Co dělám špatně, že neprojdu žádným pohovorem?

No jasný, raději konzultuj s náma na Omlázku zadarmo

přesně tak...jak jsi psala, bude to tou introvertností - když to poznal tam ten pán hned, poznají to i ostatní a to, co uvádíš, jsou pozice, kde se to moc nehodí...něco jiného je umět se výborně vyjadřovat písemně a něco jiného pak je, když máš mluvit tváří v tvář - reakce, jestli mluvíš spisovně, zakoktáváš se, vypadáš vyplašeně nebo se usmíváš, ...ale třeba i tempo řeči a výška (níže posazený hlas působí věrohodněji)...prostě tam hraji roli velké množství věcí ...ale vážně těžko posuzovat takto na dálku

...nebo se jim prostě třeba jen nelíbí tvůj styl oblečení, vzhled...na takové pozice bys měla vypadat spíš seriozně a elegantně, ne ve sportovním atd.,taky je lepší vypadat spíš starší jak mladší...nevíme ale jak vypadáš, takže je to hodně těžké vážně takto odhadovat a neber si z toho nic, co jsem napsala, ve zlém je to prostě jedno k druhému...

Reaguji na Ančí:
Docela chápu že ti tak dlouhá neúspěšného shánění brigády sráží sebevědomí. Počítej s tím že hledání zaměstnání nebude o nic lehčí. Dcera hledala práci po ukončení VŠ skoro 5 měsíců. Podle toho co vyprávěla probíhají výběrová řízení často velmi podivně a ještě častěji je rozhodnuto již předem. Takže se nenech odradit, problém vůbec nemusí být v tobě.

No jak kdy, ale často je ta exkluzivita spíš na škodu, stačí jedna nepřející šéfová která má rozhodující slovo. Vím o jedná a ta nejdříve při pohovorech vyřazovala ty hezké a atraktivní.

Ano, vím, že svět neprůbojným nepřeje a jasně, že se snažím s tím něco dělat (nejen pro pohovory, ale i pro normální život samozřejmě). Ale ono je to těžké, člověk se uplně nepředělá, že jo. O tom panáku už jsem vážně uvažovala, ale neudělala jsem to právě proto, aby to ze mě nebylo cítit. A musím říct, že už jednou mi to pomohlo při zkoušce, tak možná, že do toho příště půjdu Ale zrovna na té recepci mi přišlo, že jsem komunikovala průbojně. O své angličtině mám totiž dost vysoké mínění, a když mluvím, tak jsem mnohem víc v pohodě, než když mám mluvit česky. (Za angličtinu se tak nějak skryji, v češtině víc řeším obsah toho, co říkám, a to mě znervózňuje.) Ono mi tam teda bylo řečeno, že mě berou a že mi v 16 hod. zavolá majitelka, protože ta má u sebe rozpis, aby se mnou domluvila první službu. No a protože se nikdo neozval, tak usuzuji, že nakonec asi vybrali někoho jiného.

Jinak co se týče praxe, tak tu právě nemám. Sice jsem dřív někde pracovala a to na poměrně samostatné pozici, ale je to úplně mimo obor. A navíc mám pak rok v životopisu hluché místo (kdy byl vážně nemocný můj blízký člověk) a teď už vlastně další rok, kdy hledám, ale zatím se mě na to nikdo nikdy nezeptal.. Jinak vysoké nároky nemám, o financích nediskutuju nikdy a časově taky většinou nebyl problém.

mě taky nikam nechtějí, mám teď jen brigádu na kterou jsem se dostala díky kamošce, nebýt jí tak ještě trčím doma. Jsem vedená 2 roky na pracáku. Za ty 2 roky jsem odeslala asi 40-50 žádostí (nemám více možností) a 70 takových těch žádostí, kde nikoho zrovna ani nesháněli a já se jim nabídla. Je mi z toho děsně. Brigáda už končí a já nevím co bude dál. Ve většině případů se ani neozvou. To mám ještě smůlu, že nejsem moc komunikativní a neumím cizí jazyk. A krasavice taky zrovna nejsem, takže co se mnou bude ví jen bůh.

