že děláte pro vztah oba nastejno, tak je to v pořádku. Ale rozhodně bych (po mých zkušenostech) už nikdy nedávala do vztahu víc než ten druhý.

Holky,vy co jste psaly,že děláte něco pro vztah...děláte to záměrně s pomyšlením,že je to pro vztah,aby nezevšedněl?Myslím to tak,že přemýšlíte co zrovna udělat,aby vztah náhodou nekrachnul?
Jestli to tak je,tak to musí být hrozný život.Pořád myslet na to,co pro toho chlapa udělat,aby náhodou nešel k sousedům.
Mě to připadá hrozně stresující.Ale třeba mi to někdo vyvrátí.

...na vztahu se musí pracovat, idální je když pracují oba stejně.. u nás doma je to pěkně půl na půl, anebo každý chvilku tahá pilku )

tak my věci co děláme pro sebe děláme z lásky a ne aby vztah nezevšedněl, spíš je to vše tím, že se milujeme a rádi děláme tomu druhému radost atd.... A musím říct, že tím že se narodila malá se nic nezměnilo, jen máme na sebe méně času, protože takovým středobodem je teď Jasmínka, ale to je samozřejmě jasné.

Jinak hezké prádlo si nekupuji jen pro manžela ale pro svůj dobrý pocit z toho, že si připadám sexy, hezky. Mám ráda pocti že pod hezkém oblečení mám i hezké prádlo.

A není pravda že pomáhání s domácností atd.... je u chlapa normální věc. Mám plno kamarádek které jsou nadšené z toho jak můj muž přijde domů a třeba sám od sebe vyluxuje když jsem to nestihla já, nebo mě o víkendu nechá spinkat do oběda a postará se jak o malou tak udělá i oběd. Za to jim chlap pořádně nepomůže ani s dítětem a o víkendu letí s chlapama na pivko nebo na fotbal. Ale u nás je to asi tím, že manžel je pracovně dost pryč tak je rád s námi, užívá si rodiny a pomáhá rád, protože je to z lásky ke mě . Samozřejmě má manžílek také své mouchy, kdo nemá ale jinak v tomhle ohledu je vážně zlatíčko

A mimochodem můj tatínek také rád pomáhá mamce a pořád mají mezi sebou krásnej vztah. Chodí za ruce, na veřejnosti se políbí atd...Doufám, že mi s manžou budeme v jejich věku také takoví

No, on se člověk vždycky ve vztahu NĚJAK chová: podřizuje se partnerovi partnerovi/dominuje partnerovi,nechá sebou cloumat/sám někým cloume,je slépka/je domina, stará se o partnera/kašle na něj ..Pro mě je samozřejmé chovat se tak, jak je to pro mě přirozené, prostě nic nepředstírat. Naši mají výjimečně krásný vztah, takže jsem vyrostla v prostředí bez hádek, s výletama, s tím že taťka mamce nosil kytky, mamka taťkovi vařila jeho oblíbená jídla, oba doma pracovali stejně... Takže je jasné, že to samý chci i já, moc si nedokážu představit, že by to mělo být jinak. No a naštěstí to má manžel podobně. Takže se vlastně oba chováme tak, jak jsme to viděli u rodičů a jak je to pro nás přirozené. Nejspíš to bude tím, že se milujeme .
A nepřemýšlíme nad tím - tedy do té doby, než v rozhovorech s kamarádama vidíme, že to může být i jinak. I proto jsem sem napsala, protože to, co je pro mě naprosto běžné, může být pro někoho dar z nebes. Nebo z pekla, podle vkusu ..
Takže dárečky, výlety, hezké chování - způsob partnerství, na který jsme oba zvyklí, chceme tomu druhému udělat radost, myslíme na sebe.
Být pro něj hezká - tak jednak jsem ráda hezká obecně , tím spíš se chci líbit jemu (platí to samé co o řádek výš).. Tak bych mohla pokračovat.
Není to tedy tak, že bych v bezesných nocích přemýšlela, co druhý den udělám, aby mi neutek , prostě je to jen soubor věcí, které dělám samozřejmě, protože manžela miluju a které se dají podřadit pod titulek diskuze. Ale i tak, vždy mám na paměti nejlepší radu, co jsem kdy o vztazích dostala, totiž tu, že vztah není stav, ale proces, takže partnera v žádném případě neberu jako samozřejmost, vím, že zítra už být spolu třeba nemusíme.

