Když začnete nenávidět pohyb aneb syndrom vyhoření ve sportu

Hranice přetrénování je velmi tenká

Přetrénování může vést k chronickému únavovému syndromu a depresi

Možná jste to už sami zažili. Zamilovali jste si sport, například běhání nebo posilovnu, a nedokázali jste si představit den, kdybyste se své oblíbené činnosti nevěnovali. Stala se z toho droga. Jenže z ničeho nic vás ta stejná věc, která vás celou dobu naplňovala, přestala bavit. Začali jste se cítit vyčerpaně nejen fyzicky, ale dokonce i psychicky a emočně. Jak je tohle možné? Mgr. Kateřina Hollerová, hlavní trenérka z fitness centra pro ženy Contours říká: „Obvykle za to může extrémní přetrénování. Přetrénování pak může vést k chronickému únavovému syndromu či dokonce depresi. Aby člověk předešel vyhoření nebo ztrátě motivace ve sportu, měl by předně předcházet přetrénování, nepřehánět to s intenzitou tréninků, jenže to si většina z nás nechce připustit.“ Snažíme se za každou cenu zlepšovat svůj výkon, toužíme vidět progres, a neuvědomujeme si, že ve skutečnosti je tento přístup špatný a nepovede ani k lepším výsledkům, ani díky němu neudržíme motivaci.

Jaké jsou nejčastější příznaky přetrénování

Přetrénování a s ním spojená ztráta zájmu o činnost, která nás předtím bavila, je vědecky podložený fakt, a že se skutečně jedná o přetrénování, je vcelku snadno rozeznatelné podle některých symptomů. Mezi ty nejčastější z nich patří:

Zvětšit

Náhlé zhoršení výkonu bez zjevné příčiny je symptomem přetrénování

• dlouhotrvající pocit únavy (3 dny a více) od tréninku,
• nekvalitní spánek až nespavost,
• náhlé zhoršení výkonu bez zjevné příčiny,
• dlouhotrvající bolest svalů a kloubů  (3 dny a více).
• bolesti hlavy, migrény,
• snížená imunita,
• nechutenství, ztráta hmotnosti,
• náladovost a podrážděnost, úzkostnost či dokonce deprese,
• častější výskyt zranění a hůře se hojící rány,
• u žen rozhozený menstruační cyklus.
  

U perfekcionistů je riziko přetrénování zvýšené

Spousta lidí se mylně domnívá, že k tomu, aby byli úspěšní, musí být nekompromisní, co se týká tréninku. „Někteří z nás jsou příliš tvrdohlaví. Nenechají si poradit a věří tomu, že aby byli lepší než ostatní – aby se odlišovali, tak musí brát svoje tréninky opravdu vážně. S tím sice souhlasím, ale nikoliv v případě, kdy za mnou přijde na trénink klientka a má chřipku nebo třeba podvrtnutý kotník. A znám i podstatně extrémnější případy,“ prozrazuje Katka. Přílišný perfekcionismus v kombinaci s vysokou mírou sebekritiky a tendencí ignorovat stresové situace představují „vražedný“ koktejl lidských vlastností a zvyšují riziko extrémního přetrénování.

Zvětšit

Nechovejte se zbytečně extrémně

Být extrémní znamená být sám k sobě bezohledný

Jestli chcete riziko přetrénování snížit, pak musíte ze všeho nejdříve přiznat sami sobě, že to přeháníte. Teprve když si uvědomíte, že se chováte zbytečně extrémně, můžete začít vnímat své tělo a poznat dříve než bude pozdě, že je vaše tělo ohrožené přetrénováním. Jakmile si toto uvědomíte, měli byste ihned upravit svůj tréninkový plán. Díky tomu předejte nejen ztrátě motivace či syndromu vyhoření, ale také možným zraněním a nemocem. Kromě změny tréninkové plánu pak můžete vyzkoušet i další tipy:

• Nechte tělo pár dní odpočívat. Nemyslete na to, že když nepůjdete pár dní cvičit nebo běhat, tak se to na vašem těle a výkonech podepíše. Regenerace je důležitá!
• Pijte hodně čisté vody a dopřejte si dostatek nutričně vyváženého jídla.
• Zajděte si na masáž. Vyzkoušejte blahodárné účinky sauny.
• Snažte se vyhýbat stresujícím faktorům. Naučte se meditovat.
• Vyzkoušejte jiný sport, než jaký jste dělali doposud. Občas to chce změnu.
  

Ne vždy je důvodem přetrénování

Zvětšit

Dělejte v životě to, co vás baví

Ačkoliv přetrénování bývá častým důvodem toho, proč člověka najednou přestane sport bavit tak jako dříve, nemusí to platit vždycky. „Někdy důvodem není přetrénování, ale prostě už moc dlouhá řada let stejného sportu a taky vývoj osobnosti a postupná změna zájmů,“ vysvětluje trenérka Katka a popisuje zkušenosti svých klientek: „Znám klientky, které se věnovaly posilování od puberty a vydrželo jim to dlouho do dospělosti. Byly schopné chodit do posilovny 3–4krát týdně, mnohdy i častěji a bavilo je to. Fitness bylo součástí jejich života a věřily, že tomu tak bude až do smrti, prostě to milovaly. Pokud ztratily na nějakou dobu motivaci, změnily na chvíli posilovnu a obvykle to pomohlo. Jenže pak u některých z nich nastal zlom. Svěřily se mi s tím, že se musí do tréninků nutit a nepomáhalo nic – změna místa, cviků, kratší či delší pauzy.“ Jestliže se něco podobného děje i vám, nebuďte z toho zklamaní. Najděte si něco jiného, co vás bude naplňovat. „Zkuste jiný sport a k tomu původnímu se vracejte jen tehdy, když vám to bude působit radost," uzavírá fitness trenérka Katka.