Na návštěvě u ženy, která má jasno

Po létech strávených v zahraničí, kde sklízela obdiv na přehlídkových molech, našla klid a harmonii v romantické části města přímo pod Bratislavským hradem. Svůj byt si Ivana Christová zařídila a zútulnila nábytkem a bytovými doplňky z prodejny kika Nábytek. 

Zvětšit

Ivana Christová je tváří Jarního katalogu kika 2016

S jakým nábytkem a předměty se obklopujete nejraději? 

V první řadě musím říci, že mám ráda přírodní materiály, zejména dřevo. U mě doma i v kanceláři mám parkety, stylový nábytek a spoustu váziček, květinek, sošek, obrázků a dalších drobností, které dotvářejí celkovou atmosféru. Asi nejvíce krásných zbytečností mám kolem krbu, kde ráda odpočívám a doplňuji energii. 

Umíte si představit bydlení v moderním bytě? 

Současné moderní byty jsou pro někoho určitě fajn, ale na mě působí velmi stroze. Já sama dávám přednost romantickému útulnému domovu. Obdivuji současný designový nábytek a bytové doplňky, ale ke mně by se nehodily. Pořádám doma nejrůznější pracovní setkání, veselé pyžamové a jiné akce, které by uprostřed ultramoderního kovu a skla působily jaksi nepatřičně. 

Zvětšit

Nejdůležitější je, aby se mí hosté u mně cítili jako doma

Zdá se, že Váš byt nepatří ke sterilním domácnostem, kde je zakázané pohnout dečkou či hrníčkem.... 

To určitě ne. Nepatřím k lidem, kteří lpí na perfektním pořádku a na tom, aby jejich dům či byt vypadal jako na fotkách z časopisů o bydlení. Mým cílem je, aby se u mě mí hosté cítili jako doma. Aby se nebáli udělat si pohodlí, posadit se na zem, lehnout na sedačku, zobat dobroty a vychutnávat si orientální čaje, kde se jim zachce. Často je u mě na návštěvě až třicet žen z mého týmu, takže to ani jinak nejde. 

Zvětšit

Ivana si byt zařizovala sama, ale nechala si poradit od odborníků z kika

Před časem jste se vrátila z Indie… 

Ano. Strávila jsme v Indii tři týdny. Nebyla to klasická dovolená, kde je jedinou činností opalování, koupání a jídlo. Takové trávení volného času nemám ráda. Já jsem strávila tři úžasné týdny cvičením jógy a meditací. Vychutnávala jsem dobroty lehké vegetariánské kuchyně a čerpala energii na další pracovní kolotoč, do kterého jsem se vrhla hned po návratu. Je požehnáním dostat se na tak krásná místa světa, kde má člověk možnost zažít obrovský osobní růst. Vždy, když se mi to podaří, hrnou se mi slzy do očí a pociťuji obrovskou úlevu a vděk, že mohu žít na této planetě. Nemusím ale jezdit tak daleko, abych prožívala tak krásné pocity. Úplně stejně nádherně se cítím například v Tatrách. Již brzy zde budu pořádat onkologický tábor pro dětičky. Mám pocit, že až nyní, po čtyřicítce, se učím, co je pro mě dobré. Předtím jsem byla v rychlém vlaku, kdy jsme měla pocit, že musím stále někomu něco dokazovat. A na sebe a na svůj odpočinek jsem zapomínala. Svou dceru Danielku učím, aby se podobných chyb vyvarovala.