Pro mě je to normální.
Je pro mě normální,že mě nosí v náručí z moře,abych neměla špinavá chodidla,že mi běhá pro zmrzlinu,když se opaluju.
Doma mi dělá snídaně,donese mi dobroty,když si třeba čtu,jezdí se mnou nakupovat a nosí mi do kabinky věci na zkoušení,prostě se chová naprosto normálně,jak je běžné u chlapů k ženám.
Ale ke mě se tak choval každý,tím pádem na tom nevidím nic zvláštního.

Holt tak nějak nevím,co dělat extra pro fungování vztahu.Kdyby mě nemiloval,tak se mnou asi nebude i kdybych se stavěla na hlavu.

Jersika
To co píšeš jsme měli s manžílek když jsme ještě neměli Jájinku a jak jsem psala narozením Jájinky se nějak nic moc nezměnilo, ano, máme méně času na kino, večeře atd... Svět se točí kolem ní, jé méně peněz kvůli hypotéce, více se kupuje Jájulce atd... ale pořád je náš vztah krásnej. Manžel nezažil žádnej šok když se narodila malá, oba se o ní rádi staráme. A podle mého Vy budete mít s partnerem totéž, to co píšeš totiž není o rozmazlování ale o lásce, harmonii a pěkném vztahu. Kéž by to tak měli všechny páry

Laky
Ano pro tebe ano, jako pro mě, protože též tohle mám doma ale obě musíme děkovat osudu že jsme si takové chlapi vybraly, protože tohle pro nás ,, normální" je pro některé ženy jen pohádka o princovi na bílém koni, bohužel. Já jsem měla možnost na to nahlídnout z obou stran versus můj otec a několik šílených let co byli s mamkou a pak můj báječný nevlastní tatínek a žití s ním

Taky ne. To musí být oboustraný, jinak to nemá cenu. Když se jeden snaží a druhej si jen užívá, nemá ten vztah budoucnost.

Ježíš, to je jak kdybys psala o mém manželovi ! I s tím nakupováním! No a můj předchozí přítel se choval taky tak..

Děkuju, taky věřím, že to tak bude. O tom rozmazlení píšu s nadsázkou, samozřejmě .. A jsem ráda, že nejsme žádná výjimka, že je náš těch "šťastných" víc, protože v okolí takových párů bohužel moc nevidím..

Tohle mě přijde teda naprostě přirozené, to snad žádnej chlap nenechá ženskou aby se oblíkla, letěla si pro další oblečení a nanovo ne, nebo jo

jde o to, že pokud partner (ona či on) tohle dělá, pak se nikdy nevytratí láska. Protože já i můj to děláme dobrovolně, ne proto, žemusíme, ale proto že chceme, proto, že nás oba těší dávat si miliony pusinek a být splu pořád (píšete tady, že to je normální - já ve svém okolí neznám nikoho kdo by podobné věci dělal..naopak holky pořád říkají: já se na něj můžu vykašlat, ať si vyžehlí sám; jdu na víno s kámoškou a on ať si dělá co chce...no to já ani můj by jsme nikdy neřekli a nám to klape, ti ostatní se věčne rozcházej a hledaj další s kterýma to zase blbě dopadá).

prádýlko si neberu proto, aby byl rozmazlenej, ale proto, že já se sama dobře cítím když zároveň dobře vypadám (v bobeckách se teda dobře necítím)...Navíc si myslím, že pokud ženská jde na schůzku načančaná a jakmile ho chytne už se neumí ani namalovat, tak to potom je ona ta která se přetvařovala (měla teda rovnou na první schůzku dojít v teplákách, tak jak pak tráví dost žen zbytek života).