Reaguji na sheili:
Vůbec si to neberu ve zlém, jasně že jsem nějaké takové reakce čekala. S tím jsem počítala. Jo a ještě jedna věc, oni často hodnotí v širším výběru i podle fotky, tak myslím, že problém bude asi vážně v tom vystupování. V oblečení bych taky problém neviděla, myslím, že se umím obléknout přiměřeně situaci a běžně chodím na podpatcích, takže ani chůze nepůsobí nijak strojeně.

Ještě bych ale ráda podotkla, že na sobě opravdu pracuji a když srovnám sebe před 5 lety, tak teď si přijdu neuvěřitelně sebevědomá, je to obrovský rozdíl. Navíc myslím, že se stydlivostí jsem se sžila a umím s ní celkem pracovat. Prostě sice patřím ke stydlivější části populace, ale žádný extrém. Znám lidi, co jsou na tom hůř. Takže to asi jediný problém nebude.

Další věc je, že opravdu vypadám hodně mladě. Když se nenamaluju, tak na 13, ale i nalíčená tak maximálně na 17. S tím prostě nic víc udělat neumím, mám tmavší vlasy, kamarádka kosmetička mě celkem naučila se "zestaršit nebo řekněme zeserióznit", ale víc to nějak není v mých silách. (Mmch je mi 24.)

A moc všem děkuju, že mi radíte. Snad to pomůže

ančí
a můžu se ještě zeptat odkud jsi? Je zajímavé, že tě na tolik pohovorů zvou a pak nic. Já to mám naopak. Praxi mám velikou, na vš jsem v posledním ročníku a skoro na žádné mé odpovědi na práce se mi nikdo neozýval a když už se ozvali tak mě chtěli, ale mě se tam zas z nějakého důvodu nechtělo Malý plat a podobně. Před 2 měsíci jsem konečně po roce našla vysněnou brigádu nebo spíš práci na pol. úvazek na Britském velvyslanectví

Jsem z Prahy, takže už nevím, kdo by měl mít šírší možnosti. Navíc v téhle době. Asi je tu ale o to větší konkurence. (Řekla bych, že tak 60 - 70 % jsem se dostala do užšího kola, ti zbylí se obvykle neozvali vůbec.) A ty?

Reaguji na Ančí: jj, snažila jsem se ti napsat něco konkrétního, ne jen psát obecně, tak jsem ráda, že jsi to pochopila v dobrém, že se ti snažím poradit... to, že vypadáš na 17 i s líčením určitě taky hraje velkou roli, tak aspoň, že jsem se trefila do jedné s možností ...doporučuju třeba i nějaké seriózní brýle (i bez dioptrií), podpatky, vhodný střih vlasů...existuje na to spoustu fíglů, i tady najdeš nějaké tipy v různých diskuzí, tak si je přečti

Reaguji na Ančí: a hlavně úsměv

Já ti moc neporadím, protože mě taky nikde nechtějí, ale u mě to zřejmě bude tím, že de facto nemám žádnou praxi Pak je to už tedy začarovaný kruh. Nejlepší je, když má člověk známosti na správném místě (ty já nemám), pak jde všechno líp. Ještě mě napadlo, že by jim u pohovoru v mém případě mohl vadit cizí přízvuk - to asi hodně lidí odradí, ale bohužel už to ze sebe neodpářu. To, jak člověk mluví, má velkou relevanci. Zkus se zamyslet, jestli tvůj problém nespočívá také v nesprávné řeči. Nemluvíš třeba moc rychle nebo moc potichu, event. nahlas, jde ti dobře rozumět?

