Co dál se vztahem?

Ahoj,
ať to není moc dlouhé, tak přejdu rovnou k věci. S přítelem jsme spolu skoro 2 roky, nebydlíme spolu, ale i přesto trávíme společně poměrně hodně času, jelikož od sebe nebydlíme moc daleko. Oběma nám je 21 let a studujeme VŠ.
Moc ho miluji, někdy by se pro mě rozkrájel, ale problém je v tom, že si občas připadám psychicky týraná a nevím co dělat...

Neustále mu na mně něco vadí, například v sobotu jsme se pohádali kvůli tomu, že jsem byla v pátek s kamarádkami na víně a poté jsme na FB daly "selfie" fotku v zrcadle (řekl mi, že na ní vypadám jak ožr*lá dě*vka). Tím jsem ho strašně zklamala, udělal mi peklo na zemi a už den se mnou absolutně nekomunikuje, na zprávy mi neodepisuje (většinu si ani nepřečte), telefon nebere.

Momentálně jsem ve velkém stresu ohledně zkouškového (studuji medicínu), čeká mě nejtěžší zkouška ročníku a já jsem se na učení už 2 dny nepodívala, protože mi jen vrtá hlavou, co asi tak dělá a jak to s námi dopadne... On místo toho, aby mě v těžké chvíli podpořil, tak mě schválně ignoruje, ikdyž ví, jak moc to nesnáším...

Jindy se hádky týkají například toho, že mu dám najevo nesouhlas s tím, když mi říká, že jsem tlustá a měla bych zhubnout (mimochodem měřím 173 cm a vážím 54kg). Když se jen tak zmíním, že jsem ze stresu už dva dny pořádně nejedla, tak mi odpoví, že je to dobře, alespoň budu pěkně hubená.
Neustále mi předhazuje, jak je nejlepší kluk na světě, jak nikdy nikoho lepšího nenajdu, že každá jiná holka by za to jak se mám já, dala vše. Říkám ano, ale jen kvůli tomu, aby se měla dobře, ne vůli tobě (pochází z dost bohaté rodiny). Na to mi jen odpověděl, ať si tím nejsem tak jistá, protože kdo si je hodně jistý, může být také hodně překvapený...

Na jeho žádost jsem přestala přidávat fotografie s mojí osobou, přerušila jsem kontakt se všemi, kteří mu vadili, začala jsem každý den cvičit, ikdyž toho času na rozdávání nemám, protože jinak bylo zle. A co on na to? Neustále mi něco vyčítá a požaduje víc a víc. Přitom není schopen udělat pár věci, které po něm požaduji já: aby nekouřil (alespoň přede mnou), nelhal mi a byl dochvilný...
V březnu se se mnou rozešel, z ničeho nic mi přivezl věci domů a vzal si svoje, já ho na kolenou uprosila, ať to nedělá, že se změním (ani už nevím, co "hrozného" jsem zase udělala) a od té doby to bylo krásné, až teď mu zase přeskočilo.

Ohledně toho lhaní, lže mi do očí i kvůli naprostým nesmyslům. Například když si píše s nejlepší kamarádkou a mě přesvědčuje o tom, že si celou dobu psal s klukama. Ale také mi lže, když mi například v zimě slíbil, že společně pojedeme na hory a nakonec si domluvil dovolenou s kamarádem. Kdyby jeho rodiče neonemocněli a nepřenechali nám jejich zájezd, tak bychom ani nikam nejeli... Dále se mnou neustále plánuje budoucnost, říká, jak mě miluje až za hrob, chce mít se mnou dětí, dům apod., ale přitom mi DEN před zkouškou oznámil, že možná po těchto prázdninách podjede studovat do zahraničí, což znamená, že by byl mezi námi konec. Věděla jsem o této možnosti už delší dobu, ale vždy mi říkal, že je šance tak 10% a ani tam nechce.

Jsou dny, kdy mi každou chvilku říká, jak moc mě miluje, jak jsem krásná a dokonalá, nosí mi kytky apod. Ale pak jsou dny, kdy ho absolutně nepoznávám. Zítra má důležitou zkoušku, tak si říkám, že se možná jeho chování odvíjí od stresu.

Nejhorší na tom je, že už jsem si na něj zvykla a nedokážu si představit, že bych měla prázdniny, na které se celý rok společně těšíme, prožít sama. Plánujeme dovolenou, výlety a různé věci...

Omlouvám se za dlouhý text, ale potřebovala jsem se vypsat. Co byste udělali na mém místě vy?
Jen bych ještě dodala, že takto se ke mně chová od začátku vztahu.

Za každý názor moc děkuji.