Neboj, to bude v pohodě, pravdou je, že na částečné úvazky je největší nátlak a většinou se obsazují ze známosti, každý má v okolí nějakého toho studenta, který potřebuje job ( u nás bylo už několikrát stornováno výběrko na part time, protože byl dosazen něčí známý, což ne vždy bylo ku prospěchu). Navíc pozice asistentky chce většinou usměvavou,otevřenou a komunikativní povahu což u introverta může být trochu problém. Pokud máš dobrou angličtinu, tak ji klidně doučuj a pohovory ber jako koníček...

Ahoj Ančí,

zkusim Ti jako personalistka poradit a to klidně zadáčo, ostatně ještě taky dostudovávám a ráda pomůžu. Životopis budeš mít velmi pravděpodobně ok, když si Tě pozvou, takže za to se můžeš pochválit, dobře napsaný životopis se vidí málokdy, často to bývají dost hrůzy. Pohovory bohužel dnes dělá spousta lidí bez vzdělání a vlastně to posuzuje tak od oka. Což neni úplně fér a pak mají personalisti takovou pověst jako mají, bohužel pro ty vzdělané. Hodnotit podle vzhledu není úplně ok, takže rozhodně bych nepřeháněla "bussiness" vzhled, prostě základ je upravenost ( vlasy!, ruce) a čisté boty a šaty, přiměřené oblečení (kalhoty a halenka, vestička, lze cokoli, pozor na výstřihy a délku sukní), ale jako neměl by to být hlavní faktor pro rozhodování. Podle toho jak se vyjadřuješ a jak píšeš, jsi jistě vzdělaná a sympatická holka. Introvertní povaha není na závadu, někde je to i plus, takový ty přehnaně energický a ukecaný free uchazeči nejsou žádná výhra . Pozor na podání ruky, dívej se při pohovoru druhé osobě přímo do očí, ruce dej na stůl, narovnej ramena a nasaď úsměv. Mým osobním typem je, že jsi na ty práce už "překvalifikovaná", oni si prostě řeknou, jo je super, jenže za chvíli končí školu a odejde na plný úvazek a my budem zase hledat, nebo že jim utečeš za lépe placenou prací. Ale důvod může být i jiný. Osobní sympatie získal jiný uchazeč, někdo známý, bohužel to dnes tak často funguje. Kdybys chtěla, napiš mi mail na adresu ************************* a můžem to probrat třeba i osobně, sama vím jak je to s brigádama těžký. Ale pro zasmání Ti řeknu, že jsem dělala pohovor na asistentskou pozici do personálky a dělal se tam test administrativních dovedností a nějaké psychotesty. V oblasti, která zkoumala znalost českého jazyka měli v zadání opravdu perly, hrubky jak blázen, já jsem šťoura, tak jsem jim i ty hrubky opravila. No, co myslíš, nevzali mě, prý bych nezapadla do kolektivu, ale to už jsme se smála, protože to tam vypadalo děsné, paní která mě přijímala mi jen předala formuláře s testy, ani se nepředstavila a vyplňovala jsem to v místnosti s dalšíma čtyřma uchazečkama, takže někde ta profesionalita fakt pokulhává Každopádně držím palcea a přeju hodně úspěchů!

aha tak jeste jednou: napismiconejdrivzavinacseznamteckacz

Ahojky, přečetla jsem si tvé téma. Možná mě teď lidi odsoudí, ale kdybych byla manažerka podniku a hledala asistentku, tak si nevyberu holčinu, co vypadá na 17-náct a působí jako introvert. Tím ti nechci nějak urazit, jen poukázat na to, kde je asi zakopaný pes.
Nevím, jak se chováš při pohovoru, ale určitě to chce nastudovat něco o firmě, do které jdeš a pak se ptát, jak to funguje, jestli můžeš vidět to a to v reálu atd. Teda aspoň takhle jsem to dělala vždycky já a měla jsem úspěch.
Koukat do očí, nekuňkat.
Co se týká vzhledu i barva vlasů tě může udělat